Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

16.Kapitola

...„Jak to myslíš?" Zeptala jsem se ho.

„Emily!" Zakřičel na mě někdo když jsem odcházela ze třídy na oběd. „Ano?" Otočila jsem se. „Tady to máš." Podala mi Dev pár papírů. „Co to je?" Vzala jsme si je. „To je o-" Dev zmlkla když kolem procházel Loki. „To je o Lokim." Zašeptala když se vzdálil. Usmála jsem se na ní a šla na oběd.
Když jsem se posadila začala jsem si číst papíry co mi dala Dev. Překvapilo mě to že Loki už vyšel čtyři střední školy. Původně je z Texasu ale přestěhoval se do L.A. (Tedy do doby než se přestěhoval do naší školy.) Má dům kousek od naší školy v malé vesnici. Úplně dole byl obrázek domu kde má Loki dům. Když jsem se na něj podívala zamrazilo mě. Byl to přesně ten dům kde jsem byla po tom co mě Keir postřelil. Ani jsem nedojedla svoje jídlo a utíkala ven z jídelny. „Yuno!" Vykřikla jsem na ní když jsem jí uviděla procházet po chodbě. „Ty jsi to věděla?" Ukázala jsem na obrázek domu. Yuna na mě nechápavě koukala. „Co jsem měla vědět?"
„Že to byl Lokiho dům?"
„Ano věděla..."
„A proč jsi mi to neřekla?" Proč jsem tam vůbec byla? Vždyť jí vůbec neznám." Yuna na mě jen koukala a potom jí nějaký kluk odtáhl pryč. Takže odpovědi se nedočkám... Super..  Rozhlédla jsem se po prázdné chodbě. Nakonec jsem se rozhodla že odejdu.
„Jé promiň." Omluvila jsem se když jsem narazila do nějakého studenta. „V pohodě." Řekl kluk. Když se zvedl uviděla jsem že to je Loki. Díval se mi jako vždy hluboko do očí. Jako kdyby mi četl z duše. Nedokážu popsat jak je nádherný. „Proč jsi před tím odešla?" Vyrušil mě z přemýšlení. „Promiň, bylo toho na mě moc." Zapíchla jsem pohled do země. „Nechceš někam jít?" Zeptal se mě. Podívala jsem se na něj. On se na mě usmál. Nedokážu popsat jak nádherný a roztomilý má úsměv. „Jo klidně." Zčervenala jsem. „Kousek odsud je restaurace, zajdeme tam?"  Absolutně jsem nechápala jeho výraz. Nikdy o sobě nic neprozradil. Vždy měl vážný výraz který vůbec nic neříkal. Jeho pohled byl opravdu manipulativní. Pod jeho úsměvem se mi doslova podlamovaly kolena. „Tak jdeme?" Zeptal se.

Když jsme přišli a posadili se, přišel číšník objednali jsme si nějaký lehký zákusek. „Už dlouho jsem s tebou chtěl mluvit." Začal konverzaci. „Vázně?" V tu chvíli jsem byla opět červená jako rajčátko. Když nám číšník přinesl dorty pustila jsem se do něj. Loki se zasmál. „Počkej." Řekl a natáhl ke mě ruku. Jemně mi prsty utřel čokoládu z pusy. To mi doslova dalo motýlky do břicha. „Nemůžu uvěřit že si mě nepamatuješ." Řekl potichu tak že jsem to skoro neslyšela. Hrklo ve mě. „Co?" Zeptala jsem se. „Nic." Usmál se a jedl dál. Polil mě pocit viny. Nechápala jsem to.  Snažila jsem se to neřešit a věnovala se svému dortu.

Tak coooo už tušíte?😏 Pokud ne tak si počkejte na další kapču a zatím papa❤️