Temné síly (2017)

13. kapitola

A aby toho nebylo málo, po tom polibku jsem něco začala cítit ke Garettovi. Nevím, jak bych to přesně měla popsat. Jakoby mě k němu něco táhlo. Jako bychom se při tom polibku nějak propojili. Bylo to procítěné a... hezké. Za to já byla pěkně zmatená.

Když se Callan dostal bezpečně z dívčí koleje zase ven, s Grace jsme osaměly. Dívala se na mě těma zlatavýma očkama a pravděpodobně přemýšlela, co se mnou dál.

Já ležela na posteli, rozhozená a pořád v šoku, ale už trochu klidnější. „Nevím, co mám dělat," přiznala jsem se. „Bojím se. Nevím, co mám říct Owenovi nebo jak mu to podat. Vlastně... absolutně nevím, co bych měla dělat. Co když to všem vyžvaní?" 

„Popravdě Fin, nevím. Nevím, jestli je Owen ten typ, co to ihned řekne profesorům. Ale na první pohled tak nevypadá," řekla Grace. „I když nevíme, jaké tajnosti skrývá jeho pravá povaha," dodala zadumaně.

„Když se to dozví profesoři, dozví se to Rada..." otázku "co by se mnou pak bylo" jsem ale nevyslovila, protože Gracina odpověď by zněla "nevím" a já bych si stejně tak nevěděla rady.

„My to spolu zvládneme Finley!" zvolala Grace a povzbudivě se na mě usmála. „Ať už je tvůj živel jakýkoli, ať už je tvoje kasta jakákoli, ať už jsi kdokoli, my to zvládneme. Už je to dost dlouhá doba, co se známe. A já vím, že to všechno zvládneme a že tě společnost přijme, i když budeš v úplně jiné kastě," dál se usmívala.

Oplatila jsem jí úsměv. „Díky Grace. Moc mi to pomáhá."

„Je to sice šok, ale na mě se můžeš spolehnout. Spolu tuhle věc vyřešíme. Mohla bych se podívat do knihovny, jestli tam toho o těch věcech není více," řekla Grace.

„V knihovně nic není, tam jsem se už dívala, ale..." odmlčela jsem se. „Tahle kniha," poukázala jsem na knihu Rituálů a kleteb, „byla na půdě kostela. Možná tam budou další, ale pochybuji o tom. Pokud chce Akademie s ostatními před námi temné síly udržet v tajnosti, potom tam žádné dokumenty nebudou. Tohle všechno bude určitě vlastnit jenom Rada," vysvětlila jsem svoji verzi.

„Půda kostela? Něco takového existuje?" zeptala se Grace překvapeně. „Jinak uvažuješ dobře... Asi to přesně tak bude," zašklebila se zadumaně.

Začala jsem jí vyprávět celou dnešní situaci od doby, kdy jsem šla s Owenem do skladu. Řekla jsem jí o tom, jak jsem našla tu knížku, jak jsem vyvalila na Owena otázky, které jsem původně neměla v plánu vyslovit, jak jsem se dostala na půdu kostela a málem mě nachytal Otec, jak mě Garett políbil... Grace nadšeně přikyvovala a vypadalo to, že se začíná chytat do mé koleje, že mi začíná rozumět a sdílet můj zápal zjistit o mě a o Owenovi více.

Strach a nervozita z pravdy mě už trochu přešla a místo toho jsem se chtěla dozvědět mnohem více informací. Už jsem se nepoznávala a potřebovala jsem se znovu dozvědět, kým jsem. A něco mi říkalo, že Owen o mě toho bude vědět spousty. Nevěděla jsem to jistě, byl to jenom takový instinkt, který mi radil, abych se na Owena více zaměřila.

„Možná by mohlo být něco v ředitelově kanceláři nebo na půdě, kde teď pracuje Rachel..." uvažovala dál Grace. „Nebo v tom tvým skladě," dodala.

„Ředitelova kancelář..." uvažovala jsem. „Tam by mohly být moje spisy," namítla jsem. „Ale pochybuji, že v nich bude napsaný můj pravý otec. A navíc, nemáme se tam jak dostat, je to příliš nebezpečné, že nás někdo nachytá," řekla jsem.

„Za pokus to stojí," zavrtěla Grace hlavou. „Když už jsme se dostaly až sem, musíme něco vymyslet. V životě jsem o temných silách nebo co že to je neslyšela, takže toho potřebujeme zjistit co nejvíce. Tvoje matka je Bílá Magička, ale tvůj otec musí být z Temné magie. To znamená, že tvé schopnosti by měly být trochu jiné, než kdybys byla čistokrevná," mluvila Grace dál a civěla na obě ukradené knihy. „Co se prostě nezeptat tvé mámy na podrobnosti o tvém pravém otci? Možná by ti je řekla," navrhla.