Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola Sedmá~ U Travise

,,Tati-"

Křikl jsem, jakmile jsem si otevřel udýchaně dveře od domu a zahlédl otce, upravovat si košili před zrcadlem.
Otočil se směrem ke mně a zaťukal prstem na své hodinky, na pravé ruce.

,,Sally! Honem. Vždyť přijdeme pozdě. A k Phelpsovým bych sám nešel ani za nic."

,,Vždyť já vím, omlouvám se."

Utíkal jsem už po schodech nahoru a táta otráveně zakroutil očima. Nejspíš už na mě vážně čekal a jeho netrpělivost šla víc než obvykle, vidět ve tváři.

,,Doufám, že se ti ten jeho kluk omluví. Co pořád proti tobě má? Určitě se ta agresivita dědí. Jakej fotr, takovej syn."

,,Tak to doufám že to takhle nefunguje..."

Zamumlal jsem si při zavření dveří od pokoje a zhluboka se nadechl.
Chtělo by to něco víc do společnosti.
Zahleděl jsem se do své staré skříně a začal si vyndavat nejrůznější outfity a oblečení.

,,Ugh, vždyť tu nic není."

Sykl jsem nevrle a snažil se na své oblečení koukat, jako Travisovo otec.
Ten by mi mou skříň určitě na místě podpálil.

,,Možná tohle?"

Popadl jsem do rukou sako z minulého plesu na střední a nakrčil obočí. Nebylo to už v nejlepším stavu... Černá už byla spíše více vybledlá šedá a zbytek spodku chyběl.
Tím jsem si ale tak nelámal hlavu.
K saku jsem si našel bílou košili a černé kalhoty, džíny, které kupodivu nebyly na kolenou roztržené, jako většina mých ostatních.

,,Už jsi?!"

Vykřikl zezpod táta a já si naposledy poupravil rozčepýřené, modré vlasy.

,,Jó, už jdu!"

Sako mírně škrtilo na hrudi a jakmile jsem scházel schody dolů, zpět k tátovi, rozhodl jsem si sako nechat rozeplé.
Bílá košile šla tedy vidět a než jsme vyrazili, ještě jsem si narychlo poupravil též masku na tváři.
Někdy jsem sám zapomínal jak moje tvář vypadala...

Ve chvíli kdy jsme zalezli do auta si táta odkašlal a otevřel si zrcátko vevnitř.
Stejně jako já, i on si poupravil své modré vlasy, které mám po něm a párkrát si čuchl ke svému podpaží.

,,Nesmrdím?"

,,Tati..."

,,Jen se ptám."

Někdy jsem se upřímně za tátu styděl. A popravdě mi až teď došlo jak moc je návštěva za Phelpsovými, špatný nápad.
Co když něco takového táta předvede před Travisovo tátou?
To by byly ještě větší spory než jsou teď. A toho se opravdu, opravdu bojím.

Travisovo táta na mě vždy působil z jakési velké "poslušné třídy".
Vždy jsem ho totiž viděl v upravených, černých, čistých věcech a samosebou, vždy s dobrým účesem a postojem.
Já a můj táta?

,,Co si něco pustit Sally? Huh? Oh, hele žvejka! Myslel jsem si, že jsem ji už minulej týden vyhodil."

My dva nejsme ani jedno z toho.
Já mám na sobě to, co sotva drží při sobě a můj táta má košili, která nevypadala o nic moc líp.
Fisherovi a Phelpsovi zkrátka vždy byli těžký protiklad vůči sobě.

Po čase jsem zahlédl z okýnka auta drobný, celkem pěkný, domek. Ve kterém se očividně svítilo.
Táta zastavil na nejbližším možném místě a já se zhluboka nadechl.
Do hajzlu. To toho pitomýho blonďáka budu zase muset vidět?
Nikdy se mi asi nechtělo otočit směr domů, tak výrazně, jako teď tady.