Láska z podsvětí

Část 36

Chvíli vyjukaně koukala na stůl před sebou, ale jen do té doby, než na ni promluvil muž, který se usmíval, jako sluníčko na hnoji. „Alessie, té snídaně se nemusíš bát. Nesní tě." Pronesl se smíchem, když ji rukou pobídl, aby se posadila. Na oko uraženě, na něj pohlédla, ve chvíli, kdy si sedala na židli, kterou jí k jejímu překvapení, odsunul. A nezapomněl ji přitom, dát i polibek do vlasů, který ji znovu neuvěřitelně rozbušil srdíčko.

Apollion zpovzdálí sledoval situaci, co se odehrávala mezi jeho pánem a ženou, která ještě stále byla přítomna v jeho domě. Vůbec nechápal, co se to tam děje a už vůbec nechápal jeho chování k ní. Doteď, když i měl nějaké ženy na jednu noc u sebe doma, i když pravdou bylo, že nějaká žena, se tady občas mihla i několikrát, nikdy si je nepřivedl do své osobní ložnice a vždy, na jeho příkaz ráno zmizeli, jako hříšník v očistci.

A už vůbec je nezval na snídaně tak, jak to udělal se ženou, která teď seděla naproti němu. A ještě, když viděl ten polibek, který skončil v jejich vlasech..... No, pravdou bylo, že opravdu netušil, co si má o tom myslet. Nakonec, ale rychle zmizel z dohledu a to ve chvíli, kdy si všiml, že ho jeho pán, propaluje svým naštvaným pohledem. Právě v tu chvíli mu totiž bliklo v hlavě, že pokud přežije dnešní noc, bude nesmírně rád. Nakolik za jeden den, rozčílit Lucifera dvakrát, je i pro démona s jeho postavením, životu nebezpečné.

Jakmile zahlédl Apolliona, který stál opodál a se zájmem je pozoroval, málem se neudržel a z očí mu začali šlehat plameny. Netušil, co ho tak zaujalo, ale měl v úmyslu to zjistit, jakmile se dostane zpět domů. Byli jen dva důvody, proč by je tak zaujatě pozoroval. První, že to bylo jen z čiré zvědavosti a druhý, něco měl za lubem.

S tím prvním nemá problém, nakolik chápe, že je démon a v určitých situacích je zvědavý. Ale pokud by to byl ten druhý důvod, mohl by to být pro něj, dost velký problém. Už jednou ho dnes nasral, když se přenesl do jeho pokoje v čase, kdy tam měl Alessii, která nepochází, takzvaně, z jejich světa. A pokud by ještě zamýšlel něco, co by bylo proti jeho zájmům, mohlo by ho to stát život.

Apollion, i když mu sloužil už celá tisíciletí, byl stále démon. A tak, i když si ho za ten čas oblíbil, mohl od něj čekat cokoliv. Tím neříkal, že by mu nevěřil. Ale, jak i jedno lidské přísloví pravý,.... Důvěřuj, prověřuj a čekej nečekané.

Po dobré snídani, při které si i popovídali, i když jen o věcech nedůležitých, se společně odebrali do města, kde se měli asi o hodinu a půl setkat s Nicolasem a Erikou. Byla vcelku nesvá, nakolik na sobě měla jen riflové kraťasy, ve kterých včera přišla k Luciovi a i když měla na sobě i hezké tričko, které si sebou sbalila na převlečení, i tak se styděla, protože nebylo dost dobré na to, aby mohla jít do luxusní restaurace, do které budou určitě chtít všichni jít.

Dosud Alessie vůbec netušila, kam ji to chce vzít. A tak se mu to i líbilo. Neřekl ji to, i když se nesčetněkrát ptala. Drží ji v nevědomosti, nakolik ji chce překvapit. S Nicolasem se domluvily, že holky vezmou ven, když už je ti dva pozvali na oběd, ale cílovou stanici změnil on. Jeho přítel měl v plánu zastavit se v té nejdražší a nejluxusnější restauraci ve městě, ale nakolik tušil, že Alessie by se tam necítila příjemně, navrhl mu jinou alternativu, kterou Nicolas vzápětí s nadšením přijal.

Auto, které řídil Lucius zastavilo u jednoho z největších parků ve městě. Nechápala, co zrovna tam dělají, ale nechala se vést. Společně vystoupily a když ji její přítel nabídl ruku, ráda ji přijala. Netušila kam ji to vede, ale musela uznat, že prostředí se jí neskutečně zamlouvalo.

Asi po deseti minutách chůze, se zastavili u nádherné fontány, do které lidé házely drobné pro štěstí. No povětšinou si něco přáli, když házeli mince do vody a doufaly, že se jim to snad i splní. Věděla, že je to blbost, ale i tak, se jí ta představa splněných přání líbila. Protože i když je to blbost, ale je to romantická blbost a ty ona má neskutečně ráda.

Lucius pozoroval svou přítelkyni, která se zasněně dívala na, takzvanou fontánu přání. Věděl, že to, co se o té fontáně mluví, jsou jen pověry a báje, ale řekl si, že když ji to udělá radost, tak proč ne? „Alessie." Oslovil ji něžně a tím ji vytrhl z jejího imaginárního světa. „Nechceš si taky něco přát?" Zašeptal ji u ouška, když se k ní naklonil, aby ji vzápětí podal minci, kterou pokud bude chtít, tam může hodit. Všiml si na ní, že po jeho otázce, zůstala nějaká nesvá a tak se dovtípil, že se pravděpodobně stydí. „No tak, nestyď se." Pohladil ji po tváři a u toho se jí díval přímo do očí. „Já si budu taky něco přát. Nebudeš v tom sama." Ujistil ji se smíchem a v tu chvíli, si na oko uraženě od něj tu minci vzala. Načež čekal, že se odtáhne, ale nakonec ho překvapila, když se k němu přiblížila a spojila jejich rty v jednoduchém polibku.

Lucius i Alessie stáli před fontánou a každý držel v jedné volné ruce minci. Ruku v ruce, oba dva najednou, zavřeli oči a něco si přáli. Jakmile oči otevřeli, společně vhodili mince do fontány. Ještě stihli zaslechnout, jak pod nimi žbluňkla voda, než je vyrušily známé hlasy.

„Proboha, co tady vy dva blbnete!" Vykřikla Erika se smíchem. Už zdálky je i s Nicolasem pozorovali. Zprvu si nebyli jistí, jestli jsou to opravdu oni, no jak se blížili k nim, už nepochybovali. Chvíli se dohadovali, na co tam asi tak čekají a když spatřily, že házejí mince do té fontány, málem se smíchy počůraly. Že je Alessie romantická duše, o tom už dávno Erika věděla, ale že velký, obávaný a nepřístupný Lucius Darkmoon, se toho taky chytí, to jí vskutku překvapilo. Láska dělá divy i s tím nejtvrdším chlapem, prolétlo ji hlavou, když byli od nich, už jen pár kroků.