-Osud-

3. Test

,,Jako správní válečníci musíte dnes večer bdít a hlídat tábor."připomněl nám Dráp, který prošel kolem nás.
,,Ano, my víme."odpověděla jsem.
,,Co ty tady děláš, Vránku? Mám ti zadat nějakou práci?"zavrčel celkem nepříjemně na mého kamaráda.
Trochu se mi naježily chlupy na zátylku a vstala jsem.
,,On je tady jen s námi..."řekla jsem jak jen nejvíc klidně to jde.
Dráp jen hodil po Vránkovi zabijácký pohled a mlčky odešel.
Opatrně jsem se zase posadila a doprovázela mého učitele pohledem.
,,Tyyyjo...ty jsi mu teda dala Lístko..."zamumlala Hnědoflíčka a koukala na Drápa.
,,Děkuji ti, Lístko..."zamumlal Vránek a vděčně mi olízl hlavičku.
Zavrněla jsem a posadila se.
Zbytek večera jsme už s Hnědoflíčkou probděli.
Mlčky jsme se dívaly na hvězdy a poslouchala šustění, v korunách stromů.

.

Brzy ráno jsme s Hnědoflíčkou šli spát do našeho nového doupěte.
Lehli jsme si vedle sebe a po chvilce usnuli...

.

.

.

,,Lístko! Vstávej!"budila mě moje kamarádka.
,,Hm?"
,,Musíme jít s učiteli na lov."řekla Hnědoflíčka a posadila se.
Já jsem se protáhla a společně zamířili před tábor.
,,Dobré ráno."pozdravil nás mile Tygr.
Dráp jen na mě ledově koukal.
,,Dobré ráno!"pozdravili jsme nazpět.
,,Těšíte se, na dnešní test?"zeptal se tentokrát Dráp.
Tázavě jsem se na něj podívala.
,,Test?"zopakovala jsem.
,,Ano. S Tygrem si myslíme, že jste dost inteligentní na to, aby jste se brzo už osamostatněli."řekl nám Dráp narovinu.
Hnědoflíčka hrdě vztyčila ocas a usmála se.
,,Dobře..."zamumlala jsem.
,,Pojďte."přikázal Tygr a následovali jsme je do houští.
Za celou cestu skoro nikdo z nás nepromluvil.
Šli jsme jehličnatým lesem a kolem řeky.
Brzy nastane zase období bezlistí, takže řeka skoro zamrzala.
Dráp s Tygrem zastavili a otočili se na nás.
,,Máte nějaký čas na to, abyste nalovili co nejvíce kořisti."vysvětlil nám Tygr.
,,Ale budeme vás potají sledovat..."dodal Dráp a zalesklo se mu v očích.
,,Jste přepraveny?"zeptal se Tygr.
Hnědoflíčka hned vyskočila na nohy, jako znamení, že ano.
,,Můžete!"řekl Tygr a obě jsme se vydali někam do lesa.
Běžela jsem kolem řeky a spatřila králíka.
Dřepla jsem si do lovecké pozice...a BUM!
Vystřelila jsem a než si králík stačil uvědomit, co se děje, tak byl mrtev.
Měla jsem celou pusu od krve a v očích jiskry hrdosti.
Zahrabala jsem úlovek pod hlínu, abych se pro něj stavil později.
A zase jsem pelášila pro další...

.

Už jsem měla hodně úlovků...chtěla jsem se už vrátit zpět...ale naproti na druhé strany řeky, jsem spatřila hraboše.
Co dělá hraboš tady v jehličnatém lese?*
Optala jsem se sama sebe.
Ale tohle teď nebylo podstatné...byl hodně velký a tučný...
Oblízla jsem si tlamičku od krve kořisti a rozhlédla jsem se.
Neviděla jsem nikoho.
Řeka vypadala, že je bezpečné přes ní přejít.
Byla tam cestička z ledu.
Došla jsem k řece a měla stále oči na vypaseném hrabošovi.
Přidřepla jsem si na led a začala se pomalu, ale jistě blížit-...

Takže další kapitola na světeeeee^^!
Snad se vám líbilo a budete se těšit na další;)!

Vaše Nixxie<3