Sally Face - STUPID TEENAGERS

~Kapitola 18.~ Začátek plesu

Ve chvíli, kdy jsme se všichni ocitli v tělocvičně, barvy světel všude, mě div neoslepily.
Chytl jsem menší dejavu, z tehdejší párty u Philipa a my o vlku a vlk zde- Jak se říká- Philip si nás ihned všiml.

,,Sallyyy! Brácho, zdárek! Tebe bych tu nečekal."

,,Chodím sem-"

Zarazil jsem se jakmile mě Philip silně objal a nervózně se pousmál. Nejenže můj oblek byl těsný, ale stejně tak byla Phillipova paže kolem mě, těsná.

,,-do školy. Takže... Ovšem, že tu budu, na plese."

Podrbal jsem se za hlavou a zaslechl Larryho zamnou, jak taky pozdravil.
Ti dva se objali, stejně tak jako se Philip objal s Toddem, ikdyž Todd nevypadal nadšeně a já si oddychl.

,,Jasně! Ale tak, zrovna ty na plesy a na takový ty "sociální" aktivity dvakrát nejsi- Proto jsem celkem překvapený..."

Ukázal Philip uvozovky a zaculil se.
Ne, že by mě jeho slova nějak urazila, ale jaksi mě přešla chuť se s Philipem dále bavit.

V hluku davu a teenagerů poblíž, jsem se doplazil s Larrym k jídelním stolu a upravil si černou kravatu.
Larry si bez dalších slov, rychle nalil punč a napil se.

,,Ty krávo, co tam do toho dávají? Myslím, že na omdlení mi budou stačit dva kelímky."

Uchechtl se a stejně tak já, když v tom mi v hlavě proběhla vzpomínka. Omdlení. Vzpomněl jsem si na Larryho v ten den, kdy jsem ho našel s prášky kolem něj a udělalo se mi zle.
Výrazně jsem zatnul pěst, ve které jsem držel svůj kelímek a nadechl se.
Bál jsem se Larryho zeptat.

,,Poslyš Larry..."

Odmlčel jsem se a Larry mi pověnoval pohled.

,,Proč jsi-"

Zarazil jsem se v moment kdy jsem se víc zahleděl do Larryho hnědých očí a náhle ztichl.
Nemohl jsem se zeptat. Ne teď a možná ne, ještě v nejbližší budoucnosti.
Chtěl jsem se zeptat Larryho, proč takovou věc vůbec udělal, jenže zuby, jakoby mi zazdily ústa a já nemohl promluvit.
Co kdybych přece Larryho vyděsil, nebo nějak znepokojil?
Stále to byl teprve dnešek co se vrátil a možná se ani teď, necítil v té nejlepší náladě. Ačkoliv je a pokaždé bylo těžké, zjistit na Larrym zda mu je dobře a nebo ne-
Jeho postoj, úsměv a obecně to jaký Larry byl, mezi námi, semnou, nebo s ostatními, nenasvědčovalo tomu, že by se cítil zle.
Ale nejspíš tohle byla jeho maska, aby nemusel ukazovat co ho trápilo.

Choval se tak moc pohodově a klidně, během toho co nyní dopíjel svůj alkohol v kelímku, že by si snad žádný člověk nepomyslel, že se teprve před měsícem pokusil o...

,,Ahoj kluci."

Popadl nás někdo ze zadu výrazně a já celý vyplašený zajíkl.
Zněl jsem jako kuře na škubání.

,,Ashley!"

,,Larry! Ahoj!"

Objala Ashley ihned Larryho a div mu nezlomila žebra.

,,Ani nevíš jak jsem ráda, že tě zase vidím. Chyběl jsi nám. Oh a Sally! Promiň mi, že jsem tě taky hned neobjala. Vypadáš báječně."

Pousmála se na mě Ashley, se zelenýma očima, upřenýma na mě a já nasucho polkl. Do háje.
Trklo mi v hlavě jakmile jsem se na Ashley více zadíval a jako obvykle, zrudl jako rajče pod maskou.
Slušelo jí to. Měla na sobě krásné, fialové šaty a byla o něco vyšší než kdy předtím, kvůli vysokým podpatkům.