Démonní píseň

Část XVI.

Fhelisův obraz se zformoval z temnoty v Kiasově mysli hned vzápětí. Tentokrát snad vypadal ještě majestátněji, než předtím. Kias z něj cítil úžasnou sílu. Přemýšlel, jestli by jí sám mohl jednou vládnout.

,,Zase se setkáváme, " pousmál se Fhelis. ,, Jsem velmi rád, že jsi konečně v Tymperu. Moc akalatů, která zůstávala v blízkosti hrobky, námi byla vypotřebována. Potřeboval jsem, abys byl na jiném místě s odkazem akalatů. Ach, Tymper...  Kolik toho skrývá. Hlavně to nejdůležitější, to díky čemuž se setkáváme. "

,, Co tedy potřebuješ? Co jsi mi chtěl nabídnout? " Fhelis se tentokrát ani nepousmál. Místo toho jeho obraz přistoupil blíž ke Kiasovi, že kdyby byl skutečný, cítil by jeho dech na tváři.

,, Jeto prosté. Byl bych rád, kdyby se znovu otevřela cesta do našeho světa. Kalhatar, svět, ve kterém jsi teď, se musí znovu spojit s Akhanosem, světem akalatů. "

,,Proč? " zeptal se Kias, i když chápal, proč Fhelis tento názor zastával. Pokud cesta kdysi existovala, určitě se dala vytvořit znovu. Nebylo to jako s Naihatem, o kterém mu Cassé vyprávěla, a který s jejím kouzlem přišel o šanci spojit se s jinými světy. A Fhelis po tomto světě, Kalhataru, něco potřeboval.

,,Víš, potřebuji Kalhatar jako spojence. Ze začátku bude Isiel stačit a později se snad přidají další země... " Fhelis se přiblížil ještě víc. ,, Vím, že už jsi přišel na to, že se do Kalhataru něco chystá. Pochází to z Akhanosu a je to...příšerné, " rozšířily se náhle Fhelisovy oči. ,, Potřebujivás na své straně. Nechápej to špatně, tímto místem opovrhuji, všemi těmi lidmi, co tu jsou, ale pro teď? Kromě toho, pod správným vedením... "

,,Jak to myslíš? "

,,Jak bych to mohl myslet? Znáš to tady, Kiasi... Já nevím, co s lidmi, abych dosáhl spojenectví. Za to si jsem celkem jistý, že ty bys je zvládl přesvědčit... Ovládni, co ti patří. Král si tě sem vzal, a je jedno, jestli jako syna nebo zvířátko... Máš právo si to tady všechno vzít. "

,,Proč bych si to tady měl brát? " Fhelis se zasmál.

,,Ovládni Isiel, Kiasi. Důmyslně a důkladně. Připrav království na to, že bude žít na dohled démonům a Akhanosu. Nebo nepřežijeme. "

,, A až to udělám? "

,, Až si budeš jistý, že je všechno pod tvojí kontrolou, až se zbavíš těch, co by mohli být překážkou našemu spojenectví, najdi to, čemu se říká Démonní píseň. A víc už si starosti budu dělat já. Domluveno? "

Kias nevěděl, co by na to řekl. Uvědomoval si, že se blíží hrozba. Cassé se v tom určitě nemýlila. Pokud i Fhelis překonal svoje opovržení nad lidmi, pokud i on chtěl spojenectví... Mohl vůbec Kias odmítnout? Protože kdyby ano, mohl tím zničit rovnou dva světy...

Když přikývl, temnota kolem se rozplynula. Otočil se. Cassé ho pozorovala se zvláštním výrazem ve tváři. Zhluboka se nadechla, ale Kias věděl, že ona sama nic ze setkání neviděla. Kias při něm nejspíš ani nemluvil skutečným hlasem.

,,Asi půjdeme dál. "

Palác se ani trochu nezměnil. Za to atmosféra v něm...

Část věže, kterou při svém odchodu zničil, už byla dávno opravená a navenek nejevila známky žádného konfliktu. Ale v srdcích obyvatel města a paláce se událost dál ozývala. Vnímal mnohonásobně zvýšené zabezpečení, po zuby ozbrojené stráže a hlavně největší novinku: Mágové už neměli své křídlo, jejich síly už bydlely ve všech částech paláce. Pro nejrychlejší možnou reakci, říkal si Kias. Kdyby se náhodou zase objevil.