Démonní píseň

Část XIV.

Nezeptala se ho na nic. Stejně tak mu nic neřekla. Zmrzlá mýtina, která tak zůstane navždy, jak Kias vycítil, nejspíš přesně ukazovala, co cítí. V Kiasovi i Cassé bylo takových holých pustin mnoho, ale Cassé... Možná jí tvořila jenom taková zledovatělá holá pláň.

Čekal,že bude chtít vědět, co se mu přihodilo v ruinách, ale opravduo to nejevila zájem. Alespoň v tu chvíli.

Seděla zády k němu a za celé dvě hodiny se nepohla. Kias mezitím zkoumal hrobku a doufal, že najde víc. Nebo že se mu znovu podaří navázat rozhovor s Fhelisem. Nic ale nenašel a po spojení s Fhelisem nebylo ani stopy. Kias přitom cítil, jak se temnota v jeho nitru, které se doteď často projevovala, stáhla ještě víc dovnitř. Tentokrát za ním Cassé nezašla. A tak uznal, že už v hrobce není nic, co by ho zajímalo, a vyšel ven. Posadil se k ní. V uctivé vzdálenosti.

Její bílé oči připomínaly všechnu tu bolest, zatímco byly vlhké od slz. Nedívala se na něj, ale věděla, že tu sedí. Pokud říkala pravdu a on pochyboval, že by o tom lhala, i v tomhle světě byla se vším ostatním částečně propojena. I kdyby byla sebevíc zamyšlená, věděla by bez mrknutí oka, že tu je.

,,Jsem mile překvapený, " řekl do nekonečného ticha, které mezi nimi nastalo. ,, Příběh, co jsi mi řekla, byl tou nejzajímavější historkou, co jsem kdy slyšel. "

Nic neříkala.

,,Neřekl bych, " pokračoval, ,, že po tom všem toho pro svůj svět uděláš tolik. Doma jsi určitě velký hrdina. "

,,Doma, " zašeptala, ,, neznali ani moje jméno. Většina lidí mi říkala Zakalená dcera Nishirony nebo Zbloudilý most."

,,Most... Už jsi o tom mluvila. Jaké to bylo? Neumím si to představit. " Několikrát protáhla prsty na rukou, jak se snažila rozhýbat svoje ztuhlé tělo. Byla to ale spíš jen záminka, aby zněla nenuceně. Po tváři jí totiž přelétl sotva viditelný výraz zájmu. Nejspíš se jednalo o první rozhovor, který s ním skutečně chtěla vést pro svoje vlastní potěšení.

,,Nádherné a kruté zároveň. Cítíš a víš o všem... Spoustu věcí si neuvědomíš, ale mnoho jich zachytíš, aniž bys chtěl... Všechny zlé věci stejně jako ty dobré. Kdybych nebyla Mostem, asi by mě nikdy nenapadlo ten svět zachránit, i když by to znamenalo nemalou pohromu. "

,,Když jsi zabila ty čtyři, měl jsem pochybnosti, " přiznal Kias, ,, ale po tom všem, co jsi mi řekla... Jsi odvážný a dobrý člověk. Jenže jsi toho zažila až příliš... "

,, Je jedno, co jsem, " odpověděla zcela vážně a Kiasovi se chvíli zdálo, že se vše vrátí do starých kolejí. ,, Ale děkuji, "hlesla se sotva znatelným zacukáním v koutcích úst. ,, Budu si to pamatovat a možná... ale jen možná, " pronesla s pobavením,,, se na mě budeš moct spolehnout. "

,,Bylo by pro mě ctí, " řekl a myslel to upřímně. Cassé se na něj podívala a i když se to ani zdaleka nepodobalo vnitřně vyrovnanému člověku, její tvář už nebyla zatvrzelou maskou.

,,Dávej si pozor, " poznamenala. ,, Nejsem jako dívky, které ti padaly k nohám. "

,,Věříš si. "

,, To je jen zdraví prospěšné. A teď mi vysvětli, co přesně máš v plánu a proč jsi tak rychle otočil. "

Uběhly dva týdny od chvíle, kdy se Kias potkal se svým skutečným bratrem. Myšlenky na něj, ale především na obrazy, které mu ukázal, mu nedávaly spát. Celé noci se neklidně převracel, zatímco ve svých snech bojoval se svým lidským otcem. Na konci každého snu ho otec zabil a Anitt se tomu jen přihlouple smál. Nejhorší na tom ale nebyla představa samotná, ale to, že kdyby snad otec ještě byl naživu, tohle všechno by se mohlo stát. Kias se tedy budil neklidný, oblitý potem, a ostražitě se ohlížející kolem, nakolik mu to jeho tři oči dovolovaly. Většinou ale ve tmě mnoho neviděl. Se třetím okem ještě neuměl pracovat tak, jak by si přál. Zesílit moc, ovládat mysl a poštrachat se v paměti –to trénoval dlouho a nakonec metodou pokus omyl došel výsledků. Ale co jiného dar oka skrýval, to netušil. Ani poznámky, které s Cassé našli v hrobce, mu nijak nepomohly.