Démonní píseň

Část VIII.

,, Jaké to zajímavé zvíře. " Kias zpozorněl, když uslyšel zvláštní hlas zastřený dávkou magie. Rozhlížel se, ale jeho majitele nemohl najít. ,, Zvíře, co si přišlo podmanit víc, než kdy potřebovalo. " Něco tu bylo a to velmi blízko. Pochopil ovšem, že hlas se ozývá přímo uvnitř jeho hlavy. Páchl stejnou magií, jaká tu byla přítomná všude kolem a překrývala známky démonní přítomnosti. Žilo tu něco silného, možná že i silnějšího, než démoni.

,, Přivádí ho sem krutý osud, o kterém nic netuší. O kterém potřebuje a hlavně chce vědět víc. Otázky a otázky, věc, která nás pojí. Máš jich dost, chlapečku? Máš dost otázek, aby ti stálo za to si za nimi jít tam, odkud se lidé vrací bez rozumu? "

,, Kdo jsi? " zeptal se Kias a nehodlal už udělat ani krok bez toho, aby se tvor ukázal.

,, Já? Zbloudilý cestovatel, unavený prorok, noční můra tvého světa. A taky šíleně znuděná duše hledající útěchu v téhle nekonečné kravině. " Kravině?

,, Ne, vážně. Jsi zvíře? Magická bytost? Člověk? " Styl, jakým s ním stvoření mluvilo, bylo bestii na hony vzdálené. Možná to byl jiný druh. Existovaly vůbec? Slyšel jen o démonech a lidech, ačkoli v pohádkách, které jako malý slýchal, vystupovaly i druhy zcela odlišné.

,, A proč bys to potřeboval vědět? Chci se zabavit a dát ti šanci vyhrát tuhle hru, když si to po právu zasloužíš. "

,, Chci vědět, s kým mám tu čest. " S kým. Mělo to rozum a určitě se nejednalo o magickou bestii ani zvíře, které by na tomhle místě mohlo získat nějaké nadpřirozené schopnosti.

,, Co přesně si pod tím představuješ, chlapečku? "

,, Jsi jiný druh? Ovládající magii? "

,, Hm, dobrá otázka? Jiný druh? Vlastně ani nevím, co jsem... Kdo jsem... Moje paměť se ztratila před čtyřiceti lety a nemůžu k jakýmkoli znalostem o mně proniknout. Matné útržky vzpomínek mi nic neříkají. "

,, Dobře, dobře, " pokýval hlavou Kias. ,, Říkal jsi, že po mně něco chceš a že si můžu něco zasloužit. O otázkách. Jak to myslíš? " Byl tohle ten poklad? Prosté odpovědi? Dávalo by to smysl.

,, Konečně mluvíš tak, jak oba dva potřebujeme. Funguje to jednoduše. Asi už sis všiml, že na tohle místo někdy lidé chodí a zase se odtud vrací. Kdysi se vždy vrátili s duší napadrť, ale poslední roky se vrací v pořádku, aniž by o tomhle místě cokoli věděli. "

,, To je pravda, " souhlasil Kias. ,, Něco takového jsem se doslechl. "

,, Souvisí to se zkouškou, kterou jim zadávám. I když, zkouška... Dřív to zkouška bývala. Dnes jaksi dostanou cenu předem a druhou část našeho slibu nesplní. "

,, To je vtip? "

,, Nikoli, " odpověděl hlas bez nejmenšího zaváhání a rádoby sladce, až se Kias zarazil a slyšel svoje srdce tlouct. Šel na toto místo beze strachu, ale teď ho začínal ovládat... Nedokázal si představit, kdo s ním právě mluvil.

,, Tak jak to tedy funguje? " přešel ovšem okamžitě zpátky k rozhovoru a snažil se nedat stvoření najevo, že jeho aura na něj konečně zabírá.

,, Jsem vševědoucí od chvíle, kdy se má duše objevila na tomhle místě. Ta duše, která s tebou právě mluví, je spojena s celým tímto světem. Dýchá s ním a ví o všem, co se v něm děje, ale má to háček. Nemám tělo. A tak se mě lidé mohli kdysi zeptat na cokoli, pokud by dokázali osvobodit mé tělo, které se nachází ještě hlouběji v tomhle lese. Nevím, co či kdo jsem, protože spojení mezi mnou a mým tělem zcela zmizelo a všechny znalosti, které se mého původu týkají, jsou jakoby zahalené mlhou. Tohle místo po démonech je velmi mocné a bylo by velmi nerado, kdyby se mi má moc vrátila zpět do rukou. Teď mám jen znalosti, " broukl hlas, ale opět to znělo spíš jako když pila řeže led na zamrzlém jezeře, ,, ale kdysi byla moje moc obrovská, zcela neuchopitelná. Tady to místo mi brání, aby se ke mně moje magie vrátila zpátky, ale moje duše je natolik roztříštěná v tomhle světě, že ti můžu říct všechno, co tě zajímá. Pravidla hry se navíc změnila. Na tvé otázky odpovím předem a pak budu v dobré víře čekat na to, že moje tělo osvobodíš. "