Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

17.Kapitola

...Snažila jsem se to neřešit a věnovala se svému dortu.

Učení proběhlo jako každý den v pořádku. Dokonce i učitelka na mě začala být milá. Po vyučování se za mnou zastavila Dev s partou.
„Ahoj Em." Zamávala mi a přišli všichni ke mě. Theo nevypadal že by mě rád viděl. „Po obědě plánujeme jít do města, jen tak si povyrazit." Řekla Dev. „Proč?" Zeptala jsem se. „Co proč?" Zeptala se Dev. „Proč jsi na mě tak milá, po tom- po tom co jsem ti udělala?" Na konci se mi zatřásl hlas a chtělo se mi znovu začít brečet. „Protože vím že taková ve skutečnosti nejsi. Chci to dát ještě jednu šanci." Usmála se na mě Dev. Theo se uchechtl. „Omlouvám se Le asi nepůjdu. Necítím se mezi vámi vítána." Sklopila jsem zrak. „Jen pojď." Povzbudila mě Dev. Theo se nadehl a vypadal že chce něco říct ale Dev do něj kopla, takže si to rozmyslel. „Tak dobře." Souhlasila jsem nakonec. „Plánujete někam jít?" Přiběhla Yuna. „My ano." Stoupla si přede mě Dev. „Můžu s vámi?" Zeptala se Yuna překvapivě mile, vůči Devin a Theovi. „Ne." Řekl naprosto upřímně Theo. Musela jsem se tomu zasmát. Přišlo mi to prostě vtipné. Theo se otočil a usmál se na mě. Potom si ale uvědomil co dělá a rychle se přestal usmívat. Yuna se naštvaně otočila a odešla. „Tak po obědě před školou." Mrkla na mě Dev a šli jsme na oběd.

Po obědě jsme se sešli před školou a nasedli na autobus. Jeli jsme asi půl hodiny a potom vystoupili ve večer osvíceném městě. Vypadalo to tu úplně jako v Tokyu. Procházeli jsme se ulicemi a povídali si. Asi po hodině jsme si objednali nějaký ten fastfood. Potom jsme si šli sednout do malého parčíku kousek odsud. Byla už tma a lampy nesvítily takže jsme moc neviděli. Navíc kluci přinesly nějaké to pivo, už z toho samotného jsem neměla dobrý pocit. Nicméně byli všichni takový hodně veselí. Měla jsem divný pocit že se něco stane. Taky že jsem měla pravdu.

„A podívejme kdo je tu." Ozval se Ar a za ním stala i Yuna a ostatní. Devin se postavila a Theo před ní. „Máš osobního strážce Dev?" Zasmál se Ar. „Co tu chcete?" Zeptala se Dev. Ale nic. Jen se tak procházíme okolo viď." Usmál se Ar na Yunu.

Najednou jsem uslyšela hlasitý smích který náhle přišel k nám. „A podívejme kdo je tu." Imitoval nějaký kluk Ara. Všichni si rychle prohodili pohledy. Přiblížila se k nám nějaká parta o třech lidech, a to byla jedna holka a dva kluci. Ar se postavil přede mě. Po chvíli se přidala i Yuna a Dev. Stoupli si přede mě a já absolutně nechápala co dělají. „Adriane odejdi prosím." Řekl Ar. „Ále, slyšíš to Belo? Oslovuje mě celým jménem, a jak hezky poprosil." Nepřestal se smát kluk co jsem pochopila se jménem Adrian. Odjakživa jsem toto jméno neměla ráda. Navíc tenhle už ze začátku vypadal jako čistokrevný hajzl. A ta "Bela" sotva tak. „Nechceme žádné problémy." Řekla Dev. Adrian si ji jen sprostě prohlížel jako kdyby byla nějaká jeho věc. „Ale notak sluníčko, vždycky víš že ty u mě problémy mít nebudeš." Přišel k ní blíž a chytl jí rukou bradu. Upřímně, chtělo se mi zvracet. „Slyšel jsem že máte ve škole Duckstainovou. Měli by jste to nechat nám profesionálům.Neměli by to řešit nějací školáci." Po tom co řekl slovo "profesionálové" jsem si vzpomněla. Adrian Ancreen byl známý v New Yorku jako syn mafiána. To by vše vysvětlovalo. „Prý má z rodiny už jenom bratra, který je k tomu nechutně bohatej."
„Jí necháš na pokoji!" Přišel k němu Ar a chytl ho za triko. „Ale copak? Ty jsi se zaláskoval? Chtěl by jsi dát Emily pusinku?" Nepřestával Adrian. „Co to je za exota?" Neudržela jsem se a promluvila jsem. „Prosím?" Řekl Adrian když se naklonil aby mě viděl. „Kdo si myslíš že jsi?" Vystartovala jsem na něj. „Ehm pardon ty asi nevíš kdo jsem."
„Vím to moc dobře a chceš něco vědět? Je mi to u mého krásného pozadí." Přišla jsem až k němu. Stála jsem před ním asi jen pět čísel. Koukali jsme si do očí. „Ta se mi líbí Bel." Zavolal na holku stojící kousek od něj. „Jak se jmenuješ?" Pokračoval. „Hermiona? A ty?" Dělala jsem si z něj srandu. „Holčička má odvahu. Já jsem Potter těší mě." Podal mi ruku. Chvíli jsem na ní koukala a potom jsem se k němu otočila zády. Šla jsem ignorantsky k Devin která na mě jako ostatní koukala s otevřenou pusou. „Jdeme Dev?" Zeptala jsem se a chytla jí za ruku. Společně jsme se uchýlili k odchodu. „Počkej Em!"
Zakřičel na mě Ar a přiběhl k nám.

„Tak počkat, Em? Jako Emily?" Zarazila jsem se když jsem opět uslyšela Adrianův hlas. „Blbče!" Šťouchla jsem do Ara. „Promiň." Zašeptal.
„Pojď sem princezno." Ukázal na mě Adrian. Přišla jsem až k němu jako před tím. „Co kdyby jsi šla s námi?"
„Ať tě to ani nenapadne!" Uslyšela jsem další cizí hlas z ulice. „Loki!" Řekla jsem když jsem uviděla jeho tvář. „Hele brácha ti přišel na pomoc." Zasmál se arogantně Adrian.

Čauky mňaukyy :-* Doufám že se vám kapitola líbí a čtěte dál hihihi. Stojí to aspoň za to to číst?🤣 Moc děkuji všem kteří došli až sem❤️