Unknown: dobré ráno Kudrnáči
Unknown: můžu mít otázku?
Me: asi jo...
Me: halooo
Me: jsi tady?
Me: napíšeš mi první, a pak neodepisuješ?
Me: halo!
Me: Boobear?
Unknown: N-E-Ř-Í-K-E-J mi tak!
Me: tak přeci jen odepisuješ...(já věděl, že to zabere)
Unknown: jo, promiň. Dělal jsem snídani
Me: aha...cos vařil?
Unknown: lívance
Me: vážně?!
Unknown: jo, proč tě to tolik překvapuje?
Me: taky jsem je měl
Unknown: zajímavé...
Me: ale to je jedno
Me: na co si se chtěl zeptat?
Unknown: kdo je ten šťastlivec, který se ti líbí?
Me: už jsme to probírali. Neřeknu ti to
Unknown: prosím
Me: ne
Unknown: ale no tak, vždycky pomůže, když se někomu svěříš
Me: já ale nechci
Unknown: prosím, prosím smutně koukám
Me: ty toho nenecháš, co?
Unknown: co myslíš?
Hlasitě jsem si povzdechl a protočil očima. Tohohle budu litovat.
Me: Louis
Unknown: jako Tomlinson?
Me: ty ho znáš?
Unknown: dalo by se to tak říct...
Naštvaně jsem odhodil mobil. Výborně Stylesi, teď jsi prozradil svému stalkerovi, kdo se ti líbí. Můžeš udělat ještě něco horšího?
Jestli se to Louis někdy dozví, nejspíš už se mu v životě neukážu na očích. Přísahám.
Ani jsem nepostřehl, když se domem ozval zvonek. Teprve napotřetí jsem se konečně vyhrabal z postele a pomalým tempem se blížil ke dveřím. Člověk čekající na druhé straně musí mít pevné nervy, protože být to já, už dávno odejdu pryč.
„No to je dost. K tobě se dostat, to taky zabere práce," spustil na mě Zayn, sotva jsem otevřel dveře. Ani nečekal na odpověď a nahrnul se dovnitř.
„Promiň, spal jsem," zamumlal jsem, když jsem za ním zavřel dveře.
„Harry, už dávno jsi vzhůru. Máš na sobě normální kalhoty a nepředpokládám, že by v tom někdy někdo usnul," zakřičel na mě z obýváku.
ČTEŠ
The problem (Larry) book one
Fanfiction,,Proč si myslíš, že umím zpívat?" zeptal jsem se nechápavě. ,,Nejsi jediný, kdo chodí do jediného nočního klubu ve městě." prohlásil s vítězoslavným úsměvem. ,,Jedině pokud začneš hrát fotbal." odpověděl jsem klidným hlasem. ,,Cože?!" podíval se na...
