-Osud-

10. Hm?

Druhý den jsem spala hodně dlouho.
Ani ve válečníckém doupěti už nikdo nebyl.
Protáhla jsem se a zamířila ven na mýtinu.
Hned jak jsem vylezla ven jsem pocítila nový příval chladu.
Otřepala jsem se a pohlédla na mýtinu zálibou sněžnou peřinou.
Sníh jsem měla skoro až po bříško.
Koťata se před školku hrála a vyváděla ve sněhu.
,,Co to je?"zeptala se Lasyčotlapka svého brášky Mourečka.
,,To je sníh..."řekla jsem jak jsem došla blíže ke koťatům.
,,Ahaaa! Je to studené!"otřepala se kočička.
Pobaveně jsem švihla ocasem a rozešla se ven z tábora.
Chtěla jsem si ještě něco ulovit, než půjdu za Chicem...
,,Lístko, počkej!"volala na mě má kamarádka Hnědoflíčka.
Doběhla mě a kamarádsky mě šťouchla do žeber.
,,Nezlobím se na tebe...jen mě to překvapilo..."zamumlala a obě jsme vyšli z tábora.
,,T-ty...se na mě nezlobíš?"zeptala jsem se nevěřícně své kamarádky.
,,Taky jsem byla zamilovaná, do Jestřába, z Říčního klanu, víš...? Vím jaké to je..."
To, co teď Hnědoflíčka mě jakože dooost překvapilo.
,,Tobě se líbil Jestřáb?!"vykulila jsem na ni nevěřícně oči.
Kočička přikývla a mlčky jsme šli dál.
,,Neboj, nikomu nic neřeknu...hlavně buď opatrná..."zamumlala a olízla mi ouško.
,,Děkuju..."poděkovala jsem a vděčně jsem se na ni podívala.
,,Moc ti to přeji, Sněžná Lístko."zamumlala.
Byla jsem za Hnědoflíčku moc vděčná...

.

Po lovu jsme donesli kořist na hromadu a sami jsme si vzali společně velkého králíka.
,,Už od včerejšího večera jsem nejedla.."postěžovala si mezi sousty.
,,Já vlastně ani nevím, kdy jsem naposledy jedla."řekla jsem a dojedla zbytky svého přídělu.
Počkala jsem ještě na Hnědoflíčku a pak jsem se navzájem očistili.
,,Musím jít..."zamumlala jsem a pohlédla na malinké nejasné Slunce nad hlavou.
,,Aha...tak ahoj."rozloučila se a já už mizela v kapradí.
Běžela jsem zase lesem a kolem hranice.
Ucítila jsem pach Chica a hned jsem radostí zavrněla.
,,Pssst! Tady, Lístko!"sykl na mě ze křoví známý hlas.
Vlezla jsem dovnitř a spatřila velkého kocourka.
,,Co tu děláš?"zasmála jsem se mu.
,,Psst!"utišil mě packou, kterou mi přiložil na pusu.
,,Co cítíš, Drápku?"ptal se hlas Jeřába.
,,Pach Stínového klanu! Hmm...a ještě něco-.."poznamenává učedník.
,,Takový...no to je jedno."
,,Dobrá práce."zavrněl Jeřáb a obě kočky se po chvilce vytratily pryč.
,,To bylo o fous."zamumlal Chico.
Oba jsme vylezli z křoví a rozhlédli se.
Nikde nikdo naštěstí už nebyl.
Chico se na mě koukl a dotkl si mě čumáčkem.
,,Jak se vede, Lístko?"zeptal se.
,,Celkem dobře. Akorát jsem se ještě neosamostatněla..."promluvila jsem poslední část věty tiše.
,,Já mu dám, tomu Drápovi."zavrčel kocour.
Já jsem pobaveně cukla fousky a šla za Chicem.
,,Pojď...něco tu ukážu..."řekl Chico a mávl ocáskem ať to následuju.
,,Hm?"
,,No pojď, neboj!^^"řekl Chico a rozběhl se do lesa.
Já ho tedy následovala...

Další kapitolaaaa...
Bolí mě celkem ruce.
Všechno jsem psala najednou:D.
Ale pro vás cokoliv že^^...
U další kapitoly!!!

Vaše Nixxie<3