Teenage girl (CZ)

Kapitola 22

„Při tom polibku" řeknu potichu a zadívám se mu hluboko do očí.

„Takže než si ho políbila, nevěděla si o mně" šeptne Robin pro sebe, ale já to slyším.

„Ne, nevěděla"

Robinovi se koutky zvednou do úsměvu a v jeho očích se objeví jiskřičky.

Než však stihne cokoliv říct, objeví se u nás vyděšená sestra spolu s Jasonem.

„Co se tu stalo?" zeptá se a oči ji přeskakují ze mě na Robina, stejně jako před chvíli Jasonovi.

„Popral se s mým bývalým klukem" řeknu jí a snažím se na ni nevině usmát.

Sestřička se nad tím uchechtne a lehce zavrtí hlavou „Že mě to hned nenapadlo" V jejím tónu jde slyšet smích.

„Pojď, ošetříme to" řekne Robinovi a on se zvedne ze země. Pomalu se spolu rozejdou k ošetřovně a já vyběhnu za nimi.

„Ne Kit, ty se vrať do pokoje a lehni si" káravě se na mě podívá a mě nezbývá nic jiného, než ji poslechnout.

S Jasonem v patách vejdu tedy do pokoje a sednu si na postel.    

„Neřekla si mi, že máš kluka" prolomí krátké ticho Jason.

„Nevěděla jsem to, pamatuješ?"

„Jo, promiň"

„To nic" podívám se mu do očí a lehce se usměji. On mi úsměv oplatí.

„Už sis vzpomněla na všechno?"

„Jo" rozšířím svůj úsměv ještě víc.

„To je fajn" pokusí se o úsměv, ale moc se mu nepovede.

„Jasone co se děje?" zeptám se a přistoupím blíž k němu.

„Vzpomněla sis a to znamená, že půjdeš brzy domů" odpoví smutně. Překvapí mě to. Z tónu jeho hlasu ani výrazu nikdy nedokáži nic vyčíst, býval vždy tak nepřístupný. A teď tu stojí přede mnou a já z něj, jako z otevřené knížky, dokáži vyčíst, jak ho mrzí, že odejdu domů a že už se nejspíš nikdy neuvidíme.

Po pro mě nekonečném tichu se k němu přiblížím a obmotám mu ruce kolen pasu. Pocítím, jak celý ztuhl. Vzpomenu si na slova, co mi řekl, když jsem mu jen položila ruku na rameno. Tohle. Už. Nikdy. Nedělej.

Ty slova ve mně vyvolají nepříjemný pocit a já začnu mít strach, jak bude dál reagovat na mé objetí.

Mé obavy však zmizí, když se jeho tělo uvolní a on mě obejme kolem ramen.

„Budeš mi chybět Kitty" šeptne my do vlasů.

„Zůstaneme v kontaktu" odpovím a pocítím, jak se mi do očí začnou tlačit slzy. Známe se tak málo dnů a přesto jsem si ho oblíbila. I když byl ze začátku otravný až nesnesitelný.

Opřu si hlavu o jeho hruď a sjednotím svůj dech s tím jeho. Chvíli tam tak stojíme v přátelském objetí v naprostém tichu.

Z chodby uslyším kroky, odtáhnu se od Jasona a usměji se na něj. Pokojem se ozve klepání a pak klapne klika. Do pokoje vstoupí Robin, ránu na čele má zalepenou a roztržený ret ošetřený.

„Tak já už asi půjdu" řekne rychle Jason a než mu stihnu odpovědět, zavřou se za ním dveře mého pokoje.

Zůstaneme s Robinem sami. Stojíme v naprostém tichu a koukáme si do očí. I když je to možná jen pár vteřin, přijde mi to jako celá věčnost.                                           

Ani nevím kdy, a jak se to stalo, Robin stojí kousek ode mne a hřbetem ruky mi přejede po tváři. Při jeho dotyku mnou projede vlna energie a motýlci v mém břiše létají jak zbláznění.

Všimnu si, jak jeho oči putují z mých očí na rty a zase zpět. Jde na něm vidět nejistota, ale já jsem si jistá. Chci ho políbit, nic jiného nechci víc. Nakloním se k němu blíž, až se naše nosy o sebe lehce otřou, a pak spojím naše rty.

Je to přesně tak jak si vzpomínám. Naše rty do sebe perfektně zapadají jako dva kousky puzzle.

„Chyběla si mi" šeptne Robin do polibku.

„To ty mně" odtáhnu se od něj a usměji se. Až několik sekund si uvědomím, jakou blbost jsem řekla. Jak mi mohl chybět, když jsem o něm nevěděla...

**

Během dalších dvou dnů mě navštívil ještě Matty, Liv, Mark společně se Sebastianem a táta. Dneska pro přijede máma. Konečně.

Zkontroluji naposledy, jestli mám vše sbalené a potom se vydám k Jasonovi na pokoj. Třikrát zaklepu a pak vejdu. Pohled mi padne na dva neznámé kluky sedící na jeho posteli. Oba dva se na mě překvapeně podívají.

„Ehm, přišla jsem se rozloučit Jasone"

„Cože už?" řekne Jason a prudce si stoupne. Neodpovím mu, jen se k němu rozejdu a pevně ho sevřu v objetí „Slib mi, že se ještě uvidíme"

„Slibuji" šeptne mi do vlasů a pak se ode mě odtáhne. Vtisknu mu pusu na líčko a najednou uslyším zvuk fotoaparátu.

Otočím se k těm dvou. „To jste nemuseli"

„Ale museli" řekne blonďák a natáhne ke mně mobil. Podívám se na fotku, Jason se tam usmívá jak debil a jde poznat, že věděl, že nás fotí.

„Pošli mi ji" kouknu na něj a vrátím mu mobil.

„Ok. A tvé číslo kotě?"

Nad jeho oslovením se jen pousměji a nadiktuji mu mé číslo.

„Hotovo" řekne.

„Děkuji" mrknu na něj. A otočím se zpět k Jasonovi.

„Už budu muset jít, tak mi pak napiš a někam vyrazíme" usměji se na něj, naposledy ho obejmu a vydám se na chodbu. Ve dveřích jim ještě zamávám a řeknu ahoj.

Když vejdu do pokoje, spatřím svou mámu, jak se kouká ven z okna. Pomalu a potichu se k ní přiblížím a obejmu ji zezadu.

„Připravena domů?" zeptá se mě klidným hlasem.

„Naprosto, už se nemůžu dočkat"

Na obrázku Jason..