Ten Pravý (druhý díl)

Část 30 Tyler: Podezření

Upiju ze své skleničky a zírám na tancující páry na parketu. 

Kluci mě vytáhli do tanečního baru, kde jsme nebyli od té doby, co jsem byl povýšen. Chtěli abych se trochu uvolnil, protože několik posledních dní bylo opravdu hektických a jediné, co jsem dělal byly samé papírovačky a tréninky s Hansem, které už jsou mnohem snesitelnější než dříve. Pokud se teda za snesitelnější počítá, že už se celý trénink neválím na zemi v bolestech, ale dokáži mu nějaké rány vracet.

Led mi zacinká ve skleničce a připoutá tak moji pozornost. Barman mi automaticky skleničku dolije, abych nezůstal na suchu. Zdvihnutím ruky mu poděkuji a on jenom přikývne.

Nejvíc mi láme hlavu Derekova smrt, kterou samozřejmě intenzivně prošetřuje Oliverova jednotka. Pátrá nejen na našem území, ale také na ruských hranicích, kde má své zvědy, vypomáhající s konkretizací současné situace na Sibiři. Zatím však nevidíme žádný posun. Jediné, co jsme dokázali zjistit bylo, že byl zabit Lapis. To však nevysvětluje vůbec nic, nevíme nic o jeho osvobození z našeho sídla, nevíme nic o důvodu jeho zabití, nevíme proč se ho kompletně nezbavili a pohodili ho v lese... nevíme sakra vůbec nic.

Začnu hypnotizovat nažloutlou tekutinu ve své skleničce, než jí do sebe po pár minutách hodím.

Do toho se tu před dvěma dny objevila Diana s informacemi, které představují velký obrat v celé situaci. Převážně informace o nových členech a nové jedničce jsou opravdu cenným zdrojem, který jsem ani nedoufal, že bychom třeba kdy mohli dostat. Sice neznáme totožnost jedničky, ale aspoň máme fotku, podle které bychom ho teoreticky mohli poznat na ulici. V našich záznamech už nějakou fotku máme, ale ta není zrovna v dobré kvalitě.

Poslal jsem několik týmů, aby se porozhlédly po okolí a poptaly se pár věrohodných zdrojů, zda neví nějaké bližší informace o této osobě, ale nemusím si dělat nijak velké naděje. Lapis má své členy poměrně dobře chráněné, což mi potvrdila i má matka. Sarah teď aktivně zkoumá jednotlivé mapy, které nám poskytla Diana. 

Ale trápí mě jiná věc...

...

Zbytek členů včetně Diany se odeberou pryč. Byly ty dlouhé dvě hodiny, při kterých jsme nechali mluvit převážně Dianu o svých zkušenost a informacích ze Sibiře. Většinu času jsme poslouchali a občas jí bobardovali otázkami ohledně Pierra, jehož zradu stále nedokáži plně překousnout. Hans a Oliver vypadali dost nabubřele a vzali si na starosti obvolání všech našich poboček, aby nesdíleli informace s nikým z Francie.

Sarah počká než zůstaneme v místnosti pouze my dva a ujistí se, že jsou dveře do mé kanceláře dobře zavřené a nikdo za nimi není. Potom přejde k mapám na stole a na obličeji se jí objeví hluboká vráska. Chvíli jí nečinně pozoruji. Něco jí trápí, poznám to na ní. Stoupnu si naproti ní za stůl.

,,Nevěřím jí," řekne rázně a zavrtí hlavou.

,,Myslíš Dianu?" zeptám se trochu obezřetně, protože za celou dosavadní konverzaci nepromluvila ani slovo a pouze špikovala Dianu pohledem. Bylo mi to zpočátku trochu divné, že zrovna moje matka při zjištění takovýchto informací nic moc neříká, ale říkal jsem si, že holt jenom zpracovává informace. Ale zdá se, že v tom není zakopanej pes...

Přikývne ,,na to jejím vyprávění je spousta mezer," rukama se opře o stůl, aby se podívala na mapy před ní. ,,Jediné co jí věřím, jsou její jizvy... jizvy nikdy nelžou."

,,No... člověk dělá různá rozhodnutí když přijde o důležitou osobu," pokrčím rameny a trochu ustoupím od stolu, aby měla Sarah více světla.