Láska z podsvětí

Část 30

Po tom, co své přítelkyni ukázal kuchyň a obývací pokoj, se s ní přesunul do ložnice, kde obvykle přebýval. „Tak tohle je má ložnice." Pronesl s úsměvem, když vstoupila a on zavíral dveře od pokoje. Jakmile se otočil směrem, kde stála a všiml si, jak urputně přemýšlí, pokračoval. „A ještě než se zeptáš, kolik žen jsem tady měl, tak odpověď je,... žádnou." Nebylo těžké si domyslet, jaká otázka ji vířila hlavou. V tu chvíli, byl neskutečně rád, že už zezačátku se rozhodl, noční návštěvy si vodit, do jiného pokoje, než do svého vlastního. Netušil, jak by se tvářila, kdyby se tak, před časem nerozhodl a musel jí říct, kolik žen s ním skončilo v posteli, do které si s ním, má právě ona, zanedlouho lehnout.

Bylo pravdou, že první, co jí napadlo, když vstoupila do jeho ložnice, bylo, kolik žen ji prošlo. No, na svou nevyřčenou otázku, dostala odpověď tak rychle, že jí to až zaskočilo. Netušila, zda je tak čitelná, nebo Lucius opravdu čte myšlenky, no alespoň se ho na to, nemusela ptát.

Popravdě, asi by se ho ani nezeptala, protože odvahu na to rozhodně v tu chvíli neměla. Ale byla moc ráda, že ji její otázka i tak byla zodpovězena, jinak by ji ještě dlouhou dobu sžírala. Byla si vědoma Luciova bouřlivého sexuálního života a tak počítala i s tím, že si ženy vodil i k sobě domů. No popravdě, nechtěla by spát tam, kde před ní spalo, už mnoho jiných.

Proto, když slyšela, co jí řekl, padl ji kámen ze srdce a na tváři se jí v tu chvíli rozlil široký úsměv. Byla šťastná, že v jeho posteli, ve které normálně spí, bude první. Se štěstím vepsaným ve tváři přistoupila k němu a vzápětí ho, i když s rudými tvářemi, políbila.

Lucius byl překvapený i nadšený z Alessiiny iniciativy. Vůbec nečekal, že jen zpráva o tom, že se v jeho posteli dosud nevyskytovala žádná žena, ji tak nabudí. No pobízet ho nemusela. Jakmile, i když se stydlivostí, se mu vrhla na rty, okamžitě jejich polibek prohloubil. Užíval si každou vteřinu, kterou mu dopřála.

Po chvíli, ale jejich polibek přerušil, nakolik cítil, že pokud bude pokračovat, neudrží se. Zadýchaně se jí zahleděl do očí, které v tu chvíli hrály snad všemi emocemi světa. Cítil z ní, že po něm touží stejně, jako on po ní, ale nechtěl nic uspěchat.

Potřeboval čas, jak pro sebe, aby ji sdělil onu novinu, že je vládce pekel, tak i pro ni, aby se následně z té zprávy vzpamatovala a pomalu si uvědomila, kam jejich vztah spěje. No, taky si byl jistý a nejen kvůli tomu, že měl z toho obavy, že je na dané oznámení, ještě poměrně brzy.

Srdce mu tlouklo, jako o závod, když si uvědomil, že s ní dnes v noci, bude spát v jedné posteli. Netušil, jak nastalou situaci zvládne. No byl si naprosto jistý tím, že ještě než ulehnou společně do lože, půjde si dát dost dlouhou a studenou sprchu, kde taky bude muset ulevit svému tělu, které si už teď, žádá jeho pozornost.

„Co budeme dělat?" Zeptala se zvědavě. „Ještě je brzo na to, abychom šli spát." Dodala a čekala, zda Luciuse něco napadne. Nebylo ještě ani osm hodin a popravdě tak brzo ona nikdy spát nechodí. „Umíte hrát biliard madam?" Zeptal se jí pobaveně a ji se rázem rozzářily oči. Ještě nikdy, neměla příležitost hrát ho, ale vždy se ho chtěla naučit. „Ne, naučíte mě ho?" Odpověděla mu hravě. Už si stihla všimnout, že má velký dům a teď je zvědavá, kde schovává ten biliardový stůl.

Po jeho otázce si všiml, že se jí oči úžasem rozsvítily. Zdálo se mu, že v nich vidí plamínky radosti. V tu chvíli mu připadala, jako dítě, které se těší, že dostane zmrzlinu. „Samozřejmě, že tě to naučím. Bude z tebe přebornice v biliardu." Vykřikl se smíchem a vzápětí ji chytil za ruku, aby ji mohl odvést do místnosti s biliardovým stolem. No popravdě tam toho měl daleko víc. Byla to něco, jako herna. Dost často se tam chodil bavit s Nicolasem. Dokázali tam spolu strávit i hodiny. Byl moc zvědavý, jak se bude tvářit, když zjistí, že biliard není to jediné, co tam má.

Dovedl ji, až do tmavé chodby, k velkým červeným dveřím. Tedy pár kroků od nich. Jemu osobně to připomínalo bránu do pekel, proto si je i vybral, když onu místnost dal zhotovit. „Věříš mi?" Zeptal se jí pobaveně a čekal, zda a co mu odpoví. „Ano." Pronesla pohotově na jeho otázku. „Tak zavři oči." Přikázal ji a ona poslechla. Postavil se za ní a pomalu i s ní postupoval vpřed. Jakmile přišli ke dveřím, vzal její ruku a společně otevřeli dveře, které vzápětí, tak hrůzostrašně zavrtali, že Alessie málem od leknutí nadskočila. Ale oči neotevřela.

Musel se pousmát nad tím, jak odvážnou přítelkyni má. Když na toto místo, prvně přivedl Nicolase, tak od toho, jak se lekl vypískl, jako malá holka a málem od strachu i utekl. Taky měl tehdy zavřené oči a nejen to, Lucius mu je ještě zavázal šátkem, aby náhodou nepodváděl. Dobře se na něm tehdy pobavil.

Luciovi věřila, neměla důvod mu nevěřit. Když chytil její ruku a následně ji přiložil na kliku od dveří, byla plná očekávání. A to se vzápětí i dostavilo. Jen ne tak, jak si myslela. Jakmile uslyšela ten strašidelný zvuk, málem se počůrala strachy.

Vrzající dveře, už nejednou slyšela, ale tohle bylo něco víc. Vůbec nevěděla, k čemu by to měla přirovnat. Možná tak k nějakým skřekům, odněkud ze záhrobí. Jediné, co ji uklidňovalo bylo, že je tam s ní Lucius. Kdyby s ní nebyl, už dávno by brala nohy na ramena.

Pomalu a velmi opatrně, vešla i se svým přítelem, do oněch dveří. A popravdě doufala, že to byla první a poslední věc, co jí vyděsila. „Můžeš otevřít oči." Jakmile uslyšela tuhle větu, pronesenou láskyplným hlasem od muže, kterého dech ji šimral na krku, neváhala ani vteřinu. Okamžitě otevřela své oči a to, co v tu chvíli spatřila, ji doslova vyrazilo dech.