Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

12. Kapitola

...„Přišel jsem za tebou."

Viděla jsem Dev nechápavý výraz. „Em mě sem poslala aby-"
„Aby jste si spolu popovídaly?" Přerušil jí Ar. „Jak ty to víš?" Zeptala se ho. „Ó můj, Devin ty to pořád nechápeš?" Křikl na ní. Ar se pomalu začal přibližovat k Dev. Kousek před ní se zastavil. Nevěděla jsem co udělá. Najednou na napřáhl a dal jí facku. Zakryla jsem si pusu abych nevykřikla a opřela se za strom. Sjela jsem zády dolů až jsem seděla na zemi. Po tváři mi stekly slzy. Nevěděla jsem co chce udělat. Opatrně jsem vykoukla a sledovala co se bude dít dál. Kolem byla už i Yuna a Keir. Dev se postavila ze země ale Keir do ní kopl tak že znova spadla. Přišla k ní Yuna ale co jí udělala jsem už neviděla protože jsem se opět schovala za strom. Nedokázala jsem na to koukat. Nedokázala jsem se koukat na to jak Dev trpí. Zvedla jsem se a odcházela od stromu. „Emily!" Uslyšela jsem výkřik za mnou. Otočila jsem se a spatřila Dev ležící na zemi. Je ale od krve. „Proč?" Zeptala se polohlasem. „Co jsem ti udělala?" Pokračovala. Stekla mi slza po tváři. Yuna ke mě přišla a chytla mě za ruku. Táhla mě přímo k Dev. Devin na mě jen bezmocně koukala. „Musím přežít." Řekla jsem. Ar ke mě přišel a položil mi ruku na rameno. Chvíli nic neříkal ale potom se ozval. „Chceš vědět proč?" Řekl aniž by se na mě podíval. Pochopila jsem že mluví k Dev. „Zabila jsi ji. Zabila jsi mou sestru." Vyděšeně jsem se na něj podívala. Koukali jsme si do očí. „Ty ale víš proč." Řekla Dev. Podívala jsem se zpět na Dev ležící na zemi. „Je to pravda?" Přistoupila jsem k ní takže mi Arova ruka spadla u ramene. „Em nech mě to vysvětlit."
„Ty jsi zabila člověka?"
„Ar se tě taky snažil zabít."
„Proč jsi to udělala?" Ignorovala jsem její větu. Dev se podívala jinam. „Proč!" Vykřikla jsem. „Do toho ti absolutně nic není." Odsekla. „Aha? Takže ty jsi někoho zabila bezdůvodně?" Dev se na mě opět podívala se slzami v očích. Nevěděla jsem co cítím. Nevěděla jsem jestli jí chci pomoct nebo jí tu takhle nechat. Myslela jsem že je hodná, že mi pomůže ale ona v klidu zabila člověka. Uslyšela jsem nabití zbraně. Otočila jsem se a uviděla Keira mířícího na samotnou Dev. „Ne!" Vykřikla jsem a skočila před ní. Uslyšela jsem výstřel.

Stála jsem ztuhle na místě. Podívala jsem se dolů. Kulka zasáhla mé břicho. Em!" Vykřikla Yuna a přiběhla ke mě. Svalila jsem se na zem a chytla si břicho s domněnkou že přestane bolet. Keir jenom vyděšeně koukal co se stalo. Podívala jsem se kolem sebe. Byla tu všude krev. Bolest stupňující se se nedala vydržet. Ar ke mě také přiběhl a sundal si triko. Přikryl jím mé břicho. „Aby jsi nevykrvácela." Řekl a jemně zmáčkl tričko k ráně. Sykla jsem bolestí. „Zavolejte někdo záchranku!" Vykřikla Yuna. Podložila mi hlavu a já si na její ruce lehla. Koukala jsem na noční oblohu nade mnou. Všimla jsem si že Yuna brečela. „Špatně se jí dýchá." Řekla. „Bodejť by ne vždyť jí postřelil." Řekl Ar. Zavřela jsem oči. Uslyšela jsem kolem sebe hlasy které se postupně ztišovaly.

Ucítila jsem jako bych letěla do vzduchu. Pocit ale po chvíli zmizel když jsem pocítila pevnou desku pod zády. Pokusila jsem se otevřít znovu oči. Uviděla jsem cosi mířící k mému obličeji. Trochu jsem se vzpamatovala. Došlo mi že to je kyslíková maska. „Slečno jak se jmenujete?" Pokusila jsem se říct své jméno ale nešlo to. „Snažte se něco říct prosím. Zůstaňte s námi." Otevřela jsem pusu ale vyšel jen vzduch. Najednou jsem ucítila vpich do boku. Pochopila jsem že to asi byla injekční stříkačka. „J-jsem-jsem Em-Emily." Snažila jsem se ze sebe dostat. „Mluví." Řekla žena která se nade mnou skláněla. „Víte kolikátého dnes je?" Zeptala se mě. Nedokázala jsem už ale nic říct. Zavřela jsem oči a pomalu přestávala vnímat co se kolem mě děje.

Čaukyyy stále žiju eeeeeey (·-·) doufám že se vám kapča líbí hihihi přeji krásný den. <3