Teenage girl (CZ)

Kapitola 15

U stolu sedí máma a povídá si s Robinem. Zůstanu nevěřícně zírat. „Jé ahoj Kit“ pozdraví mě máma a na tváři má zářivý úsměv. Robin se postaví a usměje se na mě. Úsměv mu oplatím a pak se otočím zpět k mamce. „Budeme na hoře“ oznámím a vydám se s Robinem po schodech nahoru.
Na schodech mi to uklouzne a Robin mě zachytí za boky. Pod jeho dotykem se zachvěji. Rukama mi vyjede k pasu a přitom mi vyhrne košili. Zvedne mě zpátky na nohy. „Děkuji“ On se začne jen smát „přijde ti něco směšné?“ otočím se na něj a přitom zavrávorám a přepadnu na něj. „Ty jsi strašné nemehlo“ odpoví a zbytek schodů už mě vynese. Potom mě položí na zem, ale jednu ruku nechá obmotanou kolem mého pasu.
Sednu si na postel a Robin se svalí vedle mě „myslím, že nemá ani cenu, říkat, aby jsi se choval jako doma“ ušklíbnu se na něj a on se jen přetočí na bok a kouká na mě. „Řekni mi, co tu vůbec děláš?“
„Ehm, tak jsem si řekl, že bychom mohli zajít ven a rozhodl jsem se tedy u vás stavit a otevřela mi tvoje máma. Pozvala mě dovnitř s tím, že jsi jela za bratrem do nemocnice a že se brzy vrátíš.“
„Aha“ a s těmito slovy slezu z postele.
„Jdu se převlíct a ty zůstaň tam kde si“ zasměji se a vydám se do své šatny.
Když se vrátím v legínách a tílku, Robin sedí na posteli a brnká si na mou kytaru. „Zahraj mi něco“ řeknu a udělám na něj psí oči. Robin se jen pousměje a začne.
Check yes juliet
are you with me
rain is falling down on the sidewalk
i won't go until you come outside
check yes juliet
kill the limbo
i'll keep tossing rocks at your window
cause there's no turning back for us tonight

lace up your shoes
A O A O ah
here's how we do

run baby run
don't ever look back
they'll tear us apart 
if you give them the chance
don't sell your heart
don't say we're not meant to be
run baby run
forever will be 
you and me

check yes juliet
i'll be waiting
wishing, wanting
yours for the taking
just sneak out 
and don't tell a soul goodbye
check yes juliet
here's the countdown
3...2...1... now fall in my arms 
now they can change the locks
don't let them change your mind
Když dozpívá, odloží kytaru a dlouze se na mě podívá s úsměvem. Rozhodnu posadit vedle něho. Vydám se tedy k posteli, ale dřív než si stihnu sednout, Robin si mě stáhne do klína. Podívám se mu do jeho dokonalých očí. Jsme od sebe jen tak dva centimetry. Netrvá to dlouho a Robin spojí naše rty. Náš polibek není něžný jako ten první, ale smělý a vášnivý. Když mě jemně zkousne ret, užasle zalapám po dechu a on to využije, aby pronikl jazykem do mých úst. Rukou mu zajedu do vlasů a lehce zatahám.    
Odtrhneme se od sebe, když se ozve zaklepání na dveře. Rozejdu se k nim a otevřu je. „Přinesla jsem vám něco k jídlu a pití“ usměje se na nás máma. S poděkováním jí vezmu tác z rukou, zavřu dveře, a položím ho na postel. Sednu si na postel a dívám se na Robina.
,,Co je?" zeptá se po chvíli.
,,Nic"  odpovím a sklopím zrak. Robin se usmál. Sice ho nevidím, ale vím to. Prsty mi lehce zvedne bradu, tak abych se na něj podívala. jeho oči se začnou po chvíli vpíjet do těch mých.
,,Si dokonalá" šeptne a nakloní se ke mně. Proč mě tyráš? pomyslím si, když se zastaví pár milimetrů ode mě. Jeho dech mi dopadá na tvář a já už nemůžu čekat dýl, vyplním mezeru mezi námi. Jeho rty jsou pro mě jako droga, z jemného polibku se stane válka jazyků, ve které vyhrává. Robin mě položí na postel a převalí se nade mně. Rukou mu zajedu do vlasů, on své rty přesune na můj krk a obsypává ho jemnými polibky. Z úst mi vyjde tichý vzdych, cítím jak se nad tím Robin pousměje. Poté nás vyruší jeho mobil.
,,Sakra" zakleje tiše Robin a zvedne hovor.
,,Jo, jasně už jdu" řekne a na tváři má posmutnělý výraz. Položí hovor a podívá sena mě ,,už musím jít."
Jen pokývnu hlavou a vydám se spolu s ním po schodech dolů. Ve dveřích se ke mně otočí a vtiskne mi polibek na rozloučenou. Zůstanu stát ve dveřích dokud mi nezmizí z očí.
,,Tady se nám někdo zamiloval" řekne máma když vejdu do kuchyně. Ignoruji to, na stole spatřím fotoalbum. ,,ne, to si neudělala" zavrtím hlavou a máma se na mě nechápavě podívá ,,co jsem neudělala?" Místo odpovědi jen zvednu fotoalbum, máma se jen zasměje a vrátí se k umývání nádobí a já se rozejdu do pokoje. Na chodbě do někoho vrazím..