Temné síly (2017)

1. kapitola

Krajina se mi míhala před očima, ani jsem ji pořádně nevnímala. Vezla jsem se v našem velkém rodinném autě a v kufru plesnivěly moje veškeré věci, které jsem byla vůbec schopná pobrat. Zabrala jsem téměř skoro celý kufr, a že se tam toho vešlo, takže na mého bratra příliš místa nezbylo. Jenže on je chlap, takže nepotřebuje tolik věcí jako já...

Já a Callan nemáme stejné otce. Jeho otec je ten, který zrovna teď řídí tenhle velký bourák a u kterého bydlíme. Minulost mé matky a jeho otce je docela šedivá. Mají za sebou bouřlivé období. Tehdy, když se matce narodil Callan, se s jeho otcem rozvedla. Oba totiž pochopili, že je něco špatně a potřebovali si dát oddych. Callana však dostal do péče jeho otec a i s ním si našel novou přítelkyni, zatímco moje matka si našla nového přítele a toužila po holčičce. Po roce si tedy udělala s tím neznámým mě, jenže hned na to ji její přítel opustil, do dneška ho neznám a ani se o něj příliš nezajímám, a mé matce došlo, jak je pro ni Bryan důležitý a že ho vlastně miluje.

Jenže Bryan byl bohužel zadaný, ale ani jeho vztah nebyl dokonalý, něco mu tam prostě chybělo. A sotva se ti dva potkali, bylo jasné, že se dají znovu dohromady. Nakonec se po čtyřech letech vzali a jsou spolu až doteď a za minulostí se neotáčí. Já si nic takového nepamatuji, byl mi teprve jeden rok a Callanovi dva, takže nám to celé rodiče převyprávěli. Viděla jsem matce na očích, jak se bojí, že kvůli tomu Bryana nepřijmu, ale bylo to právě naopak. Říkám mu prostě tati a beru ho jako vlastního. Na co mi bude vědět o svém pravém otci, který nás nechal. Takhle je to pro mě i Callana výhodnější, takhle si všichni více rozumíme a takhle si nepřipadám jako páté kolo u vozu. A navíc, Bryan, tedy můj otec je fajn. Je s ním legrace a vždycky dokáže pomoct.

„Za chvíli tam budeme," promluvila matka a tím přerušila tok mých myšlenek.

Zvedla jsem hlavu a omámeně se protáhla. Celou cestu jsem nepromluvila ani slovo. Harleyova Akademie mi sice přišla jako správná cesta naučit se a poznat svoji kastu, ale vůbec se mi tam nechtělo. Moje namyšlené svědomí mě pořád hryzalo a tiše mumlalo, že za to mohou mí rodiče, že se mě chtějí zbavit a že se jim nechce mě učit magii a že si myslí, že jim brzy zničím barák. Pohlédla jsem na Callana, jehož oči svítily zvědavostí.

Byl to vysoký a velmi dobře stavěný blonďák s jasně modrýma očima, bledou kůží a přívětivým obličejem, který se neustále usmíval a po kterém jely všechny dívky z našeho okolí. Já byla úplně odlišná. Tmavovlasá a tmavooká se snědou kůží, mnohem menší, s vražedným a neustále ustaraným obličejem a která si svoje postavení a oblíbenost mezi lidmi bohužel musela vybojovat veškerými silami. A zatímco on byl neustále veselý a milý, zdvořilý a nebojácný, já po svém cizineckém tatíčkovi zdědila ty nejhorší povahové vlastnosti. Byla jsem vždy upřímná, tvrdá, chladná a nerozumná. Nebezpečí a problémům jsem se však snažila vyhýbat, jako když se myš vyhýbá kočce, ale samozřejmě, čím víc jsem se snažila se do něčeho nezamotat, tím častokrát jsem do takových problémů padala. A byl to právě Callan, kdo mě musel z toho všeho pokaždé vytahovat. To on byl ten rozumný, a i když jsem já byla ta chytrá, většinou jsem svoji chytrost nevyužívala.

Popadla jsem svůj batoh a něco v jeho útrobách vydalo odpudivý chřaplavý zvuk, jako kdyby se v něm schovávalo něco trpící chřipkou. Callan se okamžitě rozesmál, zatímco moje matka se na mě žalostně, možná i trochu naštvaně, podívala.

„Fin! To mi ani neříkej ve srandě, že sis s sebou vzala tu odpornou slizkou obludu!"

Otec se zasmál a zakroutil hlavou.

„Co je na tom? V lidských příbězích a pohádkách má čarodějnice vždycky všude s sebou svého miláčka," odsekla jsem.

„Místo té vrásčité obludy sis mohla vzít to koště, které je už tak dlouho postavené v rohu kuchyně..." dloubl do mě Callan a znovu se rozesmál tím svým milým smíchem.