The problem (Larry) book one

~Five~

,,Kdo je 28?" zeptal jsem se hned Nialla. Vážně mě zajímalo, kdo to je.

,,To je ten novej," odpověděl bez zájmu.

,,Hraje vážně dobře, od začátku už dvakrát skóroval." Pronesl jsem do ticha. Niall jen přikývl a dál se soustředil na hru. Já už ji však zas tak moc nevnímal. Ponořil jsem se do svých myšlenek. Co dělal v té části města, kde bydlím i já? Svým způsobem je to celkem chudinská čtvrť, tak co tam dělal, když je to údajně zbohatlík? Snažil jsem se přijít na nějaké rozumné vysvětlení, ale nic mě nenapadalo.

Podíval jsem se na mobil, abych zjistil kolik je hodin, když v tom jsem si všiml jedné nepřečtené zprávy. Jen jsem ji otevřel. Napsal mi zase on. Kdo jiný taky, že?

Unknown: doufal jsem, že si před zápasem napíšeme, ale když jsem tě nikde neviděl, usoudil jsem, že nejspíš nestíháš... napíšu ti zase večer ;)

Me: jo, nestíhal jsem díky tobě, kdyby tě to zajímalo a po cestě do mě ještě vrazil nějakej pitomec, který očividně někam spěchal

Odepsal jsem mu a nechal to plavat. Odložil jsem mobil a dál se věnoval zápasu. Chudák ten kluk, sám taky spěchal a nestíhal stejně jako já a já mu budu ještě nadávat, že je pitomec. Sám jsem pitomec, ale bohužel co jsem napsal to jsem napsal.

,,Proč se usmíváš jak měsíček na hnoji?" vyrušil mě najednou Niall. Ani jsem si nevšiml, že se mi kvůli němu opět zvedly koutky rtů.

,,Ale nic, jen nějaký meme..." snažil jsem se to nějak zakecat.

,,To ti tak budu věřit," odpověděl mi s odfrknutím Niall, ale dál už se na nic neptal. Svou pozornost obrátil zpět k fotbalu a nacos.

Zápas jsme samozřejmě vyhráli. Skórovali jsme ještě pětkrát. Jednou Zayn, jednou Liam a třikrát 28. Jop, nevím jak se jmenuje a nechci se ptát Nialla, který už se s ním určitě stihl seznámit před zápasem, když byl za klukama v šatně. Nechtěl jsme se ptát, protože by mu přišlo podezřelí, že se o něj tak moc zajímám a začal by mi klást miliony otázek, na které jsem neměl náladu odpovídat.

Lidi pomalu mizeli z tribun, tak jsme s Niallem usoudili, že bychom taky mohli jít. Kluci už zmizeli v šatně, proto jsem si myslel, že půjdeme za nimi jako vždycky. Niall však zamířil směrem pryč do města.

,,Neměli bychom jít za klukama?" zeptal jsem se, když se Niall neotočil.

,,Ne. Domluvili jsem se s klukama, že zajdeme na bowling. Vždycky tam je narváno, tak máme jít napřed abychom si zahráli. Kdybys tam byl, tak bys to věděl." odsekl mi.

,,Vážně jsi ještě kvůli tomu pořád naštvaný. Vysvětlil jsem ti přece, že za to nemůžu a omlouvám se." Niall však dál nereagoval a nasadil ten svůj rádoby vražedný pohled.

,,Koupím ti twistr a velkou Colu," navrhnul jsem mu. Niall se najednou rozzářil jako sluníčko a zajiskřilo mu v očích. Vím, že tohle vždycky funguje.

Niall se zase rozpovídal jako vždycky a atmosféra už nebyla tak napjatá. Dozvěděl jsem se, že ten nový se jmenuje Louis, jeho rodiče ho sem poslali, protože u něj našli trávu, vystřídal víc jak tucet škol a vlastně není vůbec namyšlený. Naopak je úplně v pohodě a nebojí se dělat průsery. Věděl jsem, že není žádný svatoušek. Upřímně se nemůžu dočkat, až ho poznám osobně, ale to si kvůli mé pitomosti budu muset počkat na další zápas.

„Promiň, že jsem na tebe byl naštvaný, ale v poslední době se chováš nějak divně. Skoro vůbec se s námi nebavíš, kašleš na školu a když ti něco říkám, tak mě neposloucháš," uslyšel jsem Niallův starostlivý hlas. Má pravdu. Poslední dobou se chovám jako idiot. Je toho na mě zkrátka nějak moc. Nemám brigádu, rodiče se mi neozývají, ze snahy vyřešit se tenhle zasraný život ani nespím, proto vždycky přijdu do školy nasraný a úplně mimo.

„To já se omlouvám. Přišel jsem o brigádu a rodiče se mi neozývají, takže nevím co s nimi je. V noci nespím a jsem unavený a všechnu tu zlost si vybíjím na vás. Je to ode mě nefér. Slibuju, že už budu lepší." S nadějí v očích jsem se otočil na Nialla. Ten měl ve tváři smutný, avšak chápavý výraz.

„Jen nám příště řekni co se děje. Možná to tak nevypadá, ale chceme ti s klukama pomoct a máme o tebe strach. Nevíme co se děje v té tvojí hlavě a asi to ani nikdy nepochopíme, ale jsme tu pro tebe jasný? A co se týče brigády, po něčem kouknu a něco vymyslíme," usmál se na mě. Nevydržel jsem to a obejmul ho. Někdy zapomínám jak skvělý kámoše vlastně mám. Nevím, co bych bez nich dělal.

„Děkuji Ni. Taky vás mám rád. A co se týče brigády, něco mě napadlo, ale zahrnuje to i vás, takže až přijdou kluci, všechno vám povím, ano?" Konečně jsem se odhodlal podat jim svůj návrh. Odhodlával jsem se k tomu už dlouho. Myslím, že by s tím kluci mohli souhlasit.

A o co vlastně jde? Nedávno jsem četl nějaký článek a zjistil jsem, že zpíváním v barech se dá vydělat celkem slušná částka. Vím, že kluci umí nádherně zpívat, i když o tom nikdo jiný neví a dohromady bychom možná mohli složit kapelu. Oni by si mohli něco přivydělat a já bych získal peníze na vysokou. A kdoví? Možná bychom se jednou mohli stát slavnými a začít kariéru jako zpěváci. Vždycky jsem chtěl cestovat s klukama po světě.

Dobře, dobře je to sice trochu naivní představa, ale všichni máme právo na to občas snít a věřit v nemožné...

Zdravím. Přicházím s další kapitolou. Dneska mám dobrou náladu, a tak jsem si řekla, že bych mohla zase něco přidat :)

Opět děkuji za přečtení a ohlasy u minulé kapitoly. Luv you <33

Možná se tady budu opakovat, ale chtěla bych být více aktivnější a vzhledem k tomu, že mi následující týden odpadá celkem dost hodin ve škole, mohlo by se mi to podařit ;)

Vím, že děj se zatím moc nerozjel, ale to se od příštího dílu snad změní. Cítím v kostech, že už by se ty naše zamilovaný hrdličky mohli konečně potkat.

Pokud někdo čtete tyhle moje kecy, tak vás obdivuji xD. Za votes nebo komentář budu opět ráda.

Adios

~Bambi