Láska z podsvětí

Část 22

Shaks nebyl zrovna nadšený z Luciova rozhodnutí. Nešlo ani tak o to, že by na ni měl dohlížet, ale podle něj se jí měl zbavit natrvalo a to hned. On si totiž věděl přesně představit, co plánuje Aría, protože je sám démon, i když už o několik tisíc let starší a tím i moudřejší, nežli ona.

On ví, že zhrzený démon, je příliš nebezpečný, aby běhal jen tak po světě. Takový démoni jsou poměrně dost nevypočitatelný. Taky, že se to snažil Luciovi vysvětlit a upozornit ho na to, ale on mu odpověděl, že ji nemůže zavrhnout za něco, co ještě neprovedla, i když měl z toho obavy. Nakonec se tedy dohodli, že Aría neopustí brány pekel a bude k ruce Shaksovi.

Lucius s těžkou hlavou, jestli udělal dobře, co se týče Aríe, odcházel z podsvětí zpět na zem. Popravdě nevěřil, že by ji pekelné brány nadlouho zadrželi a proto se rozhodl, že Alessii, kvůli její bezpečnost nechá hlídat svým věrným hlídačem.

Hlídač byl tvor stvořený samotným Luciferem, před více, jako tisíci lety. Tehdy měl těžké období a potřeboval, aby ho v určitých situacích, někdo pohlídal, aby snad někomu neublížil. Hlavně, co se lidí týče. O démony strach moc neměl, ti nebyli a nejsou tak křehcí, jako lidi.

Zavolal si tedy svého hlídače, který se uměl změnit na cokoliv a v té formě klidně zůstat i navěky. Vysvětlil mu, co přesně od něj očekává a koho konkrétně bude chránit, i to na co přesně by se měl proměnit. V původní formě vypadal spíše, jako stín nějaké osoby, ale sílu měl za deset démonů, podobných Shaksovi.

Když se se svým věrným hlídačem domluvili a on se proměnil do požadované formy, Lucius se rozhodl, že zavolá Alessii, jestli by měla čas, jít s ním na oběd. Touha ji vidět, byla neoblomná a on měl v úmyslu, ji pro teď podlehnout. Neváhal a ve vteřině měl v ruce svůj mobil a jakmile našel číslo na Alessii, hned volal.

Mohl se sice u ní zjevit, jen tak, ale nezdálo se mu to vhodné. V první řadě, by ji musel vysvětlil kdo doopravdy je, na co ještě nebyl vhodný čas a v té druhé, neměla by čas se připravit na jeho příchod. Tak si řekl, že raději ji nejdříve zavolá, jako obyčejný smrtelník a pak si pro ni přijde. Tedy pokud vůbec svolí, jít s ním na schůzku znovu. I když pod záminkou oběda.

Byla sobota dopoledne a Alessii se vůbec nechtělo z postele. V bříšku ji kručelo, ale vstát z jejího vyhřátého hnízdečka, ji to nedonutilo. Už asi po sté se převrátila a změnila polohu, aby se pohodlně uvelebila. Pořád si přehrávala včerejší večer s Luciem a nemohla uvěřit, že se to opravdu událo.

Touha, vzrušení a láska, které ji v tu chvíli prostoupili celé tělo, byli neskutečné. Tak ráda by ještě někam zašla s Luciem a tím si aspoň částečně zopakovala ten večer, ze kterého bude ještě dlouho nadšená. Nakonec se přece jen donutila vylézt ze své postýlky, protože ji volala příroda a ta se odradit nenechala.

Jen co vylezla z koupelny, slyšela, jak ji zvoní mobil. Netušila, kdo by ji mohl volat tak brzo, ale i tak se rozešla k směrem, odkud slyšela vyzvánění, aby ho mohla zvednout. Když už ho měla v ruce a na displeji spatřila Luciovo jméno, málem vypískla radostí. Na nic nečekala a okamžitě mu hovor přijala.

„Prosím." Ozvala se do telefonu a s nadšením čekala, co se bude dít. Nakolik nepočítala, že by chtěl v sobotu Lucius řešit něco pracovního, doufala v něco osobního.

„Alessie, dobrý den přeji." Pozdravil ji vesele. „Vím, že jsme se viděli včera večer, ale nechtěla by jste jít se mnou na oběd? Tak za hodinu bych se po vás zastavil. Tedy pokud chcete, samozřejmě a nemáte náhodou jiné plány." Nabídl jí a netrpělivě čekal na její odpověď. Moc rád by ji ještě dnes viděl a povídal si s ní. Když zjistil, že jeho srdce přímo tančí v její přítomnosti a jaký příjemný pocit u toho má, chce to zažít pokud možno každý den.

Měla co dělat, aby mu od radosti, že ho dnes znovu uvidí, nevypískla do mobilu. Kdyby jo, byla by tu možnost, že by ohluchl. Neváhala a okamžitě mu řekla své ano. Hned na to, se rozloučili a ona se šla rychle osprchovat.

Potřebovala a hlavně se chtěla hezky obléct, ale nechtěla to přehnat, tak si vybrala jen jednoduché letní šaty, které ji koupil zrovna on, když byli spolu nakupovat, tehdy v tom luxusním obchodě.

Dívala se na sebe do zrcadla a ještě jednou se kontrolovala, jestli je všechno na ni v pořádku, když zazvonil zvonek, který hlásil, že ji už její doprovod čeká před domem. Neváhala, otevřela dveře a vzápětí se lekla, protože Lucius nečekal dolů, ale byl hned za jejími dveřmi.

Zahleděla se mu se smíchem do očí. Nečekala, že by šel za ní až nahoru a to jí rozesmálo. Byl tak okouzlující a dokonalí, že měla pocit, jestli se jí to náhodou nezdá. A když spatřila růži, kterou vytáhl zpoza svých zad, málem oněměla.

Nikdy by si ani ve snu, netroufla představit, že by se muž, jako je Lucius Darkmoon, muž který může mít kteroukoliv ženu, na kterou si ukáže, mohl zajímat zrovna o ní. O ženu nevýraznou, nezkušenou a ne zrovna moc hezkou. Neříká, že by byla ošklivá, jen v porovnání se ženami, se kterými se normálně scházel, by zrovna ona neobstála.

Jakmile ji spatřil jeho srdce, jako by znovu začalo tančit a to se mu moc líbilo. Byla tak nádherná, že mu ten pohled na ni, málem vyrazil dech. Její ňadra se dmula v tom výstřihu, které mu dopřávali šaty, co měla na sobě a ten její zadeček, co v nich tak krásně vynikl. Měl, co dělat, aby ovládl svou touhu i chtíč, které ho přímo přemlouvali k tomu, aby se s ní zavřel v její ložnici a nepustil ji z ní, dokud nebudou oba dva v sedmém nebi. Nakonec však dostal pod kontrolu své emoce a když ji podal růži, kterou jí donesl, nabídl jí své rámě, aby ji mohl doprovodit do svého vozu, který na ně už netrpělivě čekal.