Ten Pravý (druhý díl)

Část 20 Lorelai: Informace k nezaplacení

,,Auu" zakřičí Diana, když jí položím obklad na nohu, položenou přes menší stoličku. Ochranitelsky se za ní chytne a s jedním okem pootevřeným zírá na škody.

,,Kdyby sis nehrála na spidermana, nemusela sis vymknout kotník," poučím ji a posunu k ní skleničku s vodkou, na kterou se hnusně zakaboní. Nakonec však půlku upije. Nad jejím zhnuseným výrazem z alkoholem jenom zavrtím nevěřícně hlavou.

,,Neměla jsem na výběr. Buď čelit Aaronovi, nebo šplhat po zdi." Opatrně jí nohu zabalím do teplé deky a přiložím do krbu. Pořád tu není dostatečné teplo, aby se tu mohl někdo léčit. Po našem návratu nám trvalo asi hodinu než jsme se prokopaly sněhem a alespoň trochu dostaly tohle místo do stavu k běžnému užívání. Na druhou stranu jsme měly štěstí, že naši skrýš nikdo nenalezl, protože by bylo docela náročné zařizovat nový bunkr.

,,Chtěla jsi říct... padat ze zdi," kývnu směrem ke skleničce, ve které stále zbylo polovina tekutiny a Diana jej odevzdaně vypije. Jakmile polkne chytnu jí obratně za kotník a trhnu na stranu. Vykulí oči a rozheká se. Nevím, zda heká z alkoholu, nebo z náhlé bolesti.

,,To byla podpásovka," zařve na mě, čímž mě přinutí se usmát.

,,Nikdy bys mi nedovolila to udělat, kdybys předem věděla, co tě čeká."

,,Tos uhodla," opatrně pohne nohou a překvapeně zvedne oči.

,,Obyčejné DÍKY mi bude úplně stačit," seberu hadr ze stoličky a vymáchám ho v kbelíku. Diana se mezitím postaví a opatrně našlápne. Když zjistí, že jí nic nebolí, dopadne na nohu plnou vahou ,,kde ses to naučila?"

Pověsím hadr na provizorní šňůru ,,pokus, omyl," pokrčím rameny. ,,Moje zranění mi při akcích neměl kdo ošetřit, takže jsem si musela poradit sama. Zlomenina by byla horší - tu bych ti mohla maximálně zafixovat. Máš štěstí, že jsi nedopadla hůř."

Znovu se posadí a začne okusovat chleba. Vidím na ní, jak by s ním nejradši praštila proti zdi a zašla si koupit něco čokoládového. Seberu jeden kousek chleba a společně s vodkou ho začnu do sebe cpát.

,,Takže... co naše nové informace?" vyzvídá.

Vyklopím do sebe panáka a chvíli přemýšlím než mě přeruší Diana.

,,Asi nic dobrého pro nás co?"

Přikývnu a podívám se jí přímo do očí. Potom vytáhnu telefon a hodím jí ho přes stůl.

...

,,Děláš si ze mě srandu?" vyštěkne na mě Diana.

,,Vypadám snad na to?" zeptám se jí a vhodím do sebe skleničku vodky. Je to už třetí sklenička, kterou do sebe klopím, ale nemůžu si pomoct. Když mám blbou náladu, ráda se uklidňuji vodkou. Na uklidnění mi také pomáhá bušení do boxovacího pytle, nebo bušení do lidí, ale ani na jedno nemám teď vhodné prostředky.

Diana nasupeně rozhodí rukama a kopne do blízké hromady dek, se kterými se včera ráno tak pracně skládala. Ty se rozletí po druhé straně pokoje - pokud se tomu tak dá říkat. Na rozdíl ode mě, nedokáže svůj vztek tak dobře potlačit jako já.

Poté, co jsme se vrátili zpět do naší skrýše jsem s očekáváním zjistila, že telefon, do kterého jsme pořídily fotky, byl třetím uživatelem odstaven. Zpočátku jsem myslela, že je pouze vybitá baterie, ale zdá se, že veškeré telefonní přístroje v okruhu jednoho kilometru od carského paláce byly v době, kdy jsme tam byly, odpojeny a na dálku odstaveny. Po cestě jsem totiž sebrala další dva telefony účastníkům plesu pro případ nouze, a zjistila, že byly také odstaveny. Zřejmě jsme svým vniknutím do archivu upoutaly pozornost a stráže začaly jednat. Musím však přiznat, že s tímto jsem opravdu nepočítala.