NEVERLAND | Část I

• SARAH •

Na úřadě všichni noví obyvatelé městečka Neverland utvoří asi šest front a čekáme na přidělení práce. Flynn stojí ve frontě hned vedle mě a spokojeně se usmívá. On už má očividně práci zamluvenou.

"Takže policista, jo?" promluvím na něj.

Otočí se na mě a zazubí se. "Budu to tady celé hlídat, to si piš."

"Hned mám menší strach," zasměju se. "Já ještě nevím, co bych tu mohla dělat. V Londýně jsem učila děti."

Zamyšleně se podrbe na bradě. "V Neverlandu jsou taky nějaké děti. Mohla bys tu pracovat jako učitelka. Pokud to s dětmi umíš, ocení to."

"Nevadilo by mi to," usměju se. "Tady by se mi stejně učilo líp. Víš... Vadilo mi, když jsem doma učila třeba o zvířatech, které já ani ty děti nejspíš nikdy neuvidíme. Bylo to jako učit o ničem. Tady by to mohlo být jiné."

"Učení by mělo být zábavné. To je teda aspoň můj názor." Nejistě se zasměje. "Tady bys mohla děti provádět po městě a všechno jim rovnou i ukazovat. Vidíte támhle to? To je pták. Chápeš?"

To mě rozesměje. "Chápu, jak to myslíš. Náhodou to je skvělý nápad, ty děti to hned bude zajímat víc."

"Řekni si o tu práci," mrkne na mě. "Budu rád, když z těch dětí jednou něco bude. Aspoň tu pak nebudu muset chytat tolik malých parchantů, kteří nebudou mít na práci nic jiného než krást v obchodech sladkosti."

"To bylo ostré," syknu, ale směju se.

"Bylo to tak myšlené," pokrčí usměvavě rameny.

Když na mě přijde řada, dám na Flynnovu radu a vážně poprosím o práci učitelky. A skutečně tu nabídku ocení, jen vyplním pár papírů a má nová učitelská kariéra je na světě. Nejvíce lidí potřebují na farmu, k elektřině a do obchodů, ale pochybuji, že by mě tu někdo chtěl vidět, jak kydám hnůj u koní. Neumím se zvířaty a neumím na farmě. Jsem ráda, že můžu dělat to, co mě baví, a zároveň tu tím mohu pomoct.

Chci se vrátit ke Flynnovi a říct mu, že mi ta práce vyšla, ale najdu ho s jakousi dívkou. Zastavím se kousek od nich a jen je zvědavě pozoruju. Ta dívka mě znepokojuje hned na první pohled, nějak mi do tohohle prostředí nezapadá, příliš mi připomíná starý domov, rušnou moderní Anglii. Jednu stranu hlavy má vyholenou a divoce potetovanou, v obličeji má asi tři pearcingy a oblečená je v černé kombinéze s páskem z confiplastu. O krok ustoupím a nejistě zkousnu spodní ret.

"Tady jsi!" Debbie si mě prudce otočí proti sobě. Očividně si všimla, na koho koukám, protože se na ni zahledí také. "Támhle to je Sarah, je taky z Londýna. S Flynnem se už nějakou dobu znají, párkrát jsem je viděla spolu. O té holce jsem ale ještě neslyšela nic dobrého."

Pokusím se o milý úsměv a pokrčím rameny. "To je jedno. Kde teda budeš pracovat?"

"Samozřejmě že na farmě!" zasměje se a radostně si poskočí. Vyhrne si rukávy svého šedého trička a komicky mi ukazuje své svaly, ale abych pravdu řekla, ona nějaké svaly vážně má. Debbie není typická žena, nedokážu si ji představit jako tichou manželku starající se o domácnost. Ona se narodila pro dobrodružství. "Náhodou jsem dostala skoro celou farmu na starost, jednu z nejvyšších pozicí. Dobré, ne?"

V šoku pootevřu ústa. "A... nemyslíš, že by bylo lepší, kdyby na té pozici byl nějaký..."

"Co?"

"Muž?" ptám se tiše.

Debbie vytřeští oči a nespokojeně se zamračí, hlavu nakloní na stranu a dívá se na mě, jako by nevěřila tomu, co ode mě slyší. "Ty mi snad nedůvěřuješ, Emmo? Myslíš si snad, že nějaké chlapské poleno by odvedlo lepší práci než Debbie?"