NEVERLAND | Část I

• LES •

Nastává víkend, zaslíbené dva dny volna. Všichni z nás ocení, že tady v Neverlandu dny bez práce máme v týdnu dva a ne jeden. Únava člověka může snadno dostat do úzkých. Po obědě se vesele loučím s mamkou i se Stephenem a vydávám se na farmu, kde se máme sejít s Flynnem a Debbie. Po cestě zamávám pár sousedům a s asi třemi z nich prohodím i pár slov. O víkendu některé obchody mohou fungovat dobrovolně a vážně se tu našlo pár milovníků svých prací, kteří otevřeli. Já se ale nakupováním nezdržuji a mířím si to přímo k farmě, kde už na nás Debbie čeká, protože si své velké pracovní území hlídá vždy a pořád.

Najdu ji usazenou na dřevěném plotu porostlém jakousi popínavou rostlinou. Jakmile mě vidí přicházet, zamává mi a doširoka se usměje. "Naše učitelka, vítej!"

"Flynn tu ještě není?" ptám se a vyskakuju na plot vedle ní.

"Určitě přijde každou chvilkou, říkal, myslím, že se ještě bude stavovat u Sarah," krčí rameny.

"Aha." Fouknu si do ofiny své blonďaté paruky. "Takže co jsi nám chtěla tak strašně ukázat?"

"Našla jsem to v lese. Byla jsem to tam obhlédnout, funguje tam i sázení nových stromků, takže můžeme spotřebovat nějaké dřevo. Ale našla jsem tam něco... zvláštního."

Ano, v Neverlandu se nachází i malý lesík. Je to skutečně kouzelné místo, i když jsem se tam byla podívat zatím jen jednou s rodinou. Sama bych se tam bála jít, v divoké přírodě jsem ještě nenašla jistotu, to všechno je pro mě tak nové. Pamatuji si, že jsem tehdy všude kolem sebe cítila přítomnost zvířat a měla jsem z toho trochu strach. V Londýně můžete cítit tak maximálně přítomnost holubů, tady toho může být ale tolik, ani nevíme, co všechno. Přesto jsem se tam z části cítila dobře. Příroda pro mě přes to všechno neobjevené a děsivé představuje světlo ve tmě, pravý domov, skutečný původ všeho na světě. Je to až neuvěřitelné.

Flynn dorazí chvíli po mně, vypadá spokojeně a na tváři mu hraje veselý úsměv. "Dobré ráno, ségra! Dobré ráno, Emmo!" Běžně ho teď vídám v hnědé policejní uniformě, která by vedle uniformy policisty z Londýna vypadala hodně improvizovaně - za černým trochu potrhaným opaskem má všechny možné blbosti od velkého kovového klíče po rozbitou vysílačku a ve vlasech mu sedí velké kulaté brýle, o kterých tvrdí, že fungují jako noční vidění. Tentokrát si na sebe ale vzal jen obyčejné volné triko a tepláky a přijde, že se hřeben možná ani nedotkl jeho vlasů. Přesto vypadá vlastně dost dobře.

"To je dost, žes dorazil," šťouchne do něj jeho sestra, když seskočí z plotu. "Dneska nás čeká dobrodružná výprava do lesa, co na to říkáte, parťáci?"

Vyměníme si s Flynnem pobavené pohledy. "Nemůžu se dočkat," odfrkne si sarkasticky brunet.

"Následujte mě, bando!" Debbie se vydává po písčité cestě, která vede přes pole až k lesu. Už z dálky mě les vždycky zaujme, ty vysoké silné stromy a šero, které vás uvnitř z části pohltí, protože se všechny sluneční paprsky skrz koruny stromů dovnitř nedostanou. Pomalu kráčím vedle Flynna a Debbie jde asi metr před námi a vede nás. Slyším podivné chrastivé zvuky všude kolem nás a zastavím se. Tohle neznám. Už jsem to tu párkrát slyšela, ale nikdy jsem se nikoho nezeptala, co vlastně ty děsivé zvuky vytváří.

"Copak?" ptá se mě Flynn, když si všimne, že nejdu dál.

Nejistě se pousměju. "Slyšíš to? Všude kolem nás..."

"To jsou jen cvrčci," vysvětlí mi. "Neublíží ti, vydávají tyhle zvuky prý svými krovkami nebo tak něco. Jsou to obyčejní brouci."

"To je divné. Ale zajímavé."