Láska z podsvětí

Část 17

Zbytek týdne uběhl vcelku rychle. Jediné, co se Luciovi nelíbilo, bylo to, že se kolem Alessie pořád motal nějaký muž, který ji přímo svlékal očima. Měl sto chutí, každého z nich poslat v mžiku do očistce za jejich chování a chlípné myšlenky, které jim v její přítomnosti běhali hlavou.

Nevěděl, jak dlouho vydrží ten odstup od ní a ani netušil, jestli si ho chce dál držet. Od té doby, co vyhodil Aríu ze své postele, neměl žádnou ženu v ní. Nějako se mu v poslední době příčilo, najít si náhradu za Alessii. I když s ní dosud nic neměl, i tak by se z nějakého důvodu cítil tak, že by ji tím podvedl.

Když naposled mluvil s Nicolasem, co bylo ve středu, poradil mu jen to, ať ji pozve na rande. Dopodrobna mu vysvětlil, co všechno se na skutečné schůzce odehrává a řekl mu i to, že ne vždy na konci schůzky, skončí s ženou v posteli.

Vážně nad tím začal uvažovat. A po tom, co viděl, jak jí bezostyšně, jeden zaměstnanec sáhl na její zadeček, který se mu tak neskutečně líbil, už neváhal.

Právě vstupoval do recepce své společnosti, když zahlédl, jednoho ze zaměstnanců, který pracoval o pár podlaží níže, jak sahá Alessii na zadeček, co se jí podle výrazu ve tváři vůbec nelíbilo. Ještě než stihla jeho asistentka něco říct, ujal se toho on.

„Co se to tady děje!" Zahromžil směrem k asi třicetiletému muži, který si chlípně prohlížel Alessii. „Nezdá se mi, že by to, co jste právě provedl slečně, se jí líbilo." Dodal a všiml si, jak se muž pod jeho pohledem přímo rozklepal. Trvalo jen okamžik, než se hluboce omluvil za své chování a ujistil Alessii, že se to už nebude v budoucnu opakovat.

Společně pak se svou asistentkou, nastoupili do výtahu, který je odvezl do posledního patra a po cestě nahoru nepromluvili ani slovo. Tedy kromě toho, že se jí zeptal, jestli je v pořádku.

Alessie byla značně překvapená, že se jí šéf zastal. Ale taky byla moc ráda, protože už nevěděla, co má udělat, aby ji ten slizoun dal pokoj. Od středy se ho nemohla zbavit. Ať mu řekla cokoliv, nereagoval na to.

Jakmile výtah zastavil na jejich patře vystoupili, no nikdo je tam nečekal. Natálie měla být v práci ještě týden a ona neměla tušení, jestli se jí něco nepřihodilo, když se v kanceláři nenacházela. Vzala mobil, aby ji zavolala, když ji vtom zastavil Lucius.

„Alessie, Natálie už nedorazí. Lékař ji doporučil, aby byla v klidu, tak jsem ji řekl, že už do práce chodit nemá. Nechci, aby kvůli mé firmě, ohrozila vlastní dítě." Pronesl místnosti, když přecházel do své kanceláře. A odteď tady budou jen oni dva, co mu vlastně i vyhovuje.

Dnes má v úmyslu ji pozvat na večeři a jen doufá, že ho neodmítne. Říkal si, že to, že je vládce podsvětí ji poví až později, tedy pokud s ním vůbec někam půjde. V neposlední řadě se musel nad svým chováním pozastavit, když si uvědomil, že ještě nikdy se při žádné z žen, se kterými byl, necítil nejistě. Cítí se tak prvně v životě a to jen kvůli Alessii.

Byla zklamaná, že Natálie už nedorazí, ale také chápala, že nechce ohrozit vlastní děťátko. Chtěla si s ní promluvit. Už ve středu, když ji ten muž prvně obtěžoval ji Natálie radila, aby to řekla šéfovi, no ona neměla odvahu. A nakonec se to i tak vyřešilo samo, i když s jeho pomocí.

Bylo už odpoledne, venku bylo krásně a ona už měla všechno hotové. Plánovala, že se půjde projít do parku, když je tak hezké počasí. Celý víkend má volno a ani její kámoška se jí už neozývá tak často, jak u ní bylo zvykem. Připisuje to tomu, že si našla vážnou známost, kterou před ní vehementně popírá.

Papíry, které měla zkontrolovat a byli již připravené, šla odnést k šéfovi do kanceláře. Nestihla ani zaklepat a on ji už od svého stolu křikl, že může jít dál. Nechápala, jak mohl vědět, že stojí za dveřmi, ale nechala to být.

„Přinesla jsem vám ty dokumenty." Řekla nesměle. Když vešla do Luciovi kanceláře, nesla se tam zvláštní atmosféra. Cítila na svém těle, něco podobného, jakoby ji propaloval svým pohledem, co ji vzrušovalo. Ještě nikdy se jí nestalo, že by ji nějaký muž takhle zaujal.

„Děkuju Alessie." Pronesl zamyšleně. Byl nesvůj z toho, že se jí chtěl zeptat na tu večeři. Tyhle pocity zažíval prvně a doufal, že z toho vyvázne bez újmy na zdraví, obrazně řečeno. „Alessie moc se mi líbíte a chtěl bych vás pozvat na večeři. Co říkáte?" Vyletělo to z něj, jako časovaná bomba. Řekl jí to přímo do očí, nerad chodil kolem horké kaše a chtěl to říct narovinu. Zjistil, že jakmile ji to řekl, ta nervozita, co s ním po celý ten čas cloumala, rázem opadla.

„Ráda s tebou půjdu na schůzku." Odpověděla mu s úsměvem a byla si jistá, že rudá barva se jí, už určitě hrne do tváří. Lucius se jí již od začátku moc líbil. Zkoušela s těmi city, co vůči němu přechovává bojovat a popírat je, ale neuspěla. Půjde s ním na schůzku a uvidí kam, až ji to dovede. Protože si není jistá tím, že by se dokázal kvůli jedné ženě vzdát, dosavadního zhýralého života.

Na chvíli se u něj v kanceláři posadila a mezitím si domluvili, kdy přesně ji vyzvedne. A samozřejmě kam přesně půjdou. Nemohla uvěřit tomu, že ji Lucius opravdu pozval na rande. Srdce ji z toho bušilo, jako o závod, že si myslela, že do pár minut zaručeně omdlí. Je to její první opravdová schůzka. A ještě s mužem, který se jí neskutečně líbí. Tu s tím kreténem ze školy, nepočítá.

Byl neskutečně nadšený, když mu řekla, že s ním půjde. Věděl, že se jí líbí, ale nedoufal v to. Co se týče takovýchto věcí, cítí se při ní nejistě a neví určit proč.