Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola Šestá~ Piknik

Čekal jsem před Larryho školou a doufal jsem, že co nevidět skončí. Avšak z toho co jsem slyšel z okna jeho třídy, se Larry nedostane ven dřív než nevyžvákne byť jediné slovo.

,,Co kdyby nám nějakého slavného malíře řekl pan Johnson?"

,,Ehh..."

Pomalu jsem se pohoupával na místě a na jednom rameni držel svou polorozpadlou tašku.

Skončil víkend. A dnešek byl znova první den v novém týdnu.
Já po škole končil dříve a s Larrym jsme měli naplánováno skočit s Ash, Toddem a Neilem na piknik.
Zároveň i při té dobré myšlence a představě, že půjdu s přáteli ven, mě však ale zarážela jedna vzpomínka ze včera v práci.
Phelpsovi.

Nedokázal jsem myslet na nic jiného a nebyla chvíle kdy bych neváhal ignorovat pozvánku návštěvy.
Jenže to by bylo hrubé a navíc bych neměl za potřebí ještě větší spory s Travisem, nebo s jeho otcem.

Bral jsem tuto jakousi večeři zároveň, jako jakési usmíření. A tak jsem to bral tak, že pokud dnes na večeři s tátou k nim přijdu, mám šanci staré spory zahodit za hlavu.

,,Héé."

Povzdechl jsem si a zahleděl se na zaběhlou veverku nedaleko. Opět jsem měl na své zjizvené tváři masku a mé modré vlasy byly více rozčepýřené, než kdy jindy.

,,Zdar Fishere!"

Pozdravil mě náhle ten vysoký metalista, vycházející konečně z budovy školy a kolem něj procházeli ostatní studenti.
Musel jsem se pousmát.

,,No nazdar malíři. Tak co, jak je? Cos namaloval?"

,,Ále."

Uchechtl se Larry během poupravení svého trička a podíval se na mě.

,,Krajiny, portréty. Je to celkem fuška. Ale dá se to. Á- Mám pochvalu za stínování!"

,,Tak to gratuluju."

Zasmál jsem se při cestě s ním a oba jsme se rozpovídali o dnešku. Oproti tomu jak jsem mluvil já, mi připadal Larry dnes více tichý.
Nesmál se tolik jako jindy a něco v mé hlavě mi říkalo, že se něco dělo. Usmíval se, ale kupodivu moc klidně a málokdy se mi díval do očí. Po cestě se stále díval na nohy a kdykoliv jsem se snažil zeptat, zda je v pořádku, jediná odpověď co mi přišla byla ta, že se nic neděje a podezřelé zahihňání jeho chraplavého, hrubého hlasu.

,,Larry, vážně je vše cajk? Já jen, zdáš se mi nějaký nesvůj."

Pověděl jsem s upřením na něj ještě jednou a žádná změna.

Byli jsme už skoro u Toddova domu a než jsem stihl zaklepat, Larry se znovu jen klidně pousmál.
Něco jednoduše nesedělo.

,,Jsem v poho Sally Face, neboj."

Rozcuchal mi pravou dlaní vlasy a já se tedy na lepší náladu pousmál nazpět.
Ačkoliv mi něco říkalo, že je něco co nejspíše nevím, pokusil jsem se Larrymu věřit. A možná nebyl důvod se strachovat.
Přeci jen, každý z nás má někdy smutné nebo jednoduše zlé chvilky, však?
Možná o tom, co Larryho trápí, jen nechtěl mluvit. Zda ho tedy vůbec něco trápilo. A tak jsem jeho soukromí respektoval.
V nitru jsem ovšem doufal, že se můj nejbližší přítel netrápil a dál jsem tohle ignoroval.

Opatrně jsem zaklepal třikrát než mi ten zrzoun otevřel a nás s Larrym, probodl radostný brejlatý pohled.

,,No vida! Už jste zde. Neil ještě dolije čaj do lávhe a můžeme vyrazit. Psali jste Ash?"

,,Prý zachvilku vyrazí."

Mrkl jsem na Todda s pokýváním hlavy a v duchu se div nepropadl hambou nad vzpomínkou, jaké scény jsem vyváděl než jsem vůbec obyčejnou zprávu, Ashley odeslal.
Pár bouchání do polštářů, brečení z trémy Larrymu do telefonu, povzbuzování do zrcadla, nemohlo samosebou chybět.

,,Ah, tak na ni počkáme tady. Pojďte dál, aspoň nám pomůžete s pár věcmi."

Tak jsme tedy vešli dovnitř. U Todda to vypadalo popravdě víc čistě než u nás v bytě s Larrym a můj zrak směřoval na nádherně lesklou podlahu.
Neklouzala, avšak divil jsem se, že v ní nešel vidět můj odraz.

Na zdech bylo pár obrazů a fotek Todda a Neila. S pohledem na ně, jsem se vnitřně zaradoval a zamířil do kuchyně, kde už jsme zahlédli Neila, v jeho oblíbeném žlutém tričku, jak připravoval čaj.

,,Zdar kámo."

Pozdravil ho první Larry a Neil nám pověnoval zamávání dlaně.

,,Čau lidi. Jak se vede? Poslyšte, vemte si tyhle dva kousky do tašky. Jsou dobrý a už se nevejdou do košíku."

,,Ou, jo jasně."

Sundal jsem si ze zad bágl a otevřel ho, s tím že si tam zandám sendvič od Neila. Larry udělal to samé a když jsme si začali s Neilem povídat, periferním viděním jsem zahlédl jak měl Larry jakýsi dopis v tašce, zatímco si ho zandaval též.

Hlavou mi proběhlo co to asi za ten dopis bude.
Nějaká milostná báseň pro ňjákou slečnu? Zasmál jsem se nad takovou myšlenkou, ale ihned po ní, jsem začal uvažovat vážněji.

Larry byl jednoduše jiný...
Nesedělo mi proč se dnes a i v posledních dnech, takhle choval a chtěl jsem znát důvod.
Stalo se něco?
Provedl jsem něco já?
Proč měl v tašce dopis?
Udělal mu někdo jiný něco?

Možná to ale také nemusel být žádný dopis. Uvažoval jsem tak, že třeba jen já můžu být takto paranoidní a reálnější představa pro mě byla ta, že to byl jen jakýsi sloh ze školy, nebo úkol.

Zanedlouho jsme vyrazili někam do přírody na kopec.
Když Ashley přijela na své motorce, obyčejně jsem se samozřejmě začal červenat a všichni jsme začali rozebírat nejrůznější témata.
Po cestě na kopec nás potkal i Chug, který dostal chuť na dobroty a tak se i on, k nám připojil. Neil si vytáhl lahev s horkým čajem a Larry se zapovídal s Toddem.

Bylo mi znovu příjemně. Jako včera když jsem jel s Larrym na skatu po práci, i teď jsem se cítil uvolněněji a mírně jsem si poposundal masku z tváře, abych se zakousl do sendviče od Neila.
Nikdo kromě Larryho a Ash, můj obličej neviděl. A nechtěl jsem na sebe poutat tolik pozornost.
Rychle jsem si po skousnutí sousta, masku poupravil zpět a polkl.
Po čase se začalo stmívat.

,,K sakru!"

Vyskočil jsem bleskově a nasadil si mikinu, kterou jsem si odložil při povídání.

,,Co je?"

Zeptal se Larry zmateně a já si nasazoval boty.

,,Zapoměl jsem na čas! Dnes mám tu večeři s tátou! Musím běžet. Promiňte lidi! A- Díky za dnešek! Mějte se!"

Rozloučil jsem se, se všemi rychle a rozeběhl se, směrem k domovu, kde jsem byl před přistěhováním se do našeho společného bytu s Larrym.

Snad táta nebude naštvanej. Pomyslel jsem si během běhu a těžce v masce dýchal a funěl.

Tátovi už jsem o večeři říkal, takže už byl nejspíše na sto procent připravený.
A vlastně jen díky mně a Travisovi na tu večeři kývl. On s Travisovo otcem nevycházel nikdy a teď kdybych přišel pozdě a pozdě se připravil, myslel jsem si, že by se na to táta vykašlal.