The problem (Larry) book one

~Seven~

Na bowlingu jsme vydrželi do půlnoci. Hráli jsme několik kol a vyžrali prakticky celý bar. Taky se není čemu divit, měli jsme s sebou Nialla a kluci jsou vždy po zápase neskutečně hladoví.

Až když nám obsluha řekla, že by chtěla zavírat, donutili jsme se jít domů. Ani jeden z nás si však neuvědomil, že na podzim už je v noci zima jak na Sahaře, proto se ven ani jednomu z nás nechtělo.

,,Kašlu na to, prostě domů poběžím," oznámil Liam a než jsem se nadál byl pryč. Zayn následoval jeho příkladu a s krátkým 'Ahoj' zmizel ve tmě.

,,Nialle?" otočil jsem se na mojí poslední záchranu. Neberte to zle, Louis je fakt fajn, ale moc nevím co si s ním říct, když ho znám teprve pár hodin. A potom co jsem mu čuměl do očí asi tak pět minut v kuse a "nenápadně" ho sledoval, kdykoli to bylo možné, čehož si stoprocentně všiml, to bude i malinko trapné. Dobře, tak mega ultra giga moc trapné, ale na tom nesejde. Nesmím tu s ním zůstat sám!

,,Kluci mají pravdu. Navíc bydlím jen pět minut odsud, takže jsem doma hned. Mějte se!" a s těmi slovy nám zmizel z dohledu.

Super Nialle. Vážně tě miluju. Nic lepšího jsi udělat nemohl. Nezbývalo mi teda nic jiného a pokusit se o normální konverzaci.

Tak jo, to zvládneš. Prostě jen řekni 'čau' a běž domů. Nic těžkého. Nádech, výdech a-

,,Ehm, jsi v pohodě?!" uslyšel jsem za sebou Louisův hlas. Nechápavě jsem se na něj podíval. Až teď jsem si uvědomil, jak blízko vlastně je.

,,Já...ehh....m-měl bych asi už j-jít," vysoukal jsem ze sebe. Do prdele Stylesi, co to teď jako děláš?! Máš se rozloučit a rychle zmizet a ne začít koktat a chovat se jako kretén. Odkdy tě nějaký malý kluk znervózňuje?! Jo, je sice jen o rok mladší, i když s jeho výškou...

,,No, nejspíš máme společnou cestu, takže můžeme jít spolu," vyrušil mě Louis opět z mých myšlenek a já jen přikývl, neboť jsem ze sebe nemohl dostat ani slovo.

Šli jsme už asi pět minut a ignorovali to, jaká je nám zima. Celou dobu bylo ticho a já se cítil opravdu nepříjemně.

,,Takže, proč ses vůbec přestěhoval a přestoupil na jinou školu?" prolomil jsem ticho a v duchu si tleskal, když už se mi vrátil můj normální chraplavý hlas a nekoktal jako malá holka, která se konečně rozhodla mluvit se svojím crushem.

,,Neříkej mi, že se k tobě nic nedoneslo." Louisův hlas zněl lehce překvapeně, avšak dost pobaveně.

,,Drby se tu šíři rychle to jo, ale chtěl jsem to slyšet od tebe. Ne vždy je to co říkají ostatní pravda." Skutečný důvod je ale ten, že jsem potřeboval nahodit téma a tohle bylo to jediný, co mě zrovna napadlo.

,,Vlastně je to skoro celý pravda. Moji rodiče jsou v balíku, ale není to tak jak si ostatní myslí. A ano, kvůli trávě jsem vystřídal snad všechny střední, na které se vzpomeneš, ale má to jeden háček. Trávu u sebe mám, ale nijak moc ji nekouřím. Jen pokud jsem s někým s kým to stojí za to, což se už téměř rok nestalo. Bohatý lidi jsou falešný. Jednu výhodu to ale přeci jen má. Bydlím teď sám, takže žádný rodičovský dozor. Není nic lepšího. A co se týče toho kouření, myslím, že s tebou bych si ho fakt užil." Jeho příběh, téměř seděl s Niallovou verzí, takže drby byli tentokrát celkem spolehlivý zdroj informací. Jedna věc mě ale přeci jen zarazila.

,,Nikdy mě nic kouřit nepřinutíš!" řekl jsem rázně a založil si ruce na prsou.

,,To se ještě uvidí, puso." Mrknul na mě a zmizel ve stínu noci. Zůstal jsem zařazené stát na místě ještě dalších pár vteřin, než se do mě opřel studený vítr a připomněl mi, že bych si měl pospíšit domů, než ze mě bude rampouch.

Domů jsem dorazil promrzlý až na kost. Rychle jsem se převlékl a zalezl do postele. Chtěl jsem co nejrychleji usnout, ale v tom mi zabraňoval někdo, koho jsem nemohl dostat z hlavy. Jak já ho nenávidím. Po hodině jsem to vzdal a vzal do ruky mobil. Všiml jsem si jedné nepřečteně zprávy.

Unknown: ta červená mikina ti sluší

Me: to mě teď jako sleduješ nebo co?

Unknown: to ani nemusím, sám mi to    usnadňuješ

Me: nemyslím si

Unknown: vážně?! Ani jsem tě dneska nemusel hledat a už ses přede mnou objevil

Me: kdo jseš?

Unknown: to ti nemůžu říct

Me: proč ne?

Unknown: protože bys mě nenáviděl

Me: jak si tím můžeš být tak jistý?

Unknown: všichni to dělají, když jim to řeknu...

Me: nebudu tě nenávidět jen protože se ti líbím

Unknown: to jsem NIKDY neřekl!

Me: nejsem blbej, pitomče

Unknown: NELÍBÍŠ SE MI!!!!!

Me: fakt?! Dokaž to...

Unknown: jak?!

Me: upřímně, jak vypadám v té červené
mikině?

Unknown: roztomile, ladí ti to když se červenáš :$

Me: říkal jsme ti to

Unknown: cože?

Me: nevím jak ty, ale já lidem většinou neříkám, že jsou roztomilý, když se mi nelíbí...

Unknown: fajn, možná se mi trošku líbíš...

Me: já to věděl

Unknown: na druhou stranu ale to samí můžu říct i o tobě

Me: cože?

Unknown: zdál ses být trochu mimo, když si mě viděl

Me: nemyslím si...

Unknown: já jsem si ale jistý

Me: nemůžeš se mi líbit, když ani nevím jak vypadáš!!!

Unknown: to že nevíš kdo jsem, ještě neznamená, že jsme se nepotkali

Me: víš ty co?! bolí mě z tebe hlava

Me: dobrou noc...

Unknown: dobrou Kudrnáči, sladké sny o mně X

Jsem tu s další kapitolou. Je to skoro po týdnu a jsem na sebe fakt naštvaná. Slíbila jsem větší aktivitu a přitom se to vůbec nezlepšilo. Nechci už vám tady nic slibovat, a pak to nesplnit, takže další kapitolka nevím kdy bude, ale doufám, že co nejdříve.

Samozřejmě chci moc moc poděkovat za votes a komentáře u minulé kapitoly. <3 Nový příběh zatím vydávat nebudu, ale pár nápadů už mám v záloze.

Pokud mi někdo chcete alespoň trošičku zvednout náladu, která je dneska fakt pod psa, můžete zanechat komentář. Já se zatím loučím.

Adios

~Bambi