Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

14.Kapitola

...Z toho přemýšlení jsem hodně rychle usnula.

„Em? Em!" Vzbudil mě něčí hlas. Otevřela jsem oči a nechápavě se rozhlížela. „Yuno?" Zeptala jsem se když jsem před sebou uviděla obrys postavy. „Em vstávej." Řekla. „Co se děje?" Zeptala jsem se nechápavě. „Tvoje ruka!" Řekla Yuna. Podívala jsem se na svou ruku. Byla celá od krve. Lekla jsem se a vykřikla. „Vstávej pojedeme do nemocnice." Pomohla mi zvednout se z postele. Dovedla mě dolů a hodila přeze mě nějakou bundu. Vyšly jsme ven a nasedly do auta. Docela mě překvapilo že Yuna řídí.

Když jsme dojely do nemocnice a došly za nějakým doktorem který mě dovedl do ordinace, posadila jsem se tam. „Proč jsi to udělala?" Zeptal se mě doktor. Já a Yuna jsme se na sebe zmateně podívaly. „Já jsem to neudělala. Vlastně ani nevím jak se mi to stalo." Řekla jsem. „Je to bodnutí nožem." Oznámil doktor. „Mohla jsi vykrvácet." Pokračoval a vázal mi ruku. Podívala jsem se na Yunu. „Na mě nekoukej. Chtěla jsem za tebou jít ale nevěděla jsem že budeš spát. Všimla jsem si toho hned jak jsem přišla." Podívala jsem se zpět na doktora. „Takže pokus o vraždu?" Zeptala jsem se. „Je to dost možné. Měly by jste to nahlásit u policie." Podívala jsem se vyděšeně na Yunu. „Zajdeme tam." Řekla.

Když jsme přijely zpět do vesnice byli s námi i dva policisti. Šli jsme společně do pokoje kde jsem spala. „Přišla jsem sem za Em. Šla jsem se za ní podívat a hned jak jsem přišla všimla jsem si krve." Řekla Yuna na svou obranu když se jí policista ptal. „Já spala. Nic jsem necítila nevím jak se to stalo." Řekla jsem já. „Necítila jste to?" Podivil se policista. Přišel ke mě blíž a chytl mě za ruku. Sledovala jsem co dělá. Jemně ruku zmáčkl. Potom jí různě otáčel. „A toto taky necítíte?" Zeptal se. „Nic z toho." Řekla jsem. „Je to špatně?" Nechápavě jsem se podívala z jednoho policisty na druhého. „Někdo ti jí musel umrtvit." Odpověděl policista. Nechápavě jsem koukala z jednoho na druhého. Můj pohled ukončil u Yuny. „Devin?" Řekla jsem polohlasem. „Devin Sheifová?" Zeptal se policista stojící u mě. „Ano." Můj pohled se přesunul k němu. On se podíval na svého spolupracovníka. „To už tu jednou bylo. S touto dívkou jsme si taky dost zažili." Pronesl a něco si napsal do bloku. Pochopila jsem že jde pravděpodobně o Arovu sestru. „Nemusí to ale být ona." Řekla jsem. „Nemusí to je pravda." Řekl policista aniž by se na mě podíval. „Ještě za vámi přijdeme, pokud možno změňte ale pokoj nebo se úplně odlučte od této chaty." Řekl policista a poté oba odešli. „Co když to byla ona? Kdo jiný by to mohl být?" Zeptala jsem se Yuny. Ta ale jen pokrčila rameny. „Slyšela jsi, musíš změnit pokoj."
„Já tady ale nechci být. Proč tu vůbec jsem? Jak jsem se sem dostala? Proč jednoduše nemohu odejít?" Vyvalila jsem na Yunu spoustu svých otázek. „Věř mi Em, musíš tu zůstat. Ukážu ti jeden pokoj v přízemí."

Došly jsme až dolů a otevřely dveře do pokoje. Na posteli ale někdo seděl. Byl to Loki. Ztuhla jsem. Nevím proč a příjde mi že z něj srší taková zvláštní atmosféra. Když jsem se vzpamatovala uviděla jsem naproti němu sedět ještě nějakého muže. Byl ale o dost starší. Usmíval se na mě jako kdybych byla nějaká kytička. Stoupl si a přicupital ke mě. Nadechl se a otevřel pusu takže jsem pochopila že mi chce něco říct ale Yuna ho zastavila. Odstrčila ho ode mě a něco mu potichu říkala. Po tom co s ním domluvila muž odešel. „Nechám vás tu." Mrkla na mě Yuna a odešla taky.
„Tak co?" Spustil Loki. Zvedl se z postele a šel směrem ke mě. „Jak je?" Mávl rukou k mému tělu. „Dobrý, už to nebolí tak jako když mě střelil."
„Já spíš myslel, no myslel jsem ruku." Podíval se mi hluboko do očí. „Jo-to-to je dobrý, myslím."
„Fajn." Řekl s naprosto kamenným výrazem a odešel z pokoje pryč. Otočila jsem se za ním ale už zavřel dveře. Jak věděl o té ruce? Že by mi to udělal on? K tomu ale neměl důvod, prakticky se neznáme. Rozhodla jsem se to neřešit a zalezla si do postele. Byla tu i televize takže jsem si pustila nějaký film. Asi v polovině jsem se ponořila do říše snů.

Čus bus :D počkejte si na další kapču a děkuji že jste došli až semmm :))) papapa a užijte si den (nebo kdy si tohle čtěte) 😘