Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola 28.~ Rebelský Todd?

Po incidentu s koláčky semnou táta stále odmítal mluvit. Ale popravdě? Jsem ani moc netušil proč. Ikdyž si táta totiž asi myslel, že jsem tak trochu jeho svatbu s Lisou pokazil, vnitřně jsem věděl, že byl alepsoň večer více zábavnější.
Protože buďme si upřímní, vidět tátu dělat letadýlko s Kennethem Phelpsem rozesmálo tajně i Travise a donutilo k slzám Larryho.
Nicméně?
Málokdo můj názor sdílel. Samozřejmě kromě Larryho, Ashley a Todda.
A za koláčky? Jsem jen dostal seřváno.

Pár dní potom, co jsem se všem na svatebním večírku omluvil, což bylo mimochodem velmi trapné rozesílat tak sto dopisů o tom, že jsem nevtipný syn pana Fishera a přestal jsem nosit berle- jsem se zašel projít se skatem ven a musel se zastavit před zvláštním plakátem, nalepeným nedaleko místního bistra.

Zahleděl jsem se.

Jakmile jsem se k plakátu nahnul blíž, radost mě div neomámila. No ne!
Poskočil jsem a okamžitě se rozjel zpět do našeho bytu s Larrym. Tohle byla novina, která mi okamžitě nabudila lepší náladu! A bylo mi jasné, že i Larry z této noviny bude nadšený!

Jakmile jsem se ocitl v bytě, ani si nesundal staré ošoupané kecky, hodil jsem na Larryho, který maloval, plakát s kapelou našich idolů.

,,Co je?"

Zeptal se Larry trochu nakrkle, asi protože jsem ho přerušil v umělecké době. A otočil se pomalu na mě.
Když však zahlédl oblíbenou kapelu na plakátu na zemi, oči se mu rozsvítily jako malýmu děcku.
V mžiku se mi pod maskou vytvořil obří úsměv.

,,Jdeme na zítřejší fesťák?"

,,Že váháš! Tak moment, musíme zavolat Ashley!"

,,Máš pravdu! A zavoláme ještě Toddovi!"

,,Toddovi...?"

Oba jsme zmlkli.
Byť to mohlo znít krutě- I já se nad svou pozvánkou Todda ještě dřív, než jsem se ho stihl zeptat, zamyslel.

Todd byl dost často odpůrce naší oblíbené hudby.
Metal a jiné podobné typy hudby, pro něj byly naprosto cizí. A představa Todda na Sanity Falls mě buď vnitřně rozesmávala a nebo nutila k pláči.
Podrbal jsem se za krkem a odložil svůj skate stranou.

,,Máš asi pravdu. Ten by na ně nechtěl."

,,Ale zas- Nemůžeme vědět. Zkus mu zavolat a zeptat se ho. Nh? Co ty na to? Bejt já na jeho místě, tak bych byl stejně radši aby se mě kámoši alepsoň zeptali."

,,To je fakt."

Usmál jsem se a na mých očích šla vidět radost.
Když jsem vytáhl svůj telefon, udělal pár kroků do svého pokoje a zavřel za sebou, zatímco se Larry pustil dále do jeho domácího úkolu, já se pokusil prozvonit zrzka.
A klaplo to.
Výhoda toho, že Todd studoval i počítače, byla ta, že musel mít techniku a obecně i telefon vždy při ruce.

,,Prosim?"

,,Todde. Poslyš, mám prosbu."

,,Jestli chceš abych ti zase domluvil trapný rande s Ashley, která se snaží vyrovnat se, se svojí sexualitou, tak ti rovnou říkám- Ne, děkuji."

,,NE! To, to jsem nemyslel."

Zpanikařil jsem při tomto krátkém rozhovoru a div neupustil telefon, jakmile mě jen malá zmínka o Ashley rozhodila.
Polkl jsem a rovnou šel k věci.

,,Todde. Hele, já vím, že nejsi úplně takovej jako my, ale u nás ve městě budou Sanity Falls. Bude zítra fesťák, kde budou hrát. A. Chci se zeptat, jestli by jsi nechtěl jít s námi? Tedy. Nepřekvapilo by mě pokud by si řekl, že nechceš. Ale i tak, měl by si zájem jít s námi zítra pařit?"

Náhle nebylo slyšet nic než jen ticho. A to mě znervóznilo.
Ani pohled na Gizma, ležícího na mé posteli mě teď nemohl uklidnit.
Proč Todd tak utichl?
Musel jsem se trošku z dálky podívat, zda náš rozhovor stále probíhal a když jsem se ujistil, že ano. Zvolal jsem.

,,Hej, jsi tam?"

,,Jo. Jo, počítejte semnou. Počítejte."

Pověděl takovým zvláštním, temným hlasem a já za svou maskou přimhouřil oči.
Aniž bych se stihl rozloučit, Todd už linku opustil. A mě tedy nezbývalo nic jiného, než se tak maximálně sebe ptát, co to vlastně bylo.
Nevěnoval jsem ale otázkám moc času.

Tenhle den jsme s Larrym měli více "pracovní náladu" a tak jsme tenhle otravný den, hodili pro dodělávání prací a úkolů ze školy.
Horší než tenhle den byl však zítřek.

~~~~

Můj zrak, jakoby mi právě lhal.
Ten onen zítřek, když jsme s Larrym skončili po škole a rozhodli se počkat po škole i na Todda, bo končil později.
I Larrymu musela spadnout čelist a div nespadla i jeho téměř dokouřená cigareta.
Od toho momentu jsem začal snad pochybovat o všem.
Jsem vůbec skutečný?
Je to normální?
Je Larryho piha na obličeji tajně namalovaná, nebo fakt pravá?

Náš pohled totiž padl na našeho nerdáckého přítele, Todda. Který byl především známý kvůli své nudné pečlivosti a dojmem unaveného ajťáka.
Tentokrát- Však vypadal Todd rebelsky.
A nejhorší na tom bylo to, že byť by v jiném okamžiku měl z mého názoru dobrý hadry, na Toddovi mi to zkrátka nesedělo.
A v puse jsem měl pocit hořkoslaného cukroví, který už předem napovídal že by se neměl jíst.

,,Todde? Co. To máš prosimtě na sobě? Chci říct. To je nějaký tvoje... Dark období, nebo?"

Zeptal se opatrně Larry, který filtr raději pohodil z úst do nejbližšího koše a nasucho polkl.
Todd nic neřekl.
Jediné co udělal, bylo podivné pohození jeho načepýřené a zároveň rovné patky dozadu a černé stíny pod očima, jako kdyby rázem vyprskly na povrch a zazdily můj pohled na jeho řetězy kolem pasu.
Bylo to hrozně divné.

Problém však nebyl v tomto Toddovo novém oblečení, protože co si budeme. My s Larrym jsme takhle chodili běžně.
Ovšem Todd... Jako kdyby byl teď nějaká postava ze hry, kterou někdo špatně naprogramoval.
Možná to byla jen otázka zvyku. Kdybych ho takhle viděl častěji, nepřipadalo by mi to tak prapodivné. Ale pro tentokrát, jsem všechna slova nechal na Larrym a nebo jednoduše nechal ticho hučet v mých uších.

Todd si upravil černé triko s lebkou a při kroku blíže k nám celý zachrastil, kvůli velkým prstýnkům a punkovým náramkům.

,,Tak jdem borci na koncert to pořádně rozjet?"

Usmál se Todd a pohoupal trochu s jeho novým účesem, přičemž Larry mi věnoval pohled a trochu zadržel smích.
Nemyslím si ale, že by se Toddovi nějak chtěl vysmát. Spíše mu celá ta situace přišla vtipná a zvláštní.
Raději se na nic neptal a ukázal Toddovi jakým směrem to máme k našemu bytu s Larrym. Odkud jsme měli namířeno, pro přípravu na dnešní večerní koncert.

Todd tedy vyrazil kupředu. A když jsme vyrazili i my a poté se pustili všichni tři do příjemné debaty, ještě předtím se mě Larry nenápadně zeptal a naklonil se ke mně.

,,Borci, rozjet?"

Zopakoval Larry Toddova slova, která ho pravděpodobně překvapila a já jen pokrčil zmateně rameny.
Ani já moc nechápal, kde, v jakém Toddovo slovníku, tyhle slova našel a proč je vlastně použil.

Ale co už. Těšili jsme se na fesťák! A to teď bylo to hlavní!