Démonní píseň

Část V.

Když se opět probudil, všude kolem bylo ticho. Naprostý klid. Tělo už neměl rozbolavělé, všechny jeho modřiny byly předtím vytvořeny na lidské iluzi jeho těla. Jenže tato zmizela. Zůstalo jen jeho démonní tělo. Sám příliš nechápal, co se stalo, zdálo se ovšem, že svůj život žil ve lži. Nakolik zranění zmizela, únava ho pronásledovala stále. Pravděpodobně za to mohla i kouzla, která předtím nikdy nepoužil. Když se Anitt začínal učit s magií zacházet, byl pořád unavený...

Anitt.

Co se stalo? Kias se v novém těle cítil až příliš dobře na to, aby si myslel, že se démonem stal teprve v osudný okamžik. Ve chvíli, kdy se probudil v démonním těle, pochopil, že to tak bylo vždy. Pokud jím ale byl celý život, proč žil v království? Proč ho tam nechávali žít? Pravda, vypadal jako člověk, dokud ho nezasáhla jejich kouzla a nevyvolala reakci, při které nejspíš přestal být maskovaný. Zapadalo by to dohromady s tím, co mágové říkali, zatímco se svíjel pod řetězy.

Teprve teď měl čas přemýšlet nad celou událostí. Ale on nechtěl. Místo toho pomalu dýchal a díval se na slunce, které ho příjemně hřálo. Ležel uprostřed lesa a netušil, kde se nachází. Pořád byl nahý, a tak si zlenivěle prohlížel svojí novou démonní schránku.

Jeho kůže byla skoro safírově modrá, na některých místech ještě tmavší. Po celém těle se mu táhly stříbrné ornamenty vypadající jako tetování. Hruď mu pokrývalo mnohem více chlupů, než si pamatoval. Shlédl až na svoje chodidla a na koncích prstů uviděl nevzhledné drápy. Byly úplně stejné jako ty, co měl na rukou. Povzdechl si a ohmatal rohy, které nyní cítil vyrůstat z hlavy. To právě rohy na sobě bude nesnášet ze všeho nejvíc, říkal si. V jemném oblouku se táhly vysoko nad jeho hlavu, měly délku alespoň několika palců a pokrývaly je rýhy. Rukou po nich opatrně sjel a dotkl se místa uprostřed čela, které ho tupě bolelo. Kdysi viděl jedno z vyobrazení démonů v Anittově pracovně. Když nad tím teď přemýšlel, už tehdy s ním něco škubalo, jakmile se na něj podíval. Nejspíš už tehdy... I jeho bolesti hlavy... Mohly souviset právě se třetím okem? Vyobrazení démona mělo uprostřed čela další oko. Pocházela bolest na čele od toho? Vyroste mu snad?

Tak či onak byl zrůda. Chtělo se mu zvracet, ale nejspíš neměl ani co. Ten den, kdy se to stalo, nic nejedl. Byl to ten den, protože neměl nejmenší tušení, jak dlouho tu ležel v bezvědomí. Nejspíš se pomocí bratrových kouzel ocitl někde jinde. Dobře... Dobře... Bude mít čas si všechno promyslet...

Sedl si na trávu a rozhlížel se. Les vypadal obyčejně a podle stromů, které tu rostly, soudil, že se nedostal přiliš daleko od Isielu. Dost možná se v něm pořád nacházel, ale rozhodně daleko od královského města. Tymper ležel blíže Velké karmínové poušti než oblasti, která byla takto hustě zalesněná.

Co mohl dělat? Byl démonem ve světě, který démony ze srdce nenáviděl. Netušil, jestli je tu sám, nebo jsou tu jiní, ať už narozeni se stejným kouzlem zakrývajícím jejich totožnost, nebo žijící od začátku jako démoni. O těch druhých by pravděpodobně věděl a nejspíš už by tu ani nebyli. Takové dítě by bylo zabito v momentě, kdy by se poprvé nadechlo... Možná ještě dřív.

Nevěděl nic o tom, jak se rodí démoni. Mohl být třeba prokletý? Mohla i tohle být jen další fasáda, za kterou by opět ležel člověk? Spíš ne, říkal si, ale rozhodl se o té možnosti něco zjistit. Stejně jako o tom, jak se mohl narodit dvěma lidským rodičům... Pak se zarazil.

Jak by vůbec mohl cokoli zjistit? Nemohl takhle přijít lidem na oči... Na jeho moci nezáleželo. Nemohl s sebou strhnout do propasti smrti desítky nevinných. Tam, v paláci... Popadl ho vztek a šílenství. Nevěděl, co se kolem něj děje, zatímco se ho oni snažili zabít a hned potom vyhnat... Jeho bratr... Podle jeho slov netušil, že je Kias démonem. Podle jejich slov to netušil nikdo. Lhali? Shiraz a Raxhal se k němu vždy chovali s opovržením, ale ani oni by určitě nesdíleli palác s démonem... Takže spíš nelhali... Anittův přístup se ostatně změnil teprve den před tím vším... Mohl se to dozvědět kvůli Ydě? Byla v tom zapletená? Co otec? Zabil se, protože mu Anitt řekl pravdu? Bylo tu tolik otázek, co mu nikdy nikdo nezodpoví... Nemohl se vrátit do Tymperu. Nemohl přijít do styku s jakýmkoli člověkem... Co se asi dělo v království, když adept na Křídlo, druhorozený princ, zničil polovinu hradu v podobě démona sotva hodiny potom, co král zemřel? Nic... To jen Anitt usedne na trůn, a pak všechno utichne stejně, jako když se dopustil jakýchkoli jiných průšvihů... Nikdy nechtěl žádný titul, jen špinil, co mu bylo dáno. Anitt si oddychne. Celé město si oddychne. Zoufale se zasmál.