Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola 11.~ Čaj u Lisy

,,Sall, je to teprve druhý den. Vážně, se chceš ptát už teď...?"

Zeptala se mě Ashley, těsně předtím než jsme seskočili z motorky a já souhlasně, bez váhání, kývl hlavou.

,,Vím že to asi není dobrý pro její psychiku."

Odmlčel jsem se, zatímco zaparkovala blízko bytovky.

,,Ale když se do tý nemocnice nemůžeme ještě podívat a Lisa ano, musím se zeptat jak se mu vede. Nemůžu jít spát bez toho anižbych nevěděl jak Larrymu je."

Odpověděl jsem spíše tiše a helmu, kterou mi Ash půjčila, odložil dozadu.
Popravdě jsem váhal zda byl vůbec "výlet" za Larryho mamkou správný nápad.
Jelikož jsem moc dobře věděl, jak to pro Lisu muselo být těžké. Larry je přeci její syn.
Jenže jak už jsem i řekl Ashley, chtěl jsem vědět jak se Larrymu dařilo a co byl možná důvod, proč to udělal. Zda to věděla.

Pomalu za námi dojel Todd v Neilovo vypůjčeném autě a zastavil nedaleko nás.
Jeho obličej nabral zelenou barvu.

,,Úplně jsem zapoměl v jaký díře jsme všichni byli. Nenáviděl jsem náš apartmán."

Podíval se znechucenýma očima ten zrzoun, na bytovku ve které jsme vyrostli a já zamířil ke hlavním dveřím.

,,Moc se to od pohledu nezměnilo. Myslíš že tu stále bude ta mrzutá sousedka?"

,,Myslíš paní Gibsonovou?! Jen tu ne."

Zasmála se Ashley společně semnou po Toddovo slovech a já otevřel dveře, starým klíčem, který jsem měl u sebe neustále.
Sice to tu byla díra a nic moc se nezměnilo za ty roky, ale přesto bylo tohle místo, začátek našeho přátelství.
Měl jsem odtud v celku hezké vzpomínky.

Jakmile se dveře otevřely, zamířili jsme do Lisyina bytu, kde také bydlel Larry když byl teenager a já ho poprvé potkal.

,,Liso?"

Zaťukal jsem párkrát a zaslechl televizi v pozadí.
Nejspíš byla doma, jenže nikdo mi neodpovídal.

,,Zkusíš to znovu?"

Zeptala se mě tiše Ash, během toho co si zandala ruce do kapes a já se nadechl.
Vnitřně jsem se opravdu cítil zle, protože ptát se matky na něco takové, musí být zdrcující. Ale nehodlal jsem odejít.

Mé klouby znovu zabouchaly do dřevěných dveří a z nich se náhle ozval ženský hlas.

,,Ano? Kdo je tam?"

,,Tady, Sal. Sally Fisher. A dva Larryho přátelé. Ash, Todd."

Vyslovil jsem ze sebe opatrně a z kukátka jsem zahlédl Lisyny oko. Asi si nás chtěla prohlédnout zda to jsme opravdu my.

,,Oh, Sal. Ashley a Todd. Ahojte, copak, že jste tady?"

Otevřela se svým obvykle milým, avšak na pohled falešným, ustaraným úsměvem a my vešli do chodby, jakmile krapet ucouvla, na náznak ať vejdeme dovnitř.

,,Víte. Nechci otravovat nebo, dělat problémy. Jen. Mám starosti ohledně Larryho."

Procházel jsem chodbou když v tom za námi strnula Lisa a na pár sekund se zastavila.
Určitě jsem ji svými slovy vyděsil. Což jsem ovšem nechtěl.

,,Nemusíte- Mluvit, zda nechcete. Já jen, bojíme se a, nevíme prakticky nic. Pokud nechcete mluvit, nemu-"

,,Nemusíš mi vykat Sally. Říkej mi prostě Lis, stejně jako vy ostatní. Dobře? Už se přece nějaký ten pátek známe."

Pousmála se opět během skočení mi do řeči a já raději zmlknul.
Todd a Ash byli těsně zamnou a Lisa mě přátelsky pohladila po mých modrých vlasech.
Avšak jen na určitých místech hlavy, aby mi nespadla maska, kterou jsem měl znovu na tváři.

Lisa byla vždycky hrozně hodná. Jako jakási teta, která by vás schovala v pokoji kdyby jste byli v průšvihu, nebo by vám pomohla s kocovinou z pitomé narozeninové oslavy osmnáctin s Larrym, kdy jsme celý večer strávili u záchodové mísy tady.

Měl jsem ji vážně rád. Kolikrát mi připomínala mou matku. Ale teď mě trápilo, vidět ji v takové situaci.
Larry ty idiote.
Říkal jsem si během toho co Lisa vytahovala ze skříně čaje a promnouvala si vlasy, ale i přes taková slova v myšlenkách hluboce doufal, že bude v pořádku.

,,Máte rádi zelený? Černý? Nebo nějaký ovocný?"

,,Rád malinový a slazený se třemi lžičkami cukru a pokud máte, kapku medu."

,,Bože... Ty jsi tak sladkej až se mi z tebe kazí zuby."

Odfrkla si Ash po Toddovo prosbě čaje a Todd ji probodl legračně namyšleným pohledem.

,,Larry se nikdy moc nesvěřuje. Raději si pouští nahlas hudbu v pokoji a tráví čas sám, když ho něco trápí nebo, jak se říká, žere."

Spustila Lisa během nalévání horké vody do hrnků a já si sedl na křeslo v obýváku.

Pilně jsem ji poslouchal a když mi položila čaj na stolek, poslušně poděkoval.

,,Naštěstí v klidu spí a doktoři říkají, že by ho měli po týdnu pustit."

,,Uff-!"

Oddychl jsem si společně s Ash a Toddem, ale najednou se Lisa trochu rozesmutněla.

,,Ale proč to udělal...?"

Spustila, dolila čaj ostatním i sobě a chytla hrnek do dlaní.

,,To nevím. Možná za to mohla nějaká trable v lásce? Dívka? Nebo, možná táta. Možná to kdy jsme museli bydlet s babičkou kvůli tomu jak otec odešel? Vážně netuším Sal. Promiň mi. Larry nikdy nemluví o svých pocitech. Alespoň ne často. A stejně, až se vrátí- Bude muset za psychiatrem. A... Být v klidu."

Bylo těžké slyšet taková slova zrovna od veselé a klidné Lisy. A ještě těžší bylo, slýchat to, že Larry bude muset za psychiatrem.
Samotné to, že se Larry nesvěřoval, jsem věděl. Jelikož kdykoliv Larryho něco trápilo, nikdy nebyl ten typ který by své trable vykřikoval a nebo se rozbrečel.
Plakat a vyzpovídat se, bylo pro něj evidentně těžké. Ale vzpomínám si, jak se kdysi přede mou Larry rozbrečel.
Bylo to tehdy právě kvůli tátovi, který ho a Lisu, opustil když byl ještě malý.
Ale Larry a sebevražda? Nechtěl jsem si přiznat, že by si snad Larry, někdy chtěl ublížit.

Po nějaké půl hodině co si s námi Lisa povídala a řekla nám pár věcí o Larrym, včetně slibu, že nám bude volat jak se mu vede, jsem byl stále jako na začátku příjezdu sem.

Proč by to Larry dělal? Měl snad zlé myšlenky? Trápilo ho něco jiné?
Dívku přeci neměl, alespoň se mi s ní nikdy nepochlubil.
A to, že by byl schopný opustit takhle sobecky přátele a rodinu-

,,Sal nech toho!"

Křikla na mě Ash, zatímco jsme vyšli z bytovky a já hlasitě práskl hlavními dveřmi.
Trochu jsem ztrácel nervy, ačkoliv jsem byl povahově klidný člověk.

,,Jo Sally. Poslyš, vím že to asi není lehký. I nás to mrzí a štve, ale musíš-"

,,Se uklidnit?"

Skočil jsem Toddovi do řeči a oba mi věnovali jakýsi "provinilý" pohled. Jakoby připomínali ublížené štěně.

,,Larry je náš přítel. Můj nejlepší přítel. Proč. Proč by nás chtěl opustit?!"

Kopl jsem do nejbližšího koše, který stál na šedém zničeném chodníku a Ashley mě chytla za ruku.
Pomalu si mě přitáhla k sobě aby mi věnovala objetí a já ji, krapet silně, zmáčkl prstama bundu na zádech.

,,Nerozumím tomu. Nechci aby Larry..."

Přeskočil mi hlas v malém vzlyku a Todd mi položil ruku na rameno.

Pitomej Larry. Až ho uvidím, praštím ho tak silně, až mu zůstane modřina, ale objemu tak, jakobych ho viděl poprvé a přinutím ho aby jsme si objednali tu největší pizzu a pustili fajn film u nás v bytě.