The problem (Larry) book one

~Forty~

„Louisi?" ozval se lehce překvapený hlas, když jsem otevřel dveře.

„Ahoj," zamumlal jsem, protože jsme byl stále dost rozespalý. Není divu, když jsem vstal doslova před pěti minutami.

„Rád tě zase vidím. To už je věcnost, strašně ses změnil," nepřišlo mi, že bych se za poslední rok až tak změnil, jen mi možná dorostly delší vlasy, nic víc.

„Taky tě rád vidím," odpověděl jsem a pustil ho dovnitř. Hned jak se zaklaply dveře, ze slušnosti jsem ho obejmul. Přeci jen je to pořád můj kámoš a dříve mi pomohl se dostat ze spousty sraček.

„Tak jak jde nový život? Držíš se tu už celkem dlouho, ne?" rozhlížel se po obýváku, jako kdyby představoval kdovíco zajímavého.

„Ujde to," povzdechl jsem si smutně a okamžitě si vybavil včerejší "hádku" s Harrym. Pořád se mi neozval. Vím, že je pravděpodobně jen naštvaný, takže mi neodpovídá schválně, ale co když se přeci jen něco stalo?

„To tak. Sice jsme se několik měsíců neviděli, ale v některých věcech ses nezměnil. Poznám, když tě něco žere, takže co kdybys mi to řekl?" navrhnul a posadil se na gauč.

„Jde o jednoho kluka," začal jsem a Wadeovi naproti mně se samou zvědavostí blýsklo v očích.

„Takže už si dospěl a přešel na vážné vztahy?" nevěřícně zakroutil hlavou. Je pravda, že takového mě nezná. Dřív jsem všechny dost střídal. Snad častěji než ponožky.

„Jo. Díky Harrymu jsem se dost změnil," přikývnul jsem a při vyslovení jeho jména jsem se usmál.

„Harry? To je hezký jméno," pousmál se. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet, protože mi to přišlo malinko divný, ale prozatím jsem to nechal být.

„Tak jo. Pověz mi o něm něco. Třeba ti pak dokážu poradit," uvelebil se na gauči a trpělivě vyčkával, kdy začnu mluvit.

Zhluboka jsem se nadechl, ale v tu chvíli se ozval domovní zvonek. Kdo tu v tuhle ranní dobu může co chtít?

„Jen tam skočím. Hned budu zpátky," ukázal jsem rukou na dveře a než mi stačil něco odpovědět, měl jsem ruku dávno na klice.

„Hazz?" překvapeně jsem několikrát zamrkal, když jsem se konečně vzpamatoval z prvotního překvapení.

„Ahoj. Můžu dál?" nervózně se poškrábal na zátylku a zkousl si spodní ret. Nejraději bych ho teď začal líbat, ale v tuhle situaci se to úplně nehodí.

„Eh, jo. Jasně," semknul jsem rty a ustoupil ze dveří, aby mohl projít.

„Díky," naznačil úsměv a sklopil pohled. Proč u všeho co udělá je tak kurevsky roztomilý?!

„Chceš něco k pití?" zeptal jsem se ho, aby mezi náma nenastalo trapné ticho, protože už teď je to docela divné.

„Voda postačí, díky," vděčně se na mě podíval a rozešel se za mnou do kuchyně. Napustil jsem do sklenice vodu a podal mu ji.

„Můžeme si promluvit?" zašeptal jako by se bál to vyslovit nahlas. Usrknul si vody, nejspíš proto, že se bál toho co odpovím.

„Samozřejmě, jen někoho tu teď mám, takže nebudeme mít úplně soukromí," střelil jsem pohledem po dveřích do obýváku.

„Oh. Tak já přijdu později. Nechci rušit nebo tak, prostě přijdu jindy," položil sklenici na linku a rozešel se zpátky ke vchodovým dveřím.

„Ne, to je v pohodě. Nerušíš. Myslel jsem to tak, že bychom šli třeba nahoru ke mně do pokoje, nebo třeba ven," chytil jsem ho za ruku, ale hned ji zase pustil.

„Louisi?" křiknul na mě hlas z obýváku a chvilku na to už stál Wade ve dveřích.

„Pardon. Nebudu rušit," začal se hned omlouvat a couval zpátky do obýváku.

„Kdo to je?" optal se zvědavě Harry, ale myslím si, že už mu dávno bylo jasné, kdo to je. Jen chtěl, abych mu to řekl já sám.

„Harry, tohle je Wade. Wade, tohle je Harry," představil jsem je. Všiml jsem si Harryho kamenného výrazu, který okamžitě nasadil.

„Harry? Rád tě poznávám, Louis mi o tobě vyprávěl," přešel k němu a natáhl před sebe ruku. Harry se na něj jen s pozvednutým obočím podíval, ale jeho ruku nepřijal. Zhluboka jsem si povzdechl.

„Wade, můžeš nás na chvíli omluvit? Jen si s Harrym potřebujeme něco říct, bude to jen chvilka," prosebně jsem se na něj podíval.

„Jo, žádný problém. Počkám v obýváku," usmál se na mě a v tu ránu opět zmizel. Zavřel jsem za ním ještě dveře, aby měl Harry jistotu, že nás opravdu neposlouchá.

„Proč si mu nepotřásl s tou rukou? Byl k tobě milý," vychrlil jsem na něj hnedka.

„No a," pokrčil lhostejně rameny, jako kdyby mu to bylo celé jedno.

„No a?" zopakoval jsem po něm a zvýšil hlas. Rozmáchl jsem kolem sebe rukama a zapřel se o linku.

„Prostě se mi nelíbí. Něco na něm je. Ten jeho přeslazený úsměv. Chce se mi z něj zvracet. Navíc, co tady vůbec dělá? Celou tu dobu se ti vůbec neozval a najednou se objeví u tebe doma?! Tobě to nepřijde divné?!" mlel si pořád dokola tu svou. Přestože na jeho slovech něco bylo, nepřiznal jsem to. Mám toho celého už dost.

„Už jsem ti vysvětloval, že nemáš jediný důvod žárlit! Co si pamatuju, tak ani není na kluky," snížil jsem opět hlas, aby nás nikdo neslyšel.

„Jednou provždy ti říkám, že nežárlím," procedil skrz zaťaté zuby. Samozřejmě, protočil jsem očima.

„Vážně nechápu, proč to tolik dramatizuješ," povzdechl jsem si. Tohle se nám oběma začíná pomalu vymykat kontrole.

„Takže já to dramatizuju?" odfrknul si a ironicky se zasmál.

„No a já snad? Nic jsem neudělal. Jenom mě přijel navštívit kamarád, kterého jsem dlouho neviděl. Zatímco ty se sem přiženeš jak tornádo a vyvádíš tu jak puberťačka!" zvýšil jsem opět hlas, ale tentokrát už mi bylo jedno, jestli nás někdo slyší.

„Fajn! Tak si za ním běž. Očividně ti na něm záleží víc jak na mě. Vsadím se, že se nemůžete dočkat, až odsud vypadnu a vy budete mít konečně soukromí jen sami pro sebe. Nemůžeš se dočkat, až si zase užiješ jako za starých časů. Vůbec ses nezměnil. Pořád si jen ubohý prolhaný děvkař!" prsknul mi přímo do obličeje a byl pryč.

Jakoby z dálky jsme uslyšel klapnutí vchodových dveří. Stál jsem tam jako solný sloup. Na stěně otravně tikaly hodiny. Nevnímal jsem nic okolo sebe. Jako kdybych prostě vypnul.

Nebudu tvrdit, že mě to nebolelo. Bylo to jako zásah šípem přímo do srdce. Ještě nikdy jsem nezažil takovou bolest. Ještě nikdy mi nikdo nezlomil srdce. Nejspíš proto, že jsme ještě nikdy nikoho nemiloval.

Ano, správně. Miluju ho. Ale to už mu asi nikdy nepovím...

Děkuji moc za komentáře u minulé kapitoly. Love you all <33

Anyway, happy birthday to me

~B