Ten Pravý (druhý díl)

Část 24 Tyler: Silný spojenec

,,...pomátli? My, že jsme se pomátli?" zakřičím do telefonu a Steve s Aaronem sebou při tom zvuku cuknou. Sarah ani Hans se ani nepohnou, jenom na mě civí, jak se rozčiluji s tím idiotem na druhém konci sluchátka. Oliver se  už před nějakou dobou uvelebil na mém koženém křesle a s nohama na stolku upíjí whisky se samolibým úšklebkem na tváři. Do ucha si nechal nastřelit další dvě náušnice, které prý mají posílit jeho bad boy image. Dorazil hned druhý den, co mu Sarah zavolala, aby přiletěl.

,,Jediný komu tady kape na maják jsi ty Erlande. Přehlížíš viditelné známky války. Pierre a jeho rod byli vyvražděni! Vyvražděni! Neodjeli na dovolenou, nezamkli se do sklípku s vínem, ale byli vyvražděni!" rozčileně hodím kanafu s whisky přes celou místnost, ta se roztříští o zeď a zanechá tam flek. Střepy se sesypou na zem. Steve naštěstí stihl na poslední chvíli uhnout, jinak by ho to trefilo přímo do ksichtu.

,,Víš co! Pokud se vzpamatuješ ty starej blázne, tak zavolej, rád tě kdykoliv přijmu až tvoje oddíly budou padat jak hrušky... ale pro tvoje dobro doufám, že je máš dost vytrénované na to, abys vůbec dokázal zvednout telefon a požádal zbytek aliance Pětky o pomoc, protože o tom silně pochybuji. Lapis vás tímhle tempem rozdrtí na padrť a ty nehneš ani mrvou. Zdar!" zařvu a rozčileně třísknu sluchátkem víc než bych chtěl. Nezajímá mě, že je Erland nejstarším členem a táhne mu snad na šedesát. Tohle nemá nic společného s úctou ke starším. Když ke mě přišel Aaron, že s Erlandem není rozumná řeč, musel jsem mu zavolat sám. Nejenže mi trvalo skoro 15 minut než mi Erlanada vůbec dali k telefonu, ale co víc... pořád říkal, že si vymýšlím, a že on je v bezpečí, že nemám přehánět a takové sračky. Vytočil mě natolik, že jsem se neovládl. 

Pěstí udeřím do blízkého pořadníku, které se rozletí na kusy a všechny papíry z něj skončí pod dřevěnými sutinami.

,,Hej!" uslyším za sebou Hansův hlas, ,,uklidni se. Tenhle dům potřebujeme. Pokud z něj budou jen třísky, tak žádnej útok nenaplánujeme."

Od křesílka se ozve Oliverův hlas ,,a té karafy je taky škoda," pozvedne skleničku ,,...máš výbornou whisky."

Zatnu pěst a udržím se, abych se nevrhl na blízkou knihovničku, stojící poblíž mého psacího stolu v pracovně ,,může ten nabubřelej staroch být ještě víc natvrdlej než je? To mu s přibývající léty ubývá rozum?"

Oliver pokrčí rameny ,,něco na tom asi bude. Snažil jsem se ho v průběhu tohohle měsíce párkrát kontaktovat, ale marně. Pořád říkal něco o tom, že je v jeho sídle v bezpečí a že se kvůli naší nerozvážnosti nenechá zabít." Na rozdíl ode mě to Oliver bere hodně pozitivně.

,,Tobě to přijde v pořádku?" osopím se na něj.

,,Věř mi.. zpočátku jsem taky zuřil, ale čím víc jsem se snažil, tím víc jsem to vzdával. S Elrandem je těžké pořízení. Došel jsem k názoru, že on jiným členům aliance nepomůže, leda by mu šlo fakt o kejhák."

,,Zajímavé. Takže podle Erlanda funguje aliance pouze jednostranně, když ON potřebuje pomoc," zavrtí hlavou Hans, který se až nepřirozeně usmívá. Hans s Erlandem nikdy nespolupracoval. Náš rod taky ne. Nejvíc zkušeností s ním má Oliver, který podle jeho postoje už veškeré snahy vzdal.

,,Ať jde sakra do důchodu a nechá jeho dceru ať se o rod postará. Ta by určitě se spoluprací souhlasila," zamumlám nabubřele. ,,Kdyby v jeho sídle nebyl archiv celého našeho rodu, tak bych to možná ani neřešil," dodám a pěstí jemně udeřím do stolu ,,pokud se tam Lapis dostane a získá přístup do archivu, tak jsme totálně v hajzlu."

,,Mapy našeho sídla už mají, takže..." pokrčí rameny Steve a poškrábe se na hlavě ,,... nemáme vlastně o co přijít."

Oddechnu si a svalím se do křesílka. Chytnu se za kořen nosu a začnu si ho mnout. Poslední dobou mě dost často bolí hlava. Z nějakého důvodu se to zhoršuje kdykoliv, když řeším záležitosti naší aliance, která totálně nefunguje. Kdyby nebylo Hanse a Olivera, tak bych byl dávno v blázinci.

,,Takže.." začne Oliver ,,...máš nějaký plán?" zeptá se mě a upoutá tím na mě veškerou pozornost. 

,,Poslední dva dny jsem se Sarah přemýšlel nad nejlepší možnou variantou, jak zaútočit a... zatím jsme moc nepokročili. I kdyby se nám povedlo dostat na Sibiř nepozorovaně, tak napadnout Lapis v jejich sídle je sebevražda."

Hans se opře o zeď a souhlasně přikývne. 

Oliver si začne hrát se skleničkou v ruce, kde mu zbylo několik kostek ledu. ,,Takže navrhuješ, abychom tu zůstali a čekali než oni zaútočí na nás?" vysloví Oliver myšlenku, kterou jsem doposud vyslovit nechtěl, ale prakticky je to jediná možnost. Navíc celou situaci zhoršuje fakt, že švédský rod s námi nechce spolupracovat. Kdyby s námi spolupracovali, možná bychom dokázali přes jejich území dostat naše oddíly. Norská vláda by nám určitě nijak nezabránila projít přes jejich hranice do Ruska. To by byla jenom administrativní záležitost. Ale takhle?

,,Čekat jak krysy v kleci.... " vytrousí Sarah a instinktivně si sáhne za opasek, kde má připevněnou zbraň.

,,Pokud máte někdo nějaký jiný nápad... sem s tím," svěsím ruce a čekám na jakoukoliv odezvu.

Místo toho někdo zaklepe na dveře.

,,Promiňte, že vás ruším pane, ale máte návštěvu ve vstupní hale," oznámí mi jeden člen, který si pohledem prohlédne všechny přítomné a zastaví se u Hanse.

,,Máme poradu, nemám čas," odseknu rozčileně.

Odkašle si ,,nemyslím si, že byste jí měl odmítnout.... pane," dodá oficiální titul ,,...možná by bylo lepší, kdybyste návštěvu přijali všichni," znovu se po nás podívá, ale dál nic neřekne a zavře za sebou dveře.

Hans nadzvedne obočí a Oliver se konečně postaví ,,... tak to nemůžeme nechat návštěvu čekat."

Společně se vydáme do vstupní haly, která je po přestavbě ještě jednou tak velká. Tlumenými kroky za sebou poznám, že mě mí společníci následují, proto se nebojím, že by nás někdo takhle zpříma za bílého dne napadl. I když... Lory toho tenkrát schopná byla. Hned jak vejdeme, uvidím na protější straně ženu s blond vlasy otočenou zády k nám. Její silueta splývá v záři slunečních paprsků, které se prodírají skrz okna dovnitř. Dívá se z okna ven do přední zahrady, takže nemám šanci jí vidět do obličeje.

Má na sobě koženou bundu, tmavé džíny, černé botasky s taškou přes rameno. Instinktivně si nahmatám nůž připevněný na lýtku pro případ nouze. Nepamatuji si, že bych znal někoho s blond vlasy, ale tak nějak mi svým postojem a držením těla připomene mou milovanou Lorelai.

Aaron vedle mě přiškrceně hekne, když se zastavíme v polovině místnosti.

,,Pěkně jste to tady přestavěli," otočí se k nám obličejem. Nakonec se otočí celá a mě se naskytne pohled na starou známou tvář. 

Známou tvář Diany Douglesové.