Démonní píseň

Část IV.

Samozřejmě, že několikrát zakřičel na stráže, které spíše tušil přede dveřmi, než věděl o jejich přítomnosti. Dožadoval se vysvětlení a to okamžitého. Odpovědí strážců však bylo jen tiché mlčení po tom, co jeden z nich pronesl: ,, Rozkazy Velkolepého Křídla jsou zákonem. "

Ano. Bratr byl vysoce postavený a v době, kdy se otec klepal na lůžku v podivných záchvatech, kterým léčitelé neuměli přijít na kloub, byl dokonce nejvýš ze všech. Velkolepé Křídlo... Velkolepé Křídlo, které mu ani nevysvětlilo, za co přesně dostal domácí vězení. Že by si celou záležitost s Ydou rozmyslel, i když zažehnal to nejhorší? Chtěl dát Kiasovi za vyučenou? Dobře, tuhle hru uměl Kias hrát taky.

Věděl, že oknem se z paláce dostat nemůže, jeho pokoj se nacházel příliš vysoko a nad příliš mnoha jinými komnatami, aby si ho nikdo nevšiml za jasného odpoledne. Do noci nemělo smysl čekat, pokud pro něj bratr pošle ještě večer. Samozřejmě mohl počkat, až mu Anitt večer všechno vysvětlí, ale to by bylo nanejvýš ponižující. Nakolik Anitta jako bratra obdivoval a respektoval ho, nehodlal na jeho pravidla nadále přistupovat. Ne, když už ani Velkolepé Křídlo nehrálo fér.

Netrvalo mu dlouho přijít na to, co udělá. Zaklepal znovu na dveře a velmi zlomeným hlasem si začal stěžovat na bolesti hlavy. Být to kdokoli jiný, strážní by mu na to neskočili, ale jemu ve velké míře nahrávalo, že bolestmi skutečně od dětství trpěl. Také věděl, že kdykoli se projeví, zabere na ně až trocha léčivé magie a je tedy nutné ho vzít až do sídla mágů na druhé straně paláce.

,, Prosím..., " naléhal. ,, Mám pocit... že se mi roztříští hlava... "

Uslyšel rachot klíčů a v momentě, kdy první ze strážných nakoukl za ještě stále přivřené dveře, svezl se na zem a držel se za spánky. Kopal nohama a třásl se po těle. Ostatně, měl léta zkušeností na to, aby věděl, jak svůj obvyklý stav dokonale zahrát.

,, Výsosti, Výsosti! " volal druhý strážný, zatímco první u něho už klečel a snažil se ho uklidnit konejšivými slovy. Netrvalo dlouho, a už se společně s muži vydal do levého křídla paláce, ve kterém sídlili isielští mágové. Byly to mimo jiné i princovy časté bolesti hlavy, co mágům zajistilo živobytí tak blízko královské rodiny.

Kias se opíral o jednoho ze strážných a stále bolestivě skučel, ale v duchu přemýšlel, co by musel udělat, aby se od něj strážní třeba jen na chvíli odtáhli. Co by mohl udělat...Znovu zahalekal bolestí a svezl se na zem. Muži se na sebe rychle podívali a mlčky se dohodli, že jeden z nich poběží přímo pro mágy, aby mladý princ už dál nemusel. Sotva strážný odběhl, rozhodl se Kias, že předstírání bylo dost. Postupně se začínal zvedat ze země a přestal hekat. Po chvíli se zlehka pousmál, ale dával si pozor na to, aby změna v chování byla plynulá.

,, Myslím... myslím, že už to přestalo bolet, " řekl. Strážný se na něj ostražitě podíval, ale zdálo se, že se mu ulevilo, když tu nemusel stát v obavách neschopný princi pomoct.

,, Jste si jistý? " zeptal muž pomalu.

,, Ano. Měl bych asi ulehnout a trochu se prospat... Ale večer už se blíží. Velkolepé Křídlo se se mnou chtělo setkat, " řekl posmutněle. ,, Asi budu muset ještě chvíli vydržet vzhůru, že ano? Nemá cenu jít spát... Nebo bych se mohl s bratrem setkat dřív? " Nacházeli se teď poblíž bratrovy pracovny ale rovněž blízko pokoje, ve kterém ležela Yda. Kdyby řekl, že se vrátí zpátky do svých komnat, musel by na druhou stranu. Snažil se tedy všechno uhrát na princovu pracovnu.

,, Obávám se, že Velkolepé Křídlo Anitt... "

,, Nedělejte si obavy, " ujistil ho okamžitě Kias. ,, Ušetřím čas i jemu. Dojdu za ním hned. " Znovu se rozpačitě pousmál a poodešel od strážného. Muž za ním zavolal.