The problem (Larry) book one

~Thirty-two~

„Lou! Řekneš už mi konečně kam jdeme?" táhne mě městem už přinejmenším dvě hodiny. Ať už mě vede kamkoliv, nechápu, proč jsme nemohli jet autobusem.

„Nech se překvapit," odpověděl mi s úsměvem dnes už snad po desáté. Snažím se to z něj dostat už od chvíle, kdy se mě zeptal, jestli mám o víkendu čas.

„Prosím!!! Co když se mi to nebude líbit?" přemlouval jsme ho dál.

„Jsem si jistý, že se ti to líbit bude," ujistil mě a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Tím si nemůžeš být vůbec jistý," snažil jsem se ho dál přesvědčit.

„Je to naše první oficiální rande. Nebral bych tě někam, kde by se ti nelíbilo," odpověděl sebejistě se smíchem. Já se však jen zastavil na místě.

Když si Louis všiml, že jsem zastavil, neboť jsme se stále drželi za ruce, nechápavě svraštil obočí.

„Co je?" rychle ke mně přikročil.

„Já jen...řekl jsi rande?" potřeboval jsem se přesvědčit, jestli jsem se pouze nepřeslechl.

„A co jinýho by to jako mělo být?" uchechtl se a podíval se mi do očí.

Nadšeně jsem vypískl a skočil mu kolem krku. Jo, chovám se jako tříletý děcko, ale mám neskutečnou radost. Sice spolu s Louisem trávíme spoustu času, ale nikdy jsme nebyli oficiálně na rande, nebo tak něco.

Louis mi na to odpověděl pouze hlasitým smíchem a pevným objetím. Už se smířil s mými občasnými výbuchy energie a dětským chováním. Dokonce si to někdy užívá víc než já sám.

-------------

Ruku v ruce jsme došli na místo. Stáli jsme před obrovským zábavním parkem, ze kterého se ozývala ohlušující hudba.

„Tak co?" optal se mě Louis. Poznal jsem v jeho hlase, lehké zaváhání. Přeci jen si tím nebyl tak úplně jistý, v duchu jsem se ušklíbl.

„Je to úžasný," vděčně jsem se na něj usmál a už ho za ruku táhl na nejbližší atrakci. Alespoň trochu to zkrotí moji hyperaktivitu.

„Vážně to chceš stihnout obejít všechno?" pochybovačně se rozhlédl kolem, když jsme si koupili lístky na horskou dráhu.

„Do té doby se odsud nehnu," pokrčil jsem neurčitě rameny.

„V tom případě se k tobě rád přidám," odpověděl mi a opět mě chytil za ruku. Líbí se mi, jak je s tím v pohodě a nevadí mu náš vztah neskrývat na veřejnosti.

Vždycky si z něj beru příklad a nestydím se za to kým jsem. Za to, že možná nejsem stejný jako většina lidí, i když je to někdy dost těžké. Téměř denně se setkáme s nějakým tím negativním pohledem, ale Louis to vždy ignoruje a přitáhne si mě blíž k sobě. Mě to ale ještě nějakou dobu straší v hlavě, avšak Louimu jsem to nikdy neřekl, protož nechci, aby si o mě dělal zbytečný starosti.

Celý den byl naprosto dokonalý. Opravdu jsme stihli všechny atrakce, přejedli se cukrovou vatou a tureckým medem, smáli se úplným blbostem a nejednou si vyměnili pár polibků.

Právě jako teď, kdy jsme stáli před jedním z posledních obchůdků, který měl ještě otevřeno. Odtáhli jsme se od sebe, abychom mohli vyfotit fotku a následně ji poslali klukům, aby měli co závidět.

„Počkej tady. Budu hned zpátky," líbnul mě Louis na tvář a odběhl směrem k obchůdku. S úsměvem jsem přikývl a vyndal mobil, abych mohl odepsat klukům, kteří už jistě stihli zareagovat na naši fotku.