Démonní píseň

Část XXXII. - Vládce Akhanosu

Celé hodiny po návratu se domlouval s Anittem, Adrienem a Raxhalem na společném postupu. Anitt slíbil akalatům podporu co se týkalo potravin a pitné vody, které, jak se Kias stačil v Akhanosu přesvědčit, bylo bolestně málo. Anitt také naznačil, že kdyby se před akalaty vyskytla nějaká hrozba, pokusí se vyčlenit jednotku mágů, která by jim pomohla. Kias zatím nevěděl, co může nabídnout na oplátku, jestli vůbec něco. Anitt mu moudře řekl, že až pozná svoje možnosti lépe, znovu se sejdou. Chtěl, aby mu byly dluhy splaceny a zároveň nechtěl riskovat, že někdo z vyšší šlechty začne spojenectví napadat. Kias mu poděkoval a potom poprosil Křídla o soukromí. Muži přikývli a odešli.

,,Tvoje matka určitě zažila mnohé, " pronesl Kias, ,, ale je v pořádku. A vypadá to, že ne všechny vzpomínky na Akhanos, náš svět, jsou pro ni špatné. " Anitt pokývl hlavou a oči se mu začaly třpytit slzami, které ovšem statečně zadržoval.

,,Ano, i proto tvému národu mnoho dlužím, " řekl jen. ,, Přeješ si projednat ještě něco? "

,,Ne. Mám tři dny času, potom odejdu a stanu se Velkým stínem, " dodal klidným hlasem, ale uvnitř cítil prázdnotu. Anitt přikývl.

,, Přeju hodně štěstí. Nebude to nic příjemného. " Kias jen pokrčil rameny, nechtěl, aby Anitt viděl, jak strašný má strach. Pak se zvedl a opustil Anittovu kancelář. Chvíli bezúčelně bloudil po paláci, ale pak se rozhodl. Zeptal se nejbližšího strážného, kde by našel Cassé. Muž ho zavedl k pokoji v bývalém křídle mágů a potom odešel.

Kias zaklepal na dveře a čekal, až ho Cassé vyzve. Odpovědí mu bylo hlasité zabručení a potom Cassé dveře otevřela. Vpustila jej do místnosti a on nevycházel z úžasu, když se na ni podíval. Poprvé od chvíle, kdy Cassé poznal, na sobě neměla jediný kousek bílého oblečení, dokonce ani svůj slavný plášť a boty. Místo toho byla oblečená v rudém kabátci, černých kalhotách a pohodlných střevících.

,,Zničila jsi snad svoje staré oblečení při souboji s Fhelisem? "Samozřejmě z něho nemohlo mnoho zbýt potom, co Kias viděl její zranění. Přesto se divil, že dívka nenašla něco jiného, co na sobě mělo její typickou barvu.

,,Ano. A taky jsem si konečně přiznala, že nejsem v mém světě. "

,, To docela brzy, " uchechtl se a bez vyzvání se posadil do malého křesílka naproti krbu. Právě se v něm rozhoříval oheň. Venku ráno znovu padal sníh. Obloha, která postupně opět nabývala přirozené barvy, teď ale byla bez mráčku. Cassé po něm vrhla pohled, který jasně říkal, že porušil pravidla slušnosti, když si sedl bez vyzvání, ale on jen pokrčil rameny. Cassé si povzdychla a pokračovala ve vysvětlování.

,,Nenosila jsem bílou proto, že by se hodila k tomu všemu, " řekla a ukázala na svoje vlasy a oči. ,, Ale proto, že mě to tak učili při výcviku na mága. Dávali nám bílé oblečení a to jsme celé dny chránili slabou vrstvou magie. Pokud se umazalo, selhali jsme. Skrvny byly vidět a všichni viděli, že jsme nezvládli svojí lekci. " Kias se zarazil. Něco takového mu nikdy neřekla. Pomyslel si, že kromě talentu určitě potřebovala i neskutečné úsilí k tomu, aby se stala Mostem.

,,Včera jsem měla dost času přemýšlet. Po docela dlouhé době. Kdysi jsem se nemohla vzpomínek na dětství zbavit. A asi ani nechtěla. Včera mi došlo, že v tom světě už nežiji. A na tom, co se mi kdysi stalo, teď už nezáleží. "

,,Jsem rád, že nad tím přemýšlíš takhle. " Cassé přikývla.

,,Viděl jsi už Akhanos? "

,,Ano, " odpověděl prostě. ,, Už jsem ho viděl. " Cassé vycítila neklid v jeho hlase a posadila se do druhého křesla. Oheň z krbu už se plně rozhořel a vyhříval místnost.