NEVERLAND | Část I

• POLÁRNÍ ZÁŘE •

REKAPITULACE:
Neverland je rekonstruován, opraven a znovu otevřen a spolu s tím přichází i výrazné změny. Rodiny dostávají počítače, ve městě začíná fungovat internet a EHS začíná porušovat své sliby.

Emma s Flynnem stále podezírají Daniela a snaží se ho dopadnout. On jim ale pořád uniká a oni proti němu nemají žádný skutečný důkaz.

🖤 🖤 🖤

"Cítíš vztek, vidim to na tobě, Emmo."

"Kde přesně?"

"Zatínáš pěsti. A taky... ty plameny v tvých očích, víš?"

"Nemám v očích žádné plameny!"

"A todle!" Daniel Waiters pyšne vztane ze svého křesla a ukáže na mě. "Záchvat vzteku v přímém přenosu! Ale to nic, nemusíš mít vztek, Emmo. Co přesně tě tak vytáčí? Proč máš vztek?"

"Na vás."

"Pořád nemám šajna proč. Do mý minulosti vám nic není. Ubližuju vám tu snad? Dělám tu něco špatnýho? Jsem jen psycholog, tady mi o nic jinýho nejde, věř mi."

Propaluju ho zlostným pohledem. Tomu tak budu věřit. Neměla jsem se k tomuhle mamkou a Stephenem vůbec nechat donutit, neměla jsem do téhle ordinace vůbec chodit. Jen jsem nechtěla, aby o mě měli strach. Je totiž pravda, že poslední dobou vypadám... no, zklesle je slabé slovo.

"Emmo. Emmo, Emmo, Emmo... Jsi tady přece z nějakýho důvodu, ne? Tak chceš, abych ti pomohl, nebo ne? Jestli ne, řekni to rovnou, jasný?" Doširoka se na mě usměje, jak to má ve zvyku. Nedokážu slovy popsat, jak moc ho nenávidím, ale zároveň mě na něm něco šíleně baví. "Tak fajn... jaký je tvoje oblíbený zvíře? Zvíře, který obdivuješ, který tě fascinuje... Pověz mi o něm něco."

To myslí vážně? Pohledem ho zkoumám, jestli si ze mě jenom střílí, nebo ne, on ale vypadá naprosto vážně. Vážněji než normálně. Tiše zamumlám svou odpověď.

"Prosím ještě jednou a nahlas."

"Had. Je to had. Vždycky mě fascinovali hadi..."

"Had... To by do tebe člověk neřekl, Emmo. Vysvětli mi to, prosim."

"Je to... svým způsobem nádherné zvíře, štíhlé a dlouhé, dokáže se zvednout a ladně se pohybovat. Dokáže se ti dlouho dívat do očí a... tebe to děsí. Je to děsivé zvíře. Nikdy nevíš, co čekat, zrádné a vychytralé. Inteligentní. Ale přes to všechno naprosto fascinující a nádherné. Dává to smysl?"

Daniel si něco zapíše do svého zápisníčku a trochu se sám pro sebe ušklíbne. Když se ale podívá zpátky na mě a jeho tmavé oči se setkají s mými, do tváře mu prostoupí překvapivá něha, jakou já u něj neznám. "Je tu někdo, že ano?"

"Prosím?" zeptám se tiše, téměř šepty.

"Tajemný, plný záhad, naplňuje tě nejistotou a... to tě tak šíleně přitahuje. Že je to tak, Emmo? Skrývá se, nikdo o něm moc neví, hraje sám za sebe. A ty ho sleduješ, ale jen opatrně, protože se sama bojíš. Máš z něj strach. A přitahuje tě." Odkašle si a promne si dlaně. "Můžeš mi říct jméno, nebo si ho nechat pro sebe. Je to na tobě."

Neudržím se a vyslovím ho: "Ezra Gray." Až pozdě si uvědomím, že jsem se prozradila. A dokonce svému velkému nepříteli, zrádci a lháři! Ale v tu chvíli tam sedím ohromená a beze slov. "Ale... j-jak?"

"Ále, kouzlo psychoanalýzy," mrkne na mě.

🖤 🖤 🖤

Pozdě večer se mi do pokoje někdo vloupe otevřeným oknem. První se leknu a vyskočím z postele, na které jsem seděla a četla si. Ale kdo jiný by tohle udělal, než moje nejlepší přítelkyně Deborah? Mému vyděšenému výrazu se vysměje, pak si ale naštvaně sedne na křeslo a ruce si založí na hrudi.