Ten Pravý (druhý díl)

Část 43 Diana: „Tak krásné"

Nervozita a napětí sálá z každého jedince na této palubě. 

Všichni členové chodí po dvojicích jak největší kámoši a jsou ostražitější než kdy předtím. Připomíná mi to středoškolská léta, kdy jsme s kamarádkami chodily na záchod po dvojicích - prostě jen tak ze zvyku, abychom si mohly přes zeď povídat, pomlouvat ostatní a probírat, kdo co má na sobě - co já vím. Prostě baby na záchodech, to je kapitola sama o sobě. Ale tady... tady má párování trochu jiný důvod. Nikdo si netroufne vyjít z kajuty beze zbraně a večery po většinou tráví ve společných prostorách, kde se všichni snaží udržovat oči na šťopkách. 

Poprvé začínám mít pocit, že jsem ve společnosti vytrénovaných lidí, kteří by byli schopni zaútočit každým okamžikem. Občas mě přepadá i pocit, že se na mě některý z členů vrhne jenom proto, aby si vyzkoušel bojové dovednosti, které se tady na lodi sice udržují, ale není to rozhodně nejintenzivnější trénink. 

Z žádného z nich však necítím ani náznak strachu, nebo obav... spíš cítím intenzivní napětí z přicházející akce. Pár německých členů si tuto situaci dokonce začalo užívat. Jsou to podobné korby jako je Hans, takže jejich nadšení bude mít asi určitou spojitost s možností někomu urvat končetiny jako to dělá sám jejich velitel. Docela barbarské... Mě osobně tato samotná situace nepřijde ani trochu zábavné, ale tito týpci jsou prostě z jiného těsta.

Jediný, kdo může chodit bez doprovodu po celé lodi jsou velitelé, Aaron, Sarah, Steve a já. Sebe bych přiřadila trochu do spekulativní skupiny. Tyler mi začal trochu věřit poté, co se mi jako jediné povedlo utéct ze spárů stínače hlav bez toho, aniž bych přišla o hlavu - což samozřejmě beru jako poklonu.

I když... Aaron se dobrovolně nabízel, že se mnou klidně bude spát v jednom pokoji, aby mě mohl ochránit. Na tuhle velkodušnou nabídku jsem ho poslala solidně do háje. To už raději useknutá hlava než být s chlapem plného sexappealu v jedné kajutě. Možná, že některé baby mají dobrou výdrž a umí se ovládat, ale já mezi ně nepatřím. Když vidím pěknýho borce, nebo čokoládu... jdu po něm. A Aaron je pro mě to stejné, jako láhev rumu pro alkoholika.

Aaron si myslí, že zlehčuji situaci, ale já si to nemyslím... mám jednoduše dojem, že se o sebe dokážu postarat. Aaron je teda přesvědčený o něčem jiném a objevuje se v mém dosahu až moc často na to, abych mu věřila, že jde jenom okolo, ale když ho to baví - zakazovat mu to nebudu.

 Naštěstí se od té menší události nepřihodila žádná další událost, kvůli které bychom museli rozšířit stůl na výstavu hlav. Možná to bude právě tím, že si teď všichni dávaj většího majzla. Zítra až dorazíme do sibiřského přístavu si všichni oddychneme a tato všeobecná nervozita skončí... teda... 

Možná pomine strach ze zabijáka, který klátí hlavy jednu za druhou, ale... podle mě jsou všichni  víc nervózní z toho, že neví, co je na Sibiři čeká. Vlastně ani já. Doteď jsem měla všechny na háku, protože jsem věděla víc než ostatní, ale teď? Teď jsem na stejné vlně jako jsou všichni ostatní. Nevím o nic víc než oni. I když na mě stále někteří členové pohlížejí jako na boha, co ví totálně všechno, opak je pravdou. Samotnou mě obklopuje nervozita, co se bude dít až dorazíme na pevninu. 

Naším záměrem je zničit Lapis a ochránit tak současného cara, který dle všeho, o konkrétním spiknutí svého syna nemá vůbec ponětí. Sama nevím, co by se stalo, kdyby Car Ivan zemřel, ale Sarah se několikrát zmínila, že praktiky jeho syna jsou pro carský post dost... na hovno. Sarah to sice takhle neřekla, ale ráda pojmenovávám věci pravými jmény. Prý už za doby, kdy byla ještě na Sibiři jako dítě, se o něm říkalo, že je to kruté carcátko. Dle všeho nechal vyhodit všechny své chůvy po pár hodinách služby a nikdo s ním nevydržel.