-Osud-

6. Druhé setkání

Pohled Hnědoflíčky~

,,Ahoj, Sněžná Lístko!"mňoukla jsem na pozdrav své kamarádky.
Ona sebou cukla a otočila se.
,,A-ahoj...proč ještě nespíš?"optala se a švihla konečném ocasu.
,,Byla jsem na hlídce s Bělkou a Prachovousem."odpověděla jsem prostě.
,,Aha...tak...já půjdu něco ulovit!"zamumlala a chystala se odejít.
,,Počkej! Neměla by jsi chodit teď mimo tábor...můžeš nachladnout..."namítal jsem a střihla ouškem.
Měla jsem o svou nejlepší kamarádku obavy.
,,Neboj! Já se kdyžtak o sebe dokážu postarat!"zavrčela poslední část věty a zmizela v tunelu.
Mě splihly uši a smutně jsem došla ke skále.
Neměla jsem co na práci...vždycky když nemáme co na práci, tak si s Lístkou povídáme nebo hrajeme...
Byla divná... něco se mi nezdá v pořádku...

Pohled Sněžné Lístky~

Byla jsem už celkem daleko od tábora a začala jsem běhat.
Snad nepřijdu pozdě!*
Modlila jsem se k Hvězdnému klanu.
Utíkala jsem přes mýtinu a konečně jsem zahlédla známou řeku.
Švihla jsem ocáskem a prošla přes most na druhou stranu.
Ano, spatřila jsem ho až teď...
Přeběhla jsem přes most rychle, jelikož tam celkem dost často jezdí příšery dvounožců.
Pak jsem chvíli šla kolem řeky až jsem ucítila známý pach.
Pak jsem spatřila taky jeho lesklou a hebkou srst.
Zavrněla jsem jak jsem ho uviděla.
,,Ahoj."mňoukla jsem přátelsky na pozdrav a olízla mu tvář.
,,Ahoj! Tak co, jsi už v pořádku? Vypadáš lépe."zavrněl poslední část věty.
,,Ano. Už mi je dobře:)."řekla jsem a sedla si vedle něj.
,,Opravdu si vážím, že jsi mě zachránil. Ještě jednou děkuji."poděkovala jsem a pohlédla do jeho zlatavě hnědých očí.
A on zase na oplátku hleděl do těch mých.
,,Přátelé?"optal se.
Já jsem přikývla.
,,Přátelé."
Kocourovi se rozzářily oči.
,,Ale nesmí se to nikdo dozvědět...kdyby to někdo z klanů zjistil, tak je po mě!"řekla jsem vystrašeně a pohlédla do dálky.
,,Neboj. Nikdo se to nedozví...slibuji!"uklidnil mě a dal jeho ocas kolem mého těla.
,,A kde máš ty svoje doupě? Dvounožci tě pustí ven?"optala jsem se.
,,Co? Dvounožci?"naklonil tázavě hlavu na stranu.
,,Ehm...tvoji páníčci."opravila jsem se.
Chico pobaveně cukl fousky.
,,Já jsem venkovní kočka. Na noc ale spím ve svém pelíšku..a když nepřijdu když je měsíc nejvýš, začnou chrastit s mou miskou a volat mé jméno."vysvětloval mi.
Já jsem přikývla.
,,Aha..."
,,A kde přebýváte vy se svým klanem?"zeptal se tentokrát on.
,,No...spíše venku ve skále s ostatními válečníky."začala jsem vysvětlovat.

.

Slunce bylo skoro už nejvýš a já jsem se začala s hnědým kocourem loučit.
,,Tak už snad o sobě víme všechno."zavrněl pobaveně Chico a na rozloučenou jsme se dotkli čumáčky.
,,Ano."odvětila jsem.
,,Můžeš ještě dneska přijít tady? Prosím..."poprosil.
Já jsem přikývla a mávla mu s ocáskem na rozlučku.
,,Neboj. Přijdu jak bude už trochu tma."slíbila jsem a pelášila ke křoví na naše území.
,,Opatruj se, Sněžná Lístko!"zavolal na mě ještě Chico, než jsem skočila do houští...

TBC

Nixxie<3