-Osud-

7. Pocity-

Ahojte^^!
Než začnete číst, tak jsem se rozhodla vám pro představivost nakreslit Hnědoflíčku:).
Tak, můžete už číst^^!

Pelášila jsem k táboru a po cestě ulovila
králíka.
Hodila jsem ho na hromadu s úlovky a chtěla se otočit a nenápadně se proplížit do doupěte válečníků ale vrazila jsem do velkého kocoura.
Pohlédla jsem mu do tváře a spatřila chladné oči mého učitele.
,,To je vše? Na testu jsi toho nalovila daleko více."zavrčel mi do obličeje.
,,Kde jsi celou dobu byla?"zeptal se a probodával mě pohledem.
Kdyby se dokázalo zabíjet pohledem, tak bych byla už dávno mrtvá.
Pohlédla jsem za rameno silného válečníka a spatřila Hnědoflíčku.
Trochu jsem se zamračila a znova pohlédla na Drápa.
,,Nemohla jsem nic najít."odpověděla jsem jednoduše.
Ale teď jsem zalitovala, co jsem to řekla.
To nedává ani smysl! Co teď se mnou udělá?!
Dráp na ně jen koukal.
,,Však je už skoro poledne! A ty jsi jen ulovila jednoho králíka! Tím klan nenakrmíš!"vrčel na mě vztekle.
,,Nic si z hromady s úlovky nevezmeš, dokud nepřineseš toho víc! Rozumíš?!"
Já jsem mu pevně hleděla do jeho očí a pak uhla pohledem.
,,Ano. Rozumím, Drápe."zavrčela jsem.
Teď jsem se cítila jako kotě, které teď seřvala matka za to, co udělal.
Cítila jsem se tak malá, naproti tomuto silnému a velkému kocourovi.
Byl na mě přísný...co když za to může Hnědoflíčka? Měla třeba o mě strach?
Jak odešel tak jsem koutkem oka pohlédla na mladou válečnici.
Došla ke mě a pohladila mě ocáskem po rameni.
,,Měla jsem o tebe strach, a-"
,,Proč jsi to řekla zrovna jemu?! Mám teď průser! Já se snad neosamostatním nikdy!"
Hnědoflíčka na mě starostlivě koukala.
,,Dráp se sám ptal! On tě hledal! Tak co jsem mu měla říct?!"vyjekla na mě suše.
,,Tak třeba...že jsem šla na hlídku?!"zavrčela jsem na ni.
Bylo to kousek od toho abych po ní neskočila a porvala se s ní! Tak moc mě vytáčelo, jak je ve všem tak klidná!
Mezi nás se postavil Vránek a snažil se mě utišit pohlazením ocasem po tlamičce.
,,Klid, Sněžná Lístko..."zamumlal a olízl mi tvář.
Trošku jsem se uklidnila, ale stejně jsem vrčela.
Vránek něco zavrčel na Hnědoflíčku a ta hned odešla.
,,Co se stalo? Kde jsi celý den byla?"zeptal se a v očích mu zářila laskavost a starost.
,,Hm...prosím neřeš to...půjdeš se mnou na lov prosím?"zeptala jsem se tiše.
,,Jasně. Jestli se ti uleví:)..."
Vránek se na mě usmál a společně jsme vyšli bok po boku z tábora.
Vránek byl velmi drzý a nepřátelský válečník vůči kočkám...baví se jen se mnou. S nikým jiným.
A taky ještě kvůli mě s Hnědoflíčkou...kterou taktéž moc nemusí.
Vím, že Vránek ke mě cítí něco víc než pouhé přátelství...ale já nevím, co vlastně k němu cítím...od doby co jsem potkala Chica se vše začíná měnit...ještě mu to nechci říkat, ještě ne...

Taaakžeeee! Další kapitolaaa!
Jste s Lístkou stejně zmatení? Nebojte, já vlastně trochu taky🤭🤔.
Ale vše dopadne jednou dobře...
Nebojte;)!

Vaše Nixxie<3