Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

8. Kapitola

...Ti jen pokrčili rameny a hleděli si svého jídla.

„Em zabal si věci." Otočila jsem se a uviděla paní učitelku mířící přímo ke mě.
„Proč? Kde teď teda budu mít pokoj?" Zaradovala jsem se že mě vyhodili ze školy. Stejně jsem měla v plánu odejít. „Stěhuješ se do třetího patra." Řekla paní učitelka a já celá ztuhla. „Tam kde mají pokoj Yuna Axar a ostatní?"
„Přesně tak. Budeš v pokoji s Devin." Spadl mi kámen ze srdce. „Devin požádala jestli by jsi se nemohla přestěhovat k ní. Nemám důvod jí nevyhovit." Usmála se na mě a odešla. Stála jsem na chodbě a zírala na dveře svého pokoje. Bude dobře že budu s Devin ale také budu s Wildeovýma, a co zrovna moc nepotřebuju.

Držela jsem v ruce kufr a tašku s oblečením. Snažila jsem se chodbou projít co nejtišeji aby si mě Ar nebo Yuna nevšimli. „Koho pak to tu máme." Otočila jsem se abych zjistila kdo to řekl. Moc mě zrovna nepotěšilo když jsem zjistila že to byl právě Ar. „Co tady chceš?" Zkřížil si ruce na prsou. „Stěhuju se k Dev."
„Aha, to je zajímavý."
„Co je na tom zajímavého?"
„Nic. Jenom to že jsem ti řekl ať se od ní držíš dál a ty, ty děláš pravý opak."
„Je to jediný člověk kterému můžu tady na této škole věřit."
„A co já?"
„Tobě věřit nemůžu."
„Proč?"
„Ani nevím. Možná proto že jsi se mě snažil zabít?" Usmála jsem se a otočila se k němu zády. Udělala jsem jeden krok ale v tom zase promluvil. „Jen aby jsi nelitovala." Po tom jsem slyšela bouchnutí dveřmi. Povzdechla jsem si. Zaklepala jsem na dveře a ve dveřích se najednou objevila Dev. „Ahoj Em." Usmála se na mě. „Pojď dál." Vešla jsem do pokoje a malém mi vypadly oči. Její pokoj byl nádherný. „Támhle si dej věci." Ukázala na skříň vedle druhé postele. „Jsi hodná že jsi mě vzala k sobě." Řekla jsem a měla jsem nutkání jí obejmout. Pak jsem se ale zarazila. „Promiň."
„Za co se omlouváš?" Zeptala se.
„Jsi jediný člověk kterému můžu věřit, teda doufám. Já mám tyhle lidi ráda u sebe." Usmála jsem se ale byl to falešný úsměv. „Já to chápu Em." Objala mě. Do pokoje najednou vešel Theo. „Pardon, neruším?" Zeptal se a Dev mě přestala objímat. „Ne ne dobrý." Řekla Dev. „Hele dneska v jedenáct se s námi chtěl Ax sejít. Půjdem?" Vrhla jsem svůj pohled na Dev. „Jo ale, potřebujeme i něco pro Em." Řekla Dev. „Co něco?" Zeptal se Theo. „Ty víš." Mrkla na něj Dev ale úsměv jsem si zasloužila já. „Uvidíme co si pro nás chlapeček připraví."

Nazdárek párek😂 Děkuji všem kteří došli až sem <33 moc si toho vážím a doufám že se vám kapitola líbila :)))