Oběť oběti - Emilyin příběh ✔️

10. Kapitola

...Nakonec jsem usnula.

Ráno jsem odešla dřív z pokoje, aby si mě Dev nevšimla. Sice jsem nechápala jak se dostala přez zamčené dveře ale neřešila jsem to. Celý den jsem přemýšlela jsem o tom co mi Ar řekl.

Po učení jsem se nikde nezdržovala a šla rovnou na oběd. Snažila jsem se nějak vyhnout ať už Arovi, Theovi nebo Devin. Bylo mi ale jasné že to na obědě nepůjde. Vzala jsem si svůj tác s jídlem a mířila ke stolu. Uviděla jsem Devin jak na mě mává a ukazuje na místo vedle sebe. Zahnula jsem ale na opačnou stranu a úplně spontánně si sedla k prvnímu člověku který byl předemnou. Nepříjemné překvapení bylo že jsem se posadila k Yuně a Arovi a ostatním z jejich party. Yuna na mě nechápavě koukala. Ar se jen usmíval a já jsem dělala že si toho nevšímám. „Co tu děláš?" Zeptala se mě Yuna. „Snažím se vyhnout Dev." Zašeptala jsem a koukala do svého tácu. „Proč?" Zeptala se Yuna. Mojí odpověď přerušila Devin která právě přišla. „Em?" Oslovila mě. Neodpověděla jsem jí.
„Co potřebuješ?" Ujmula se slova Yuna. „Potřebuju mluvit s Em." Řekla Dev a nespustila ze mě oči. Doslova jsem cítila její pohled nalepený na mě. „Proč jsi si nesedla k nám?" Zeptala se mě Dev. „Třeba nechce!" Řekla Yuna. „Já se ptala Emily!" Bránila se Dev. Všimla jsem si že se Ar usmívá. Podívala jsem se na něj a on na mě vyplázl jazyk. Absolutně nevím proč ale začala jsem se smát. Ar si toho všiml a kopl mě pod stolem do nohy. „Au!" Vykřikla jsem a Ar se začal smát ještě víc. „Tak vidím že jste už kamarádi." Řekla Dev. „Copak Devin žárlíš?" Zeptal se Ar. „Vůbec ne." Řekla Devin a otočila se k odchodu. „Em nechceš se přestěhovat ke mě?" Řekla Yuna naschvál nahlas aby ji Dev slyšela. Devin ještě chvíli stála a čekala jak odpovím. Ar do mě znovu kopl pod stolem. „Co? Jo jasně." Probrala jsem se. Devin ještě chvíli stála a potom si odešla sednout k Theovi. 

Zbytek oběda proběhl bez zbytečných témat. V tichu jsem si snědla svůj oběd a odešla jsem po Yuně. Mířila jsem přímo k  mému pokoji který mám s Dev. Před otevřením dveří jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. Otevřela jsem pokoj a docela se mi ulevilo když jsem viděla že tu Devin není. Taky jsem si ale všimla že tu nejsou ani mé věci. „Hledáš něco?" Uslyšela jsem známý hlas za mnou. Otočila jsem se a uviděla Yunu. „Tvoje věci jsou u mě." Pokračovala. Zůstala jsem na ní koukat s otevřenou pusou. Yuna mluvila dál ale já ji vůbec nevnímala. Probrala jsem se když přišla Dev. „Co se tu děje?" Zeptala se. „Em teď bude bydlet u mě. Jak jsem říkala na obědě." Usmála se na ní Yuna. Dev na mě jen nechápavě koukala. „Myslela jsi to vážně?" Zeptala se mě Dev. Nedokázala jsem vůbec nic říct. Koukala jsem z Devin na Yunu. Dev visela pohledem na mých rtech a čekala co vyslovím. „Jé! Tak už pojď Em." Chytla mě Yuna za ruku a táhla mě pryč. Stihla jsem se otočit a uviděla v Deviných očích zklamání. Yuna mě vtáhla do pravděpodobně svého pokoje a postrčila mě tak abych se posadila na postel. Stála a usmívala se na mě. „Proč se takhle chováš?" Zeptala jsem se po dlouhé chvíli ticha. „Chci ti pomoct." Dostala ze sebe. „To chtějí všichni!" Odsekla jsem. „Em věř mi prosím."
„Věřit ti? Tobě?" Vykřikla jsem. „Nejsi náhodou stejná osoba která naléhala ať nechodím za Arem i když jsi jeho spojenec? Nejsi náhodou stejná osoba která mi ve všem lhala? Nejsi náhodou stejná osoba která se mě snažila zabít! Všichni mi říkají že jim mám věřit. Vážně už nevím komu mohu a komu ne!" Yuna na mě zůstala stát s otevřenou pusou. „Omlouvám se že ruším vaší hádku dámy ale Em je v tomhle opravdu  lepší než ty, zní to zajímavě." Pronesl Ar který právě vpadl do pokoje. Yuna se začala ošívat. „...Promiň." Zašeptala. „Promiň?" Zopakovala jsem po ní. Chvíli jsem na ní jen koukala ale potom jsem se sebrala a odešla. Uvědomila jsem si že mě Ar následuje. „S tebou chci taky mluvit!" Otočila jsem se k němu. „Máš prostor." Řekl klidným hlasem. „Přivedu ti ji. Ale slib mi že jí nezabiješ." Chvíli se odmlčel ale potom se mi podíval do očí. „Dobře." Vydechla jsem když jsem uslyšela odpověď, kterou jsem slyšet chtěla. Nakonec jsem se otočila a šla se ven projít. Přemýšlela jsem nad jedinou věcí. Dokážu to Dev opravdu udělat?

Čaukyyyy, doufám že se vám kapitola líbila a čtěte dál <3