Láska z podsvětí

Část 11

Když se dostala do postele, bylo už kolem desáté hodiny. Venku už byla tma a ona stále přemýšlela nad svým šéfem. Byl to první muž, který se jí opravdu líbil. Byl mužný, krásný, přitažlivý, ale taky znala jeho pověst, co se týče žen. Věděla, že je střídá a se žádnou nevydrží déle, než jednu noc.

Taky věděla, že zrovna ona není ta, se kterou by si začal. Ona sice ví, že nevypadá špatně, no zase nevypadá tak dobře, aby si jí všiml. Popravdě, co by na ni asi viděl? A i kdyby ho přece jen něco na ní zaujalo, tak její nezkušenost, by ho určitě odradila.

Podle všeho, co o něm věděla, tak on má rád zkušené ženy, co se intimního života týče. Určitě by neměl zájem o ženu, která ve svých třiadvaceti letech, ještě nepoznala, jak chutná opravdový polibek. Bohužel pro ni, ona nemá tolik sebevědomí, jako jiné ženy v jejím věku a podle toho se taky chová.

Nepouští se do ničeho, v čem by si nebyla aspoň na sedmdesát procent jistá, že uspěje. Vyjma toho, když žádala o práci, pro kterou se rozhodla a riskla to, i když si byla z padesáti procent jistá, že ji pošlou do háje. Díky bohu, se to nestalo a nějakým zázrakem tu práci získala.

Ráno se vzbudila a že by byla vyspalá, nemohla říct. Celou noc přemýšlela nad Luciusem a u toho taky usnula. Věděla, že to, co k němu začíná cítit, ji může zkomplikovat život, už jen tím, že to bude jednostranní. Rozhodla se proto, že své emoce, které se probouzejí v přítomnosti jejího šéfa, se bude snažit uzamknout, v rámci své sebezáchovy, ve svém srdci.

Ráno ho vzbudila démonka jménem Aría. Byla u něj v posteli a snažila se mu udělat dobře, co ho v tu chvíli rozzuřilo tak, že ji málem poslal do očistce. V Luciově domě, mu převážně sloužily jen démoni, vyjma zahradníka, který byl člověk a věděl s kým má tu čest. Nemohl si dovolit lidské služebnictvo, už z toho důvodu, že sám člověk nebyl.

„Arío, co to má znamenat!" Křikl po ní tak, že se málem rozklepala. Jindy by mu nevadilo, že mu přišla do postele, ale teď měl na ní zlost a netušil proč. Z nějakého důvodu, mu najednou byli její doteky nepříjemné.

„Králi, já se omlouvám. Myslela jsem, že uvítáte společnost, když jste si sebou včera nepřivedl žádnou ženu, která by vašemu tělu ulevila." Pronesla Aría se znatelným strachem. Ještě nikdy se nestalo, aby její pán po ní vyběhl, kvůli tomu, že mu chce ulevit od jeho napětí. Nevěděla, co se to s ním děje, ale doufala, že to brzy zjistí. Nechtěla přijít o možnost, spát se samotným vládcem podsvětí. To, že spávala, se samotným králem pekelným, neslo sebou i jisté privilegia, které ona moc ráda využívala.

Lucius se uklidnil a okamžitě ji poslal pryč, ze svého pokoje. Samotného ho překvapila jeho reakce. Nikdy se nebránil sexu, ani s ženskými démony a ani s lidskými ženami, tak proč právě teď po ní tak vyběhl, když jeho penis přímo křičí, aby se o něj někdo postaral.

S ne moc dobrou náladou, vstal ze své postele a zamířil si to přímo do sprchy, protože se potřeboval zchladit a tím i uklidnit svůj v pozoru stojící úd. Stál tam a studené kapky mu stékaly po těle, no jeho penis ne a ne klesnout. Začínal být zoufalý, ještě nikdy za celý svůj život, který skýtal přes několik tisíc let, si to nemusel dělat sám. No vše je jednou poprvé, no ne?

Nakonec si ho vzal mezi své prsty a přejel jimi po celé jeho délce. Stačilo, aby si představil, jak sahá na Alessiin zadeček, který by pevně sevřel ve svých dlaních. Následně, že se se svými ústy, přesouvá k jejímu bujnému poprsí a v tu chvíli, od toho vzrušení, které ovládlo jeho tělo, jeho penis začal mohutně stříkat.

Jen, co se vzpamatoval ze svého zážitku, vyšel ze sprchy a omotal kolem sebe ručník. Nemohl uvěřit, že k tomu, aby se jeho penis vyřádil, stačila jen představa toho, že se Alessie dotýká. Nevěděl, jestli je dobře, že má ta žena nad ním takovou moc. I když sama o tom nemá ani ponětí.

Jako každé ráno, zašla do kavárny, aby koupila pro sebe i Natálii horký nápoj na povzbuzení. Vzpomněla si, že její šéf po ránu, taky rád kafe, tak se rozhodla, že pro jednou koupí i jemu. Hned, jak zaplatila, odkráčela si to rovnou do firmy, kde pracuje.

Jak procházela recepcí, všimla si, že Renata není na svém místě. Nevěděla proč, ale ani ji to moc nezajímalo, protože ochranka na svém místě, rozhodně byla. Možná šla na toaletu, pomyslela si. Za ten čas, co tam pracovala, tak neviděla, že by ráno, byla recepce prázdná. No, ale zase na druhou stranu, ve firmě nebyla ani dva týdny. Tak, co ona může vědět, no ne?