Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola Čtvrtá~ Brigáda

Brzy k ránu jsem se připravoval do práce. Stále bylo chladno a stejně tak jako já se připravoval do práce i Larry. Oba jsme měli brigádu v nejbližším obchodě v naší ulici a já si momentálně upravoval modré vlasy.

,,Bože..."

S malými povzdechy jsem sledoval své jizvy na obličeji a snažil se, nasadit si umělé oko před zrcadlem-
Když v ten okamžik, kdy jsem si čistil plastovou věc v ruce, v koupelně, Larry bez zaklepání otevřel dveře a já kvůli zaleknutí se, upustil očko.

,,Hey Sally! Vyrazíme už? Šéf nás jinak zabi-"

Než Larry stihl cokoliv doříct, zahlédl jsem jak jeho pohled zamířil na plastovou věc na zemi.
Div se málem nepozvracel a musel odskočit dál stranou.

,,No doprdele od farmářský zhulený krávy, co to je?!"

,,Moje oko, pako."

Uchechtl jsem se nad Larryho panickou reakcí a když se Larry konečně uklidnil, pousmál se směšně jako já.
Narovnal se, zatímco já si sebral očko a opřel se o umyvadlo.

Larry byl už narozdíl ode mě v uniformě. Měl na sobě volnější triko, které zobrazovalo logo obchodu a také měl na hlavě drobnou čepičku.
Připomínal trochu metalového zmrzlináře a při této představě jsem taktéž zadržel smích.
Zmrzlinář Larry.
Pomyslel jsem si a trochu se uculil.

,,Sorry, nějak jsem zapoměl. Jinak, v kuchyni máš ještě snídani. Tak se jdi najíst než vyrazíme, nechtěl bych pak znovu slyšet to tvoje kručení v břiše, pokaždé co jsi před pokladnou."

Napodobil mé kručení Larry a já se, poté co jsem si konečně nasadil očko, rozesmál.
Párkrát jsem ještě zamrkal před svým odrazem v zrcadle, pro jistotu zda mi umělé oko dobře drží a když jsem se ujistil že ano, se smíchem v hlase jsem šťouchl Larryho do ramene.

,,Co přeháníš, jen jednou mi zakručelo v břiše nahlas v práci. A tys byl náhodou u toho."

Promnul jsem si své ranní, rozčepýřené, modré vlasy a Larry mě následoval do kuchyně.

,,Jasně jasně, hlavně že ti kručí v břiše pokaždé když mi odpovíš, že snídat nebudeš. Protože prý nemáš hlad."

Přiblížil se k mému rameni z legrace Larry blíž a zašeptal nepříjemným otravným hlasem.
Já jen protočil s úsměvem očima a podíval se na svou bílou masku, která ležela nedaleko obývacího stolku. Héé...
Doufal jsem, že si jí budu brzy moct nasadit, jelikož chodit po domě bez masky, ve mně vyvolávalo nepříjemné pocity.
Věděl jsem však na sto procent, že by mě Larry nikdy neodsuzoval za vzhled, avšak maska pro mě byla jako náhradní kůže, co mi schovávala jizvy a spáleniny tváře.

Tiše jsem se nadechl a pokusil se ignoroval své veškeré negativní myšlenky.
Prokřupal jsem si po cestě záda a jakmile jsme došli do kuchyně, Larryho obličej nabral bledou barvu.
Doslova připomínal mrtvolu a já zůstal stát, celý překvapený, co se právě stalo.

,,Gizmo ty idiote!"

Zakřičel svým chraplavým hlasem Larry na toho zrzouna na stole a chudák polekaný Gizmo, bleskurychle odběhl, se šunkou v ústech.

,,Jednou z tebe udělám rohožku, to si piš."

Povyhrožoval Larry, zatímco se vydal uklidit vše co Gizmo pohodil na zem a povzdechl si nad ožužlanými kousky jídla, které měly být nejspíše určené pro mě.

Nechtěl jsem se smát. Opravdu ne! Jenže polekaný Gizmo a nepořádek kvůli snídani, mi nahnal rozesmáté slzy do očí.

,,Larry-"