Teenage girl (CZ)

Kapitola 6

Celá nadšená se vydám k lavičce, skoro běžím, za chvíli však tvrdě dopadnu na zem. Někdo mě začne zvedat ze země, podívám se na tu osobu „Matty, to není možné, si to vážně ty?"

Nečekám na odpověď, vím, že je to on, nikdo jiný by to nemohl být.

„Kit" vydechne skoro neslyšitelně, protože ho pevně objímám.

„Ani nevíš, jak si mi chyběl a co tu vůbec děláš?" začnu na něj chrlit otázky.

Mattias je můj nejlepší kamarád, neviděla jsem ho už asi dva roky, bydleli jsme nedaleko sebe, než jsem se odstěhovala. Byl pro mě největší oporou a jediný kamarád. Neskutečně mi chyběl a teď je tady a já ho objímám a nehodlám ho zase jen tak pustit.

Sedli jsme si na lavičku a Matias mi začal vyprávět. Museli se odstěhovat, protože jeho otce sem v práci přeložili.

„A nejlepší je, že budu chodit na tuhle školu a dokonce s tvým bratrem do třídy" řekl a usmál se na mě.

Hleděla jsem na něj s otevřenou pusou, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Matias se začal tak roztomile uculovat.

„Co je, přijde ti snad něco k smíchu?" řeknu mírně rozčíleně.

„Ne vůbec ne, jen když se na mě koukáš s otevřenou pusou, vypadáš tak roztomile."

„To ty si roztomilý" řeknu a zadívám se mu do jeho zelených očí.

V ten moment se mi vybaví všechny krásné zážitky s ním, přemůžou mě city a na rtech za chvíli pocítím známou slanou chuť slz. Matty si mě přitáhne do objetí a dá mi pusu do vlasů.

„Taky si mi chyběla a neumíš si představit jak."

Několik minut se tam tak objímáme a pak se Matias odtáhne.

„A Morrisová, jaktože nejsi na hodině?" zeptá se mě.

„To neřeš" řeknu mu a na rtech mám stále úsměv.

Na další hodinu se však vrátit musím a tak se s Matiasem domluvím, že ho počkám před školou. Do třídy vejdu celá rozzářená a jdu přímo k Liv.

„Kit, ty si hulila nebo co, že se usmíváš jak debil?"

„Olivie pomatuješ jak jsem ti vyprávěla o Matiasovi?" začnu a ignoruji její narážku na můj úsměv.

„Jop, myslím, že jo."

„Tak on je tady přímo v Sydney, přímo na téhle škole," řeknu tak nadšeně, až skoro křičím.

„To si děláš prdel né? To jako vážně?"

„Jo, ale víš co, teď to neřešme, potom tě seznámím."

Úsměv z tváře mi zmizí, když do třídy vejde Robin se sklopenou hlavou. Takhle to nemůžu nechat, vydám se k němu a naznačím mu, aby šel na chodbu. Skoro nikdo tu není.

„Robine to co se stalo na té party.." začnu.

„Zapomeň na to Kit" skočí mi do řeči.

„Robine, Luke není můj kluk" řeknu zoufale a několikrát se mi zlomí hlas.

„Ale vypadalo to jinak" skoro šeptne a z očí mu sálá bolest.

Zůstanu tam stát a nevím co mu říct, on na nic nečeká a otočí na odchod.

„Když nevěříš mně tak se zeptej Olivie nebo Jesse" řeknu s klidem v hlase, který mě samotnou poněkud překvapí.

Ještě nějakou dobu zůstanu stát na chodbě a do třídy se vrátím až se zazvoněním. Po cestě k lavici míjím Owena, který na mě mrkne, ale na to hned sklopí hlavu.

Tak tohle bylo divné, pochopila bych, že projde se sklopenou hlavou po tom, co se stalo v jídelně, ale co kurva mělo znamenat to mrknutí?

Do třídy vstoupí naše třídní a začne hodina angličtiny. Snažím se co nejvíce soustředit na její výklad, protože 1. angličtinu mám ráda a 2. nechci myslet na Robina, Owena, Mandy a mohla bych vyjmenovávat dál.

Po vyučování jsem seděla s Liv na lavičce a čekala na Matiase.

"Řekni mi něco o Matiasovi" řekla zničehonic Olivie.

„Hmm, tak dobře" začala jsem jí vše vyprávět, to jak jsme se seznámili, jak mi pomáhal a naše společné zážitky. Celou dobu jsem měla na rtech úsměv a dokonce jsem měla i slzy v očích. Stále jsem nemohla uvěřit, že je tady...

Z vyprávění mě vytrhly hlasy žáků, vycházejících ze školy. To co jsem uviděla, mě hodně překvapilo...

Na fotce Matias