Démonní píseň

Část XXX.

Uběhly další dva dny a Kias se konečně zvedl z postele. Jedna služebná mu pomohla se umýt a obléct, ve tváři se jí přitom zračila nemalá zvědavost. Kupodivu to nebyl odpor, jen čistá zvědavost. Nejspíš si uvědomila, že pomáhá budoucímu vládci jiného světa. Po městě ostatně už šly zvěsti. Kromě toho určitě ani pohled na hromadu svalů, kterou jako akalat nabral, nebyl pro mladou služebnou k zahození.

Levou ruku a žebra mu nicméně stále zachvacovala bolest, ale měl aspoň jakýsi kožený řemen kolem krku a potom provlečený pod rukou. Pomáhal mu ji držet v rovině. Chůze pro něj přesto představovala muka s ohledem na bezpočet dalších menších zranění a pohmožděnin. Jak ale Anitt řekl, nemohl si dovolit ležet příliš dlouho.

S pokusy o vyvolání lidské podoby se nenamáhal. Dokonce byl příjemně překvapený, když mu služebná přinesla košili a vestu s otvory na zádech a řekla mu, že je na žádost nového levého Křídla upravila. Adrien měl Kiase a jednání s ním na starost. Proto to byl taky on, kdo mu dělal společnost potom, co konečně opustil svoje komnaty.

Adrien Kiase povzbudivě poplácal po zádech, když procházeli dlouhou chodbou, kterou, jak si Kias uvědomil, už nemusel on sám nikdy spatřit. Stejně jako zbytek paláce, Tymperu, isielského království a lidi v něm. Kiase při poplácání zabolela žebra a dotčeně zasyčel. Adrien se mu chvatně omlouval.

,,Proč se ke mně chováš tak dobře? " zeptal se Kias ostražitě a vzpomněl si, jak Adriena spoutal magií. Možná to byla práce Fhelise, ale jeho tělo bylo to, které kouzla používalo.

,, To je dobrá otázka. Viděl jsem lítost v tvých očích, odhodlání, když jsi mě požádal, abych tě zabil. Byl sis jistý, že tak to musí být a je to tak nejlepší. Líbilo se mi to. Něco takového u většiny lidí nenajdeš – už vůbec jsem si nemyslel, že bych to viděl u vás... akalatů. Myslím si, že vůbec nejsi špatný. Nikdy jsi nebyl, ani jako dítě. Jsi jen takový... neusměrněný. "

,,Ano, to zní mnohem lépe, než co skutečně jsem. "

,, A co jsi? " Kias se Adrienovi zahleděl do tmavě hnědých očí. Slova mu létala myslí, chtěl je vyslovit, ale nemohl. Zdálo se, že mu nové Křídlo věřilo. Mohl to opravdu jen tak rozbít?

,,Tak vidíš, " usmálo se Křídlo. ,, Já věřím, že když budeš na druhé straně ty, nakonec se všem bude dařit lépe. Ale chlapče, všechno pro Isiel. Ničím jiným se nikdy řídit nebudu. Tak doufám, že mě nezklameš. " Kias přikývl.

,,Jak je možné, že se z tebe stalo Křídlo? " zeptal se hned nato a Adrien věděl, že tím míří k opovržení šlechticů ale i k tomu, jak velká byla jeho moc, protože v armádě všichni milovali především jeho a král byl pro ně až na druhém místě. Jestli vůbec. Kias si neuměl představit, že by Anitt povýšením generála oslaboval svoji moc.

,, To proto, " odpověděl šlechtic s úsměvem, ,, že po Shirazově smrti se ozvaly hlasy, že by měl být Křídlem také někdo mladší. Někdo takříkajíc s potenciálem. Vždy je dobré, když má Křídlo magickou moc, a to splňuji. Mám ovšem na rozdíl od Raxhala a Shiraze vojenský výcvik a ne jen základní. Anitt ví, že moje schopnosti jsou dostatečné, možná víc než to. Zároveň si je vědom mých názorů. Když mě povolal, přiznal, že byl ves vých tazích neopatrný, ale já už teď vím, že tvůj skutečný bratr byl hrozbou, na kterou se připravoval. Měl plné právo na všechna rozhodnutí a ještě, že je udělal... Město by na tom bylo mnohem hůř, kdyby některé jednotky neodvolal do Tymperu. Mnoho vojáků z pohraničí tady pomáhalo s ochranou občanů, i když i v tom jsme bolestivě selhali... "

Kias pokývl hlavou. Jak slyšel od služebných, kteří byli jeho jediným spojením se světem kolem, mnoho lidí zemřelo. V nastálém chaosu se vojenské jednotky špatně mobilizovaly a trvalo jim dlouho, než dokázaly zavést řád ve městě a mohly odvádět civilisty do bezpečí. To byla ostatně i Kiasova chyba – měli jim velit ti, se kterými bojoval, a především uvězněný Anitt. Tato skutečnost ovšem tak nějak splývala na pozadí obrovského chaosu, který ve městě při útoku zavládl. Kias nakonec nehrál tak velkou roli v tom, že nikdo z velitelů nebyl schopný včas zakročit. Jeho vina sice nemohla být smazána zcela a on to ani nechtěl, ale fakt, že zabil Fhelise, byl velkou polehčující okolností. Ještě teď se Kiasovi motala hlava, když si vzpomněl na náraz rohy do zdi věže. Poprvé ho věž zmrzačila, ale po druhé byl rád, že tam stála. Podstatně mu ulehčila útok.