-Osud-

17. Upřímnou sostrast-...

Ne! Nemůžu ještě umřít!
Chtěla jsem aspoň vidět Chica!
NE! PROSÍM!
Začaly se mi třepat packy a pořád jsem slyšela Vránkův a Větviččin hlas.
Naposledy jsem viděla mojí matku, Mourku, která mi koukala se smutkem do očí.
Zavřela jsem oči a tma-....

Pohled Hnědoflíčky~

Nemohla přece umřít!
,,LÍSTKO!"vykřikla jsem za celou dobu ticha.
Nechtěla jsem se do toho míchat, ale nechci přijít o tu nejlepší přítelkyni!
,,Lístko! Neopouštěj mě!"kňourala jsem jak malé kotě a dřepla si k ní.
,,CHCI POMSTU!"vykřikla jsem se zlostí a smutkem zároveň.
,,Hnědoflíčko! Uklidni se..."prosila Pampeliška a dala mi ocásek na rameno.
Dala jsem si tlapky před tvář a začala jsem plakat.
Vážně nechci o ní přijít!
,,Lístko...přijdu za tebou do Hvězdného klanu!"zamňoukala jsem žalostně.
,,To neříkej!"sykla na mě matka od Sněžné Lístky.
Sklopila jsem pohled na Lístku, která nehybně ležela na chladné zemi.

.

,,Všechny kočky, které jsou schopny si ulovit vlastní potravu, ať se dostaví k Vysoké skále na klanové shromáždění!"
Volala na nás Vodní Hvězda.
Já jsem už pod skálou byla a mlčky se modlila k Hvězdnému klanu, aby nám ji zase seslal...
Všechny kočky mezitím vytvořily půlkruh kolem nás a dívaly se se soucitem na nás...
,,Hnědoflíčko, ustup prosím.."zamumlala mi prosebně Hvězda u ucha.
Já jsem vstala a ochotně došla s ocáskem na zemi za Obláčkem.
Ten mi pohladil ocáskem na rameni a dotkl se mě čumáčkem.
,,Upřímnou soustrast, Hnědoflíčko..."zamumlal a koukal smutně na tělo Sněžné Lístky.
Byla jsem strašně smutná...
Kdo bude se mnou lovit? Kdo bude se mnou spát? A kdo mě bude dělat šťastnou...?
Svěsila jsem i ouška a začala tiše plakat.
S Lístkou jsme se znali už od narození...a od narození jsme byli ty nejlepší kámošky...
Naše maminky, Mourka a Skvrnka jsou taky nej kámošky...
Obě to vzali taky tak špatně jako já-...
,,PROČ MI TO HVĚZDNÝ KLAN UDĚLAL?!"zanaříkala nahlas a vzhlédla k obloze.
Zaryla drápky do hlíny a začala hlasitě plakat.
Moje matka ji obtočila ocáskem její načechranou srst a cosi jí říkala.
,,Mourko...takový osud prostě Lístka dostala! Neobviňuj z toho Hvězdný klan!"zavrčela na matku velitelka.
Mourka jen dál plakala a nic už neříkala.
Hvězda se uklidnila a zdvihla ocas vzhůru.
,,Sešli jsme se tady, abychom-"

Ahahahahhaaaa!
Já jsem mrcha co?😽
No, co se stane, se dozvíte v další kapitoleeeeee😸!
Kvůli tady pana Chica jsem vydala dnes třetí kapitolu!
😹😹😹

Nixxie<3