Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

9. Kapitola

...„Uvidíme co si pro nás chlapeček připraví."

11:34

Jsem někde ve sklepě. Sama. Absolutně si nepamatuji co se stalo a jak jsem se sem dostala. Je tu tma takže vůbec nic nevidím. Snažím se zvednout se ze židle ale nemůžu se hnout. Zkusila jsem nahmatat telefon ale ruce mám svázané.
Po celé místnosti je slyšet jen můj tlukot srdce a hlasité dýchání.

Najednou jsem uslyšela ránu. Otočila jsem se ale pořád jsem nic neviděla. „Ahoj, Emily." Uslyšela jsem něčí hlas. „Kdo-kdo jsi?" Koktala jsem. „Myslím že dobře víš kdo jsem."
„Axare to jsi ty?" Slyšela jsem smích. „Tak vidíš že to víš." Neustále jsem slyšela kroky okolo mě. „Co po mě chceš?" Opět se zasmál. „Copak to není dost jasný? Od doby co jsi přišla do naší školy jsi krásně zničila můj plán."
„Jaký plán?"
„Ty si asi myslíš že ti všechno projde viď?"
„Ale já vůbec nevím o čem mluvíš!" Najednou jsem ucítila jeho dech na mé tváři. „Tak ty nevíš." Ucítila jsem cosi na mém krku. Byl to nůž. „Are proč." Začal se mi třást hlas. „Mám pro tebe návrh." Slza mi stekla po tváři. Bála jsem se. „Pokud pro mě něco uděláš nezabiju tě." Snažila jsem se dýchat potichu ale nešlo to. „Nemusíš se bát, pokud uděláš to co ti řeknu."
„A c-co mám udělat?" Nůž se od mého krku vzdálil. „Potřebuju Devin." Řekl.
„K čemu?" Zeptala jsem se ale opět se zasmál. „Do toho ti nic není. Stačí jen když jí dostaneš na místo kam potřebuju."
„Ty jí chceš zabít?" Vyděsila jsem se. „Do toho ti nic není!" Okřikl mě. Lekla jsem se a srdce mi začalo rychleji tlouct. „Tak uděláš to?" Nevěděla jsem co udělat. „Nemůžu jí zradit." Řekla jsem. „Jak chceš." Řekl a přejel mi nožem po krku. Sykla jsem bolestí. „Máš poslední možnost." Slzy mi tekly po tváři. „Máš na to deset sekund." Přemýšlela jsem co řeknu. Věděla jsem že když řeknu ne, na místě mě zabije. Když ale řeknu ano, zradím tím Devin, a ublížím jí. „Dobře." Dostala jsem ze sebe. „Hodná holka." Opět oddálil nůž od mého krku. „Potřebuju aby byla ve čtvrtek na parkovišti před parkem. Je kousek od naší školy."
„Ve čtvrtek je ale ta školní akce!" Námítla jsem. „Nějaký problém?"
„Ne, ne žádný problém."
„V osm hodin. Pamatuj si to. Parkoviště před parkem osm hodin. A ať přijde sama jasný?" Byla jsem ticho. „Tak jasný?" Zvýšil hlas. „Jasný." Zašeptala jsem. „Teď tě rozvážu a pustím tě ven. Půjdeš rovnou na pokoj a nikomu nic neřekneš rozumíš? Jinak si tě znovu najdu!"
„Ano.." Jak řekl tak udělal. Vyšla jsem ven a mířila rovnou ke škole. Šla jsem na pokoj a zamkla. Devin tu nebyla. Lehla jsem si na postel a přemýšlela jestli to Dev opravdu udělám. Nemohla jsem. Nedokázala jsem to ale musela jsem. Na této škole se mnou totiž nebude mít nikdo slitování. Nakonec jsem usnula.

Ahuuuj, pokud tu jsou nějaké gramatické chyby tak se moc omlouvám :) doufám že se vám kapitola líbila a počkejte si na další <3