Teenage girl (CZ)

Kapitola 23

„Připravena domů?" zeptá se mě klidným hlasem.
„Naprosto, už se nemůžu dočkat"

Na čelní sklo začnou dopadat kapky deště. V autě je naprosté ticho, máma se plně soustředí na řízení a já jsem zanořená do svých myšlenek. Zajímalo by mě, jak dlouho jsem v nemocnici ležela, nevím, kolikátého bylo, když mě tam dovezli, a ani jaké datum je dnes. Jediné na co si pomatuji, je jak se mi to stalo, ale už nevím, co se potom stalo s dědečkem. Je to až vtipné, vážně mu říkám dědeček, i když je to osoba, kterou od malička nenávidím. Osoba, která mi nesčetněkrát ublížila, a i přesto mezi námi cítím nějaké pouto. Nevím jaké nebo proč, možná je to tím jak jsem mu podobná, mám jeho velké modré oči, drobný nos a stejné rysy v tváři.
Najednou auto zastaví, podívám se z okna ven. Jsme doma. Konečně. Bez jediného slova vysednu z auta a rozběhnu se po schodech k hlavnímu vchodu. Když doběhnu ke dveřím a natáhnu se pro kliku, dveře se prudce otevřou a spatřím v nich Marka. Skočím mu kolem krku a on mě pevně obejme, nadzvedne ze země a několikrát se semnou zatočí.
„Tolik si mi chyběla, ségra" řekne brácha a položí mě zpátky na zem. Mé oči potom dopadnou na osobu stojící u schodů do patra. Husté hnědé vlasy má jako vždy dokonale vyčesané do vrchu, v jeho zelených očí jsou jiskřičky a koutky se mu zdvihají do drobného úsměvu.
„Matty" vykřiknu a rozběhnu se k němu. Hlavu si opřu o jeho hruď a ruce obmotám kolem jeho pasu. On mě pevně sevře kolem ramen a opře si bradu a mou hlavu.
„Vy dva byste byli dokonalý pár" začne se nad námi rozplývat Mark.
S Matiasem se od sebe odtrhneme a zůstaneme ne Marka vyděšeně koukat.
„To určitě ne" řekne důrazně Matty a já pokývu hlavou na souhlas.
„Proč ne?"
„Protože já mám holku a Kit kluka"
Po téhle větě na něj zůstanu neuvěřitelně koukat. On má holku a já o tom nic nevím.
„A to si mi chtěl říct kdy?" zeptám se a trochu zvýším hlas.
„Dneska" odpoví mi s klidem.
**
„Chci vědět úplně všechno" začnu a posadím se na svou postel proti Matiasovi.
„Tak dobře, jmenuje se Alex, chodí do stejného ročníku, má dlouhé hnědé vlasy, kouzelně hnědé oči a ten nejnádhernější úsměv s ďolíčky..."
Dál už ho neposlouchám, v hlavě mě stále vrtá její jméno. Alex, kdo jen to je?
„Počky, myslíš Alex Hoodovou?"
„Jo, proč? Ty ji znáš?"
„Ne, jen vím kdo to je."
Jak jen jsem mohla zapomenout, tahle holka se pyšní tím, že je sestřenicí Caluma Hooda baskytaristy skupiny 5 Second Of Summer.
Nemám ji ráda. Nemám ji ráda za to, co mi udělala. Když jsem se přistěhovala do Sydney, staly se z nás nejlepší kamarádky, a potom co se její bratranec stal slavným, ona se stala oblíbenou a na mě už neměla čas.
Ale tohle mu říkat nebudu, nechci mu ničit vztah nebo zničit naše přátelství.
„Haló, země volá Kit" začne mi mávat rukou před obličejem.
„Ehm, promiň.." zamumlám s omluvným pohledem, ale stejně se zase ponořím do svých myšlenek.
„Asi bych měl jít" probudí mě z myšlenek Matiasův hlas a následuji ho ke dveřím.
**
Do haly přiběhne Mark.
„Ty už odcházíš?" zeptá se Mattyho, který si vázal tkaničky svých airmaxů.
„Půjdu s tebou" řekne dřív než odpoví a za chvíli má na nohách vansky.
Potom se s nimi rozloučím a zamířím do kuchyně. Hodiny ukazují přesně poledne a máma odjela do práce, takže si budu muset uvařit sama. Nakonec se rozhodnu pro špagety.
Ani ne za hodinu mám jídlo hotové. Pojím, nádobí naskládám do myčky a zbylé jídlo do ledničky. Potom si lehnu na gauč a pustím televizi. Projedu všechny programy a nakones skončím u Přátel.
V pět se zvednu neochotně ze sedačky a vyjdu po schodech do svého pokoje. Zapnu notebook a najedu na facebook. Všimnu si, že je Alex online.
K: Můžeme si promluvit?!
A: A o čem? Chceš mi zase vyčítat, že je moje vina, to že nejsme nejlepší kamarádky?
Nad její odpovědí jen protočím oči.
K: Ne, jde o Mattiase.
A: Dobře, tak v šest v parku?
K: Budu tam..
Odpovím jí a zaklapnu notebook. Jelikož mám jen tak 40 minut času, a cesta do parku mi trvá asi tak půl hodiny pěšky, rozhodnu se chystat hned a taky že pojedu na longboardu. Dám si rychlou sprchu, obleči si ryflové kraťase, černý nátělník a kolem pasu si uvážu bílo-modrou košili, pro případ, že by se ochladilo. Vlasy si vzadu spletu do copu a kolem hlavy si uvážu černou bandanu. Namalovaná už jsem od rána, takže se s make-upem zdržovat nemusím.
Podívám se na mobil kolik je. 17:40 Stíhám naprosto přesně. Iphone se dám do kapsy, seběhnu do haly, obuji si černé vansky a popadnu longboard.
Asi za patnáct minut dorazím do parku. Rozhlídnu se kolem sebe a u kašny spatřím Alex.

Omlouvám se, že je tento díl tak nezáživný...
Jinak na fotce je Matias.