-Osud-

18. Já...já jsem to zvládla!

,,*zakašlání*...!"
,,Lístko!"vykřikla jsem a doběhla k mé nejlepší kamarádce.
,,LÍSTKO!"vykřikl taktéž Vránek a společně s Mourkou došli k jejímu tělu.
Začala hlasitě dýchat, jakoby vylezla z vody.
,,C-cože?!..."vykoktala chraplavým hlasem.
Všechny na nás vyděšeně koukala.
,,C-co?!"vykřikla najednou a kontrolovala si části těla.

Pohled Sněžné Lístky~
Před tím vším—

Cítila jsem, jak můj duch odchází z mého těla.
Byla jsem strašně vystresovaná, co se děje.
Jak jsem otevřela oči, spatřila jsem, jak Hnědouška s Vránkem a mou matkou pláčou u mého těla pode mnou.
Sletěla jsem z oblohy k nim a koukala se na ně.
Byla jsem smutná a taky mi začaly téct slané kapky slz po mém kožíšku.
Po bdění vzali mé tělo do tábora a položili ho před Vysokou skálu.
Vodní Hvězda svolala všechny své válečníky a začalo rozloučení, než odejdu přímo do Hvězdného klanu.
,,Neboj...Hvězdný klan ti dá život na Zemi...potřebují tě. Jsi příliš mladá na to, aby jsi opustila klan teď."říkal mi něžný hlas za mnou.
Otočila jsem se a spatřila Tečku. Bývalou učitelku klanu.
Její něžná vůně obklopovala tu mojí.
Položila mi ocásek na rameno a koukala do mých očí.
,,Já-...můžu se vrátit?"optala jsem se překvapeně.
,,Ano...Hvězdný klan ti vybral tvůj osud. Užiješ si krásného dlouhého života s Chicem..."
Nevěřícně jsem otevřela tlamičku.
,,Ty víš o Chicovi?! Je v pořádku? Nestrachuje se?!"vylila jsem hned na ní otázky mého druha.
Tečka mě umlčela ocáskem, který mi dala na mou tlamičku.
,,Vše ti řeknu dneska večer, ve tvém snu."řekla a olízla mi rameno.
Pak už jsem pocítila samotu a divný pocit.
Jak jsem zavřela oči uviděla jsem všechny moje vzpomínky před očima.
Ale bylo to strašně rychlé!
Dopadla jsem na chladnou Zem a zrychleně dýchala.
,,Lístko!"vykřikl kdosi za mnou.
,,LÍSTKO!"
A další zvuky a udivené mumlaní.
Otevřela jsem křečovitě oči a spatřila zase ony tři známé tváře.
Vránek, Hnědoflíčka a moje matka, Mourka.
,,C-cože?!..."vykoktala jsem chraplavě.
Já...já jsem to zvládla!
,,C-co?!"vykřikla jsem a zkontrolovala si všechny části těla.
Byla jsem to já! A živá! Tečka a Hvězdný klan mi vrátili život!
,,Lístko? Ty...žiješ?"zamumlala z Vysoké skály Hvězda s údivem.
Ale taky i radostí.
,,A-asi ano."řekla jsem a sedla si.
,,Hvězdný klan, se nad námi smiloval!"vykřikla má matka a olízla mi šťastně hlavičku.

Vlastně...já ani nevím, jestli to, co Mourka řekla pravda je...*

Zahnala jsem tyhle myšlenky a otřepala si zbytky krve z kožíšku.
,,Lístko..."zavrněl Vránek a dotkl se se mnou čumáčkem.

Strašně moc jsem chtěla za Chicem!*

Zakňourala jsem v mých myšlenkách na svou lásku.
Moc mi už teď chybí...

Nixxie<3