Je tohle ten správný způsob, jak zachránit život na Zemi? Emma a její rodina dostanou možnost opustit svůj starý domov, Londýn plný nepřátelských moderních technologií, toxických látek v ovzduší a plastových odpadků, a zkusit si na rok život v Never...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
17.5. 2067
Někdy mi i skutečný život připadá jako noční můra a já si stále dokola namlouvám, že se přece musím každou chvílí probudit. Ale neprobouzím se, proto přejdu ke štípání se do paží, do tváří, do krku, pevně zavírám oči a zhluboka dýchám. Říkám si, že až ty oči zase otevřu, probudím se v měkké posteli a uslyším jen cvrlikání ptáčků z venku. Ale po otevření unavených očí vidím stále tu samou spoušť. Kolem mě probíhají lidé, sem tam do mě někdo vrazí, jako bych byla neviditelná, a pořád slyším ten odporný alarm, který se mi do uší zarývá jako čerstvě nabroušené nože.
Kam se to všechno ztratilo? Ani mi to netrvalo dlouho a zvykla jsem si na pohodlný příjemný život v Neverlandu, kam se tolik lidí přálo dostat, ale vylosovali zrovna naši rodinu. Příroda, barevné květiny, velké louky a šumění lesů. A najednou si připadám jako kdysi, když mi nad hlavou svítí ostrá bílá světla a žárovky vydávají nepříjemné crčení. Najednou jsem zpátky ve svém starém životě, když kolem sebe vidím jen stěny z lesklých bílých kachliček. Kromě dezinfekce kolem sebe cítím jen kouř a spáleninu.
To, co se stalo, se nikdy nemělo stát. Myslela jsem, že jsem se konečně po všem tom utrpení dostala do ráje. A pak přišel on a můj ráj zničil. Jako by vzal síťku na motýly a chytil do ní všechny mé sny, jenže se je rozhodl už nepustit ven, pouze je usmrtit a pak si je vystavit ve vitríně.
Kráčím pomalým loudavým krokem a ani se nesnažím rozhlížet kolem sebe, protože nic z toho nepotřebuju a nechci vidět. Stačí, že slyším panikařící lidi a sem tam do mě někdo vrazí. Podívám se až z velkého proskleného okna, kolem kterého procházím. Zastavím se před ním a zoufale hledím ven. Dřevěné malé domy jsou v plamenech, spálené stromy jsou černé jako uhel a postrádají svou zeleň. Všechny barvy rázem vymizely a zbyly jen dvě - smrtelně rudá a temně černá.
A pak vidím jeho. Stojí před dalším oknem hned vedle, stejně jako já. Tváří se zamyšleně. To mu nedochází, co právě udělal? "Je čas tu s tím vším skoncovat," říká.
"Ne," hlesnu vyčerpaně a vlastně pochybuji, že mě slyšel.
"Je čas tu všechno zničit."
• • •
Zdravím! Rozhodla jsem se napsat dystopický příběh, protože dystopické světy z budoucnosti mají vždycky něco do sebe 💕
Co od Neverlandu můžete čekat: • originální pohled na svět v budoucnosti • romantické linky • milostný trojúhelník (milostný úhel XD) • velké plot twisty 😏 • silné ženské hrdinky
Budu se snažit kapitoly vydávat co nejčastěji, tak snad vás bude příběh bavit. Mějte se famfárově, milánci, peace and love ✌️ Vaše Miky 🌼
